Sakjapa

Název Sakjapa je odvozen od tibetského kláštera Sakja založeného v roce 1073. Svou podobu jako samostatná škola získali sakjapovci především díky pěti lamům pocházejících až do dnešních dnů z rodu Khön. Každý z nichž byl identifikován jako inkarnace bódhisattvy Maňdžušrího.[1]

• Sačhen Künga Ňingpo (1092–1158)
• Sönam Cemo (1142–1182)
• Dagpa Gjalcchän (1147–1216)
• Sakja-pandita Künga Gjalcchän (1182–1251)
• Čhögjal-phagpa Lodö Gjalcchän (1235–1280)

V současnosti je v čele hnutí 41. patriracha Thidzin Ngawang Künga.

Učení Sakjapy se zakládá na duchovní nauce lämbda. Velmi zjednodušeně lze říci, že sakjapovci nevidí rozdíl mezi samsárou a nirvánou. Obě mají stejnou podstatu a pramení z mysli člověka, která je v podstatě spojením jasnosti a prázdnoty.[2] Cíl cesty je obsažen v cestě samé.

Důležitou úlohu v hnutí zastává bódhisattva Maňdžušrí.

Asi nejvlivnější z lamů, Sakja-pandita Künga Gjalcchän, překládal do sanskrtu četná díla, která se stala známá i mimo Indii. Tak se stalo, že ho Čingischánův vnuk Godan pozval do Mongolska. Jeho učení zaznamenalo i tam velký úspěch a díky tomu byla škole v roce 1249 svěřena světská vláda nad Tibetem.

Škola výrazně ovlivnila mimo jiné Congkhapu, zakladatele školy Gelugpa.