Přepadení celnice v Habarticích

Habartice byly obcí na československo-německé (dnes česko-polské) státní hranici, která je zde tvořena Kočičím potokem. Přímo na československou obec navazovalo za hranicemi město Seidenberg (dnes Zawidów). Habartická celnice sídlila v objektu čp. 32,[3] což je patrový zděný dům[p. 1] s polovalbovou střechou stojící východně od silnice I/13 ve vzdálenosti asi 200 metrů od hraničního přechodu. Celnici bránilo družstvo Stráže obrany státu (SOS) číslo 125 čítající 22 mužů, z nichž bylo 14 příslušníků finanční stráže[4] (podle jiných zdrojů se jednalo o oddíl číslo 126 mající třináct členů, které během léta 1938 posílili čtyři vojáci z Liberce[p. 2]). Během dne i noci střežily obec hlídky umístěné jednak přímo před celnicí a dále též na významných místech v Habarticích.[1] O několik dní dříve totiž jednotce SOS přišlo varování, že se chystá přepadení zdejší celnice. Několikrát proto byly povolávány z Frýdlantu posily. Ty do Habartic přijely vždy navečer, strávily zde noc a ráno odjížděly zpět do Frýdlantu. Během nočních výjezdů frýdlantské jednotky však v předchozích dnech k ničemu nedošlo, a proto na noc z 20. na 21. září, kdy k napadení celnice došlo, již nikdo nepřijel.[4] Okna v přízemí objektu a vstup do budovy chránily pytle s pískem, které sem byly umístěny během předchozího dne.[1] V budově samotné se tu noc nacházelo 16 příslušníků družstva. Zbylí hlídkovali v terénu nebo pobývali na blízké četnické stanici.[4]

V předvečer útoku, tedy v úterý 20. září, zhasla neočekávaně v Seidenbergu všechna světla a stejný osud potkal i Habartice, kam také elektrickou energii dodávala elektrárna z Německa. Členové finanční stráže pozorovali za hranicemi v německém městě podezřelý ruch. Ve 22 hodin sem totiž přijelo několik nákladních automobilů, jež přivezly nezjištěný počet mužů, kteří neosvětleným městem přecházeli do továrny poblíž státní hranice. V továrně se sice nesvítilo, ale byl slyšet tlumený hovor mužů a zahlédli též záblesky světla z kapesních svítilen.[1]

Habartice

Poloha obce na mapě České republiky

V průběhu noci (přibližně ve 3.30 ráno ve středu 21. září) přešla skupina asi sta útočníků přes most na státní hranici ze Seidenbergu do Habartic.[4] Oblečeni byli do plášťů „štikové barvy“, na hlavách měli rakouské přilby a jejich výzbroj tvořily rakouské pušky a násadcové granátomety.[6] Dozorce finanční stráže Ladislav Krásný, jenž právě hlídkoval u hraniční závory, vyzval útočníky česky i německy „Stůj!“. Byl ale napaden palbou jednotky Freikorpsu útočící ze Seidenbergu. Krásný palbu opětoval, zaútočil ručními granáty a začal se stahovat do budovy celnice. V ní se mezitím stačil na případný útok připravit zbytek členů družstva SOS, tedy příslušníků Finanční stráže i vojáků. Venku, blízko budovy celnice, však Krásného zranily do očí střepiny z nepřátelského granátu.[4]

Deset minut po zahájení německého útoku telefonovali členové družstva SOS, kteří se nacházeli v četnické stanici, do Frýdlantu a poté i do Liberce s žádostí o pomoc. V telefonu byla z Habartic zřetelně slyšet prudká palba. Na pomoc proto ihned vyrazil oddíl podporučíka Kreissingera spolu s frýdlantským četnickým pohotovostním oddílem a z Liberce vyrazila četa tančíků, doprovázená oddílem vojáků s obrněným autem od policie.[6]

Krátce po zahájení útoku na habartickou celnici obklíčily jednotky Freikorpsu celou budovu a strhla se prudká přestřelka. Během ní se podařilo ještě dozorci Janu Bednářovi prostřílet se z hlídky do budovy celního úřadu. Utrpěl při tom však lehká zranění.[4] Obránci se bránili střelbou z pušek a vrháním ručních granátů z oken v prvním patře budovy.[p. 3][1] Jakmile při prvním ataku útočníci neuspěli, připevnili na stěnu přístavku u celnice svazek ručních granátů. Jejich detonace sice zbořila zeď přístavku, ale dále se již útočníci nedostali.[1] Nezdařilo se jim ani vyhodit do povětří vstupní dveře budovy.[4]

Střelba proti celnici byla vedena i z okolních domů. Členové Freikorpsu navíc při dobývání pravděpodobně použili také minomet.[4] Útočníci provedli celkem čtyři vlny ataků po asi 40 mužích, ale ani při jedné z nich neuspěli.[1] Po odražení posledního z útoků se německé jednotky začaly stahovat za Kočičí potok, jenž zde tvoří státní hranici.[6]

Posily z československého vnitrozemí dorazily do Habartic za svítání.[6] Jakmile vyjely jižně od obce z lesa, začal je ohrožovat německý těžký kulomet ostřelující přístupovou silnici. Vojáci se proto museli do obce připlížit příkopem podél cesty a k celnici se dostali kolem šesté hodiny ranní. V té době již Němci kryti palbou z pušek ustupovali zpět.[1] Objekt celnice byl ovšem výrazně poničen. V jeho okolí navíc nezůstalo ani jedno okno vcelku. U celnice se našly čtyři pušky patřící útočníkům a několik nevybuchlých granátů.[6] U zadního rohu budovy byla objevena asi jeden metr hluboká jáma, ve které se nacházela zakrvácená lopata s krumpáčem a asi 30 kilogramů výbušniny[p. 4] svědčící o zabití nebo zranění útočníka, který se umístěním nálože pokoušel vyhodit budovu celnice do povětří.[1]

Přepadení si na československé straně vyžádalo čtyři zraněné. Těžce byl raněn dozorce Ladislav Krásný, jenž přišel o zrak a nevrátila mu ho ani operace, kterou podstoupil v Praze.[2] Další tři příslušníci Finanční stráže (Nebeský, Sovják a Bednář) utrpěli zranění lehká. Útočníci měli ztráty vyšší, a sice tři mrtvé a 16 těžce zraněných.[6]

Pamětní deska na celnici

Ještě během dne, kdy došlo k přepadení, byly do habartické celnice dovezeny zásoby střeliva a ručních granátů spolu s pytli plnými písku a místní posádku doplnily čerstvé síly.[6] Téhož dne odpoledne odehráli poblíž státní hranice čeští obránci celnice volejbalové utkání, aby demonstrovali svou neohroženost vůči útočníkům. Někteří z hráčů měli ještě hlavu omotanou zkrvaveným obvazem.[2] Německá agentura Deutsche Nachrichtenbüro o události vydala zprávu, v níž popisovala, že československé komunistické tlupy „Rote Wehr“ zaútočily v síle několika set mužů na uprchlický tábor v Seidenbergu a postřelily při tom dvě osoby těžce a 15 lehce.[6] Jedním ze zraněných měl podle německé agentury být i seidenbergský starosta, jenž v tu chvíli bojoval o život. Ve skutečnosti však rychtář tou dobou pobýval v hostinci, kam si zašel na pivo. Odpoledne toho dne německý celní úřad v Jindřichovicích pod Smrkem provedl evakuaci svých pracovníků z československého území.[p. 5][6] V reakci na přepadení habartické celnice došlo 21. září večer k vyhlášení stanného práva i v okrese Frýdlant, pod který Habartice spadaly.[6] Následující den – 22. září – přepadl Freikorps Heřmanice a další den pak celnici v Srbské.[1]

Dne 6. prosince 1982 (v roce 44. výročí) byla na budově habartické celnice odhalena pamětní deska a současně proběhla též beseda se třemi obránci celnice – s Ladislavem Krásným, s Františkem Beerem a s Josefem Sivkem.[2] Na desce je napsáno:

Na památku statečných obránců československých hranic, kteří zde v září 1938 bojovali proti nacistickým vetřelcům.
21. 9. 1938
21. 9. 1982

Pravidelně se u budovy celnice konají vzpomínkové akce, které přepadení připomínají.[p. 6][3][9] Obráncům celnice Ladislavu Krásnému, Františku Beerovi a Janu Bednářovi udělila obec Habartice v roce 1993 čestné občanství.[10]