Božena Fridová

Božena Fridová, křtěná Antonie Božena Marie, někdy také Frídová, rozená Veselá (31. července 1853, Praha[1] – 8. listopadu 1938, tamtéž) byla česká spisovatelka a překladatelka, manželka Bedřicha Fridy, bratra Jaroslava Vrchlického.[2]

Božena Fridová
Rodné jménoBožena Veselá
Narození31. července 1853
Praha
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí8. listopadu 1938 (ve věku 85 let)
Praha
Československo Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
PseudonymBožena Veselá
Olga Šeborová
Povoláníspisovatelka
a překladatelka
Národnostčeská
StátRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Československo Československo
Žánrdívčí román
Manžel(ka)Bedřich Frida
Dětidcera Viola (1884)
a syn Vladimír (1885-1949)
PříbuzníMarie Sládková (rozená Veselá), sestra
Jaroslav Vrchlický, švagr
Josef Václav Sládek, švagr
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Narodila se roku 1853 v Praze v rodině inspektora na Severozápadní železniční dráze Jana Veselého. Rodina se často z důvodů otcovy profese stěhovala (byl přeřazován z místa na místo), ale Božena žila od svých šesti let v Praze u dědečka, aby mohla navštěvovat Dívčí vzdělávací ústav manželů Svobodových. Poté pokračovala ve studiu na Vyšší dívčí škole ve Vodičkově ulici.[3] Zároveň navštěvovala přednášky o literatuře v bytě Sofie Podlipské.[4] U Sofie se později dostala mezi představitele literární skupiny lumírovců, seznámila se zde se svým budoucím manželem Bedřichem Fridou a se Sofijinou dcerou Ludmilou, se kterou se roku 1879 oženil bratr jejího muže, básník Jaroslav Vrchlický. Dalším jejím švagrem se stal básník Josef Václav Sládek, který se rovněž roku 1879 oženil s její sestrou Marií.[2]

Za Bedřicha Fridu se Božena provdala[5] roku 1883. Měla s ním nejprve dceru Violu (1884), která zemřela den po porodu na psotník. Roku 1885 se jim narodil syn Vladimír (1885–1949, později JUDr., MUDr., hudební skladatel a básník).[6][7]

Manžel jí zemřel roku 1918 na španělskou chřipku spojenou se zápalem plic. Přežila jej o třicet let. Zemřela roku 1938 a je pohřbena vedle svého manžela na Vyšehradském hřbitově[8].[9]

Dílo

Byla velmi aktivní ženou. „Vyráběla složité ruční práce, četla, co kde vyšlo, včetně kritik, chodila do divadla a na koncerty, navštěvovala literární salóny, dobročinné spolky a také sama psala."[10] Přispívala především do časopisů Květy, Lumír, Zlatá Praha a Ženský svět a připravila do tisku korespondenci J. V. Sládka a Julia Zeyera.[11] Používala také pseudonymy Božena Veselá či Olga Šeborová.[12] Nebyla však příliš originální autorkou. V mnoha jejích dílech, které se obsahem podobají dívčím románům nebo sentimentálním črtám, je možno nalézt stejné náměty (zamilovaná dívka, která dává přednost povinnosti vůči svému okolí před svým citem) a velmi podobnou typologii postav (například mladíci v jejích příbězích jsou vždy vysocí, štíhlí s bílou pletí a temnýma očima). Kromě próz a divadelních her je také autorkou několika překladů (především z francouzštiny) a také pamětí napsaných v letech 1930–1933 a dochovaných v Literárním archivu Památníku národního písemnictví.[2]

Výběrová bibliografie

Próza
Vydání knihy Květ na úhoru z roku 1909.
  • Helena (1880), autorčina prvotina, novela vyprávějící o tragické lásce, časopisecky (Lumír).
  • Resignace (1882), novela popisující lásku dvou lidí, která nikdy nedošla naplnění, časopisecky (Lumír).
  • Vása (1900), povídka, časopisecky (Ženský svět).
  • Rozčarování (1903), povídka, časopisecky (Květy).
  • Augusta Holmesová (1903), vzpomínka na zesnulou skladatelku Augustu Holmesovou, časopisecky (Ženský svět).
  • Nokturno (1905), povídka, časopisecky (Kalendář paní a dívek):
  • Na jarní procházce (1906), črta, časopisecky (Ženský svět)..
  • Paprsek štěstí (1907), povídka, časopisecky (Zlatá Praha).
  • Mladá láska (1908), povídka, časopisecky (Kalendář paní a dívek:)
  • Květ na úhoru (1909), dívčí román, knižně (Alois Hynek).
  • Taje srdcí (1909), soubor čtyř krátkých novel (Hedina láska, Mráz se vrátil, Z denníku ženy, Premiera), kterým je společné téma lásky, knižně (Jan Otto).
  • Jenda na jahodách (1910), pohádka, knižně (Alois Hynek).
  • Babiččino krédo (1911), krátká próza s mnoha autobiografickými prvky, časopisecky (Ženský svět)..
  • Cesta do Itálie (1914), krátká novela inspirovaná pobytem v Itálii, časopisecky (Zlatá Praha).
  • Moje poslední návštěva u J. V. Sládka (1916), črta, časopisecky (Zvon).
  • Divotvorné oči (1918), povídka popisující popisující nešťastné manželství básníka s obhroublou ženou, časopisecky (Zvon).
  • Chimera (1923)), povídka,v novinách Národní listy.
  • Touha po lásce (1924), krátký příběh s nádechem tajemna, časopisecky (Rozkvět)..
  • Vzplanutí (1929), časopisecky (Zvon).

Divadelní hry
  • Neodpírejte zlu (1906), krátká divadelní hra o sedmi scénách, časopisecky (Kalendář paní a dívek)
  • Letní idylla (1906), divadelní hra o třech dějstvích, časopisecky (Květy).
  • Teta Anna (1911), divadelní hra o třech dějstvích, časopisecky (Květy).

Překlady

Kromě divadelní hry Nevěrná jsou všechny překlady z francouzštiny.

  • Alexandre Dumas mladší: Poprava v Piroche, časopisecky (Lumír, 1882).
  • Alfred Capus: Dobročinný koncert, časopisecký (Lumír, 1892).
  • Marcel Prévost: Po letech, časopisecký (Lumír, 1892).
  • Jules Lemaître: Nejstarší, časopisecký (Lumír, 1893).
  • André Theuriet: Karafiáty, časopisecký (Lumír, 1894).
  • Roberto Bracco: Nevěrná, italská divadelní hra, inscenace Národního divadla na přelomu let 1896 a 1897
  • Alfred de Musset: Frédéric a Berneretta, obsaženo v knize Novelly a povídky II., Jan Otto, 1903.

Odkazy

Reference
  1. Matriční záznam o narození a křtu Boženy Veselé farnosti při kostele sv.Jindřicha na Novém Městě pražském
  2. MATĚJKOVÁ, Miloslava. Paměti Boženy Frídové: rodinné vztahy a komunikace v pramenech osobní povahy. , 2011 [cit. 2018-04-05]. diplomová práce. Univerzita Pardubice, Fakulta filozofie. Vedoucí práce prof. PhDr. Milena Lenderová, CSc.. Dostupné online.
  3. LENDEROVÁ, Milena; STRÁNÍKOVÁ, Jana; BOROVIČKOVÁ, Martina. Důvěrné stránky: obrazy z 19. století v pramenech osobní povahy. Vydání 1. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2015, S. 106-117. ISBN 978-80-7395-935-7.
  4. LENDEROVÁ, Milena; KOPIČKOVÁ, Božena; BUREŠOVÁ, Jana; MAUR, Eduard. Žena v českých zemích od středověku do 20. století. 1. vyd. Praha: NLN, 2009. S. 328. ISBN 978-80-7106-988-1
  5. Matriční záznam o sňatku Antonie Boženy Veselé s Bedřichem Fridou farnosti při kostele sv.Štěpána na Novém Městě pražském
  6. NK ČR autoritní záznam: Frída Vladimír
  7. Božena Frídová [online]. Geni.com [cit. 2018-04-05]. Dostupné online.
  8. hrob Boženy Fridové na vyšehradském hřbitově v Praze
  9. Božena Frídová [online]. BillionGraves.com [cit. 2018-04-05]. Dostupné online.
  10. VRCHLICKÁ, Eva. Dětství a mládí s Vrchlickým. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1960. S. 97.
  11. Masarykův slovník naučný, Lidová encyklopedie všeobecných vědomostí. díl II., Praha: Československý kompas, 1926, S. 876.
  12. VOPRAVIL, Jaroslav. Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1973 , S. 558.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.