Lumírovci

Jako lumírovci bývá označována skupina spisovatelů 70. a 80. let 19. století sdružující se okolo časopisu Lumír. Společně s ruchovci tvořili novou generaci spisovatelů, která přebírala vliv po odcházejících májovcích. Jejich největší snahou bylo povznést českou literaturu na evropskou úroveň.

Lumírovci (1879)
J. Zeyer – J. V. Sládek – J. Vrchlický

Dobový kontext

Poslední třetina 19. století se vyznačovala aktivizací kulturního života v českých zemích. Roku 1881 (1883) bylo otevřeno Národní divadlo, 1882 byla Univerzita Karlova rozdělena na část českou a německou, vznikala nová nakladatelství (např. roku 1871 nakladatelství Jan Otto, roku 1872 nakladatelství J. R. Vilímka) a vyšlo množství almanachů (např. roku 1868 almanach Ruch, roku 1871 Anemonky, roku 1878 nový almanach Máj). Do středu veřejného zájmu se opět dostaly Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský.

Charakteristika

Cílem lumírovců bylo přiblížit české písemnictví vyspělým evropským literaturám. Prostřednictvím překladů (především z románské literatury) uváděli do české literatury evropské trendy, jak tematické, tak formální.

Literárně hodně experimentovali, objevují se u nich například dosud v české literatuře neobvyklé básnické formy – sonet, gazel, rondel. Neztotožňovali se s požadavkem, že literatura má především sloužit národu. Filosofickým základem jejich tvorby se stala myšlenka, že lidstvo se neustále vyvíjí k humanitě.

Představitelé

Dělení spisovatelů na májovce, ruchovce a lumírovce je pouze orientační a často zjednodušující. Kniha Panorama české literatury mezi lumírovce a jejich epigony řadí následující spisovatele:[1]

Částí své tvorby:

Spor mezi ruchovci a lumírovci

K vymezování obou skupin spisovatelů došlo na základě sporu, který zažehla Eliška Krásnohorská svou statí Obraz novějšího básnictví českého (Časopis Národního muzea, 1877).[2] V ní se dovolává básníka ryze národního. Jeho opak pak vidí ve Vrchlickém. Malíř Soběslav Pinkas naopak o dva roky později kritizoval Hálka, české literatuře vytkl její uzavřenost a vyzdvihl lumírovce. V následných sporech se počala profilovat škola kosmopolitní (lumírovci) a škola národní (ruchovci).

Související články

Reference
  1. MACHALA, Lubomír; PETRŮ, Eduard. Panorama české literatury. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 1994. 552 s. ISBN 80-85839-04-0. S. 141–146.
  2. PROKOP, Vladimír. Literatura 19. a počátku 20. století (od romantiků po buřiče): pro výuku literatury na středních školách. 1. vyd. Sokolov: O.K.-Soft, 2000. 72 s. ISBN 80-238-5357-0. S. 40.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.