Szabadcsapatok

Jednotky byly zformovány na severu Maďarska v průběhu roku 1938 během politické krize v Československu. Podle zjištění československých úřadů byly jednotky zařazovány do skupin složených z přibližně 250–260 mužů. Šlo o dobrovolníky, většinou z řad inteligence. Před zařazením do skupiny byl každý zájemce lékařský prohlédnut, přičemž byli přijímáni jen zdraví a fyzicky zdatní muži. Vyzbrojeni byli puškami a kulomety, ke každé skupině byla přidělena také dvě děla.[2]

První nasazení jednotek k ozbrojeným přepadům československého území proběhlo v říjnu 1938. Ve dnech 6. až 11. října se uskutečnila série přepadů v okresu Berehovo v Podkarpatské Rusi, při níž zahynuli dva českoslovenští občané. V noci z 13. na 14. října maďarští ozbrojenci přepadli železniční stanici v Královském Chlumci a zastřelili příslušníka finanční stráže.[3] Jeden četník byl zabit a další tři raněni při střetu s ozbrojenci unikajícími do Polska při Seredném dne 22. října.[4] Další útok na Podkarpatské Rusi se odehrál 27. října při Kosinu. 1. listopadu vpadlo na území ČSR při Kuzmicích 12 ozbrojených osob.[5]

Po vyhlášení arbitrážního rozsudku byly jednotky použity k vymáhání ustanovení arbitráže a na fyzické potlačování a zastrašování slovenského a rusínského obyvatelstva. Ozbrojenci Szabadcsapatok vyvíjeli škodlivou činnost až do rozpadu Československa a[6] v březnu 1939 nerespektovali dohodnutou demarkační linii po Vídeňské arbitráži. Tyto akce měly totiž vyvolat dojem, že se obyvatelstvo Podkarpatské Rusi bouří proti československé vládě.