Boje v československém pohraničí (1938–1939)

Boje v československém pohraničí v letech 1938 až 1939 byly sérií ozbrojených střetů mezi Československem na straně jedné a sudetskými Němci, Německem, Polskem a Maďarskem na straně druhé.

Boje v československém pohraničí (1938–1939)
konflikt: Předehra druhé světové války
Polské tanky v Českém Těšíně
trvání: 12. září 1938 – 21. březen 1939 místo: československé pohraničí, Podkarpatská Rus výsledek: dočasný zánik Československa vynucené odstoupení Sudet polská okupace Těšínska odstoupení jižního Slovenska německá okupace Čech a Moravy obsazení Podkarpatské Rusi
strany
SdP Freikorps Zelené kádry[1] Německá říše SS SA Abwehr Wehrmacht Maďarsko Honvédség Szabadcsapatok Polsko polská armáda	ČSR Čs. armáda Stráž obrany státu Republikanische Wehr[2]	Karpatská Sič podpora:[3] Abwehr OUN
velitelé
Konrad Henlein K. H. Frank Anton Pfrogner Wilhelm Canaris Wacław Stachiewicz	Jan Syrový Ludvík Krejčí	Dmytro Klempuš Sergěj Jefremov[4]
ztráty
celkové ztráty nejsou známé	181 padlých příslušníků ozbrojených složek[5]	1500 mrtvých a popravených[6]

Specifickou stranu konfliktu představovala organizace Karpatská Sič, tvořená převážně Ukrajinci a spolupracující s německou zpravodajskou službou Abwehr a s berlínským ústředím Organizace ukrajinských nacionalistů, která na území Podkarpatské Rusi vedla ve dnech 14. a 15. března 1939 neúspěšné povstání proti československým orgánům. Po zahájení maďarské invaze na Podkarpatskou Rus bojovali ukrajinští povstalci po boku československých jednotek. Při evakuaci těchto jednotek na území Rumunska je ale tzv. sičovci znovu napadli, protože jim chtěli zabránit v ústupu nebo se zmocnit jejich výzbroje.[3]

Akce čs. armády proti sudetoněmeckým teroristům

Mapa maďarského útoku na okres Jesenské (Feledince)

Boje v československém pohraničí vypukly 12. září 1938 během Sudetoněmeckého povstání a s přestávkami pokračovaly až do 21. března 1939, kdy poslední oddíl československé armády bránící Velký Bočkov opustil území Podkarpatské Rusi[7][8] anektované Maďarskem. Na tyto boje bezprostředně navazovala tzv. Malá válka mezi Slovenským státem a Maďarským královstvím, jehož armáda po obsazení Podkarpatské Rusi překročila v noci z 22. na 23. března hranici a přepadla východní Slovensko.[9]

Podle historika Pavla Šrámka ztratily československé ozbrojené složky mezi zářím 1938 a březnem 1939 celkem 171 příslušníků, stovky dalších byly zraněny.[5]