Emil Králík

Narodil se v rodině kontrolora městské spořitelny Alfreda Králíka (1843–1919) a jeho manželky Marie, rozené Cechnerové (1856–??).[1] Byl prostřední ze tří dětí, bratr Alfred se stal okresním soudcem v Hořovicích.[3]

V letech 1900–1904 studoval architekturu na České vysoké škole technické v Praze, kde byl jeho učitelem architekt a restaurátor Josef Schulz. Následně působil jako asistent profesora Jana Kouly v Ústavu architektonického a uměleckého kreslení (součást ČVŠT). Od roku 1905 pracoval dva roky v ateliéru Antonína Balšánka a Osvalda Polívky, autorů pražského Obecního domu. Roku 1907 Prahu opustil a působil tři roky jako pedagog na České vyšší průmyslové škole v Brně.[3]

V roce 1910 skončil s pedagogickou činností a věnoval se pouze architektuře.

V roce 1920 se Králík stal společně s Karlem Hugem Kepkou profesorem právě vznikajícího oboru architektury České vysoké školy technické v Brně, kde vyučoval architektonické a ornamentální kreslení. Pod jeho vedením zde vystudovalo mnoho brněnských funkcionalistických architektů, například Jindřich Kumpošt. Během svého působení na brněnské technice byl dvakrát zvolen děkanem odboru architektury a pozemního stavitelství (1923–1924 a 1933–1934). I během svého působení na vysoké škole se věnoval architektuře a účastnil se i zahraničních soutěží. Inspiraci pro svou tvorbu získával také při cestování po Evropě a severní Africe.

Jeho tvorba byla zpočátku silně ovlivněna secesí a vídeňskou modernou, ve dvacátých letech 20. století se přiklonil k moderní architektuře. Králík byl v roce 1922 spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců v Brně, o dva roky později se stal prvním předsedou brněnského klubu architektů. V roce 1927 byl jmenován prováděcím architektem při výstavbě areálu brněnského výstaviště, kde realizoval urbanistický návrh pražského architekta Jana Kalouse a sám pro výstaviště navrhl biograf s kavárnou.

Po uzavření vysokých škol během druhé světové války se věnoval pouze umělecké činnosti, roku 1941 hostila Praha i Brno výstavu jeho kreseb a akvarelů označovaných jako novodobý impresionismus. Od roku 1942 byl nacisty vězněn ve svatobořickém internačním táboře, odkud se vrátil těžce nemocný až po skončení války.[4] Zemřel 26. června 1946 v Praze, pochován je v Brně.[2][4]

Dům Bedřicha Smetany v Luhačovicích

• Městské divadlo Mladá Boleslav (1905–1909), secesní exteriér divadla ve spolupráci s Janem Kříženeckým
• Dům Bedřicha Smetany v lázních Luhačovice (1908–1910)
• Brněnské výstaviště (1926–1928), realizace projektu Jana Kalouse s vlastním návrhem biografu a kavárny
• vily bratrů Kováříkových v Prostějově - Josefa na Vojáčkově náměstí a Františka na náměstí Padlých hrdinů
• Všeobecný penzijní ústav Brno, nyní sídlo Nejvyššího soudu České republiky

• 
  Exteriér secesní budovy Městského divadla Mladá Boleslav, jehož je Emil Králík spoluautorem
• 
  Brněnské výstaviště
• 
  Objekt Kino divadlo kavárna (Emil Králík, 1927–1928) v areálu Brněnského výstaviště.
• 
  Emil Králík, Všeobecný penzijní ústav Brno (dobová fotografie 1932)