Josef von Smola (1764–1820)

V armádě začal v roce 1780 jako střelec u dělostřelectva. V roce 1786 získal hodnost poručíka. Ve válce proti Turkům se významně podílel na obležení měst Šabac a Bělehrad. V roce 1790 se proslavil zásadním zlepšením organizaci dělostřelectva ve Flandrech. V roce 1792 se zúčastnil tažení proti Francii, mimo jiné, v bitvě u Jemappes. V roce 1793 se ujal velení baterie jízdního dělostřelectva kolony arcivévody Karla. Následně s ní 18.3.1793 pomohl vyhrát bitvu u Neerwindenu a za toto vítězství byl vyznamenán rytířským křížem Řádu Marie Terezie.

V bitvě u Fleurusu roku 1794 byl vážně zraněn. V roce 1796 byl povýšen na nadporučíka, za klíčovou pomoc při obraně pevnosti Ehrenbreitstein u Koblence. V květnu 1800 byl v bitvě u Messkirchu podruhé těžce zraněn. Dále pokračoval jako major v České legii. V roce 1805 bojoval v Itálii. V roce 1809, již jako plukovník, vedl artilerii 3. armádního sboru v bitvě u Řezna. Byl vyznamenán druhým křížem Řádu Marie Terezie, tentokrát komandérským, a povýšen na generálmajora. Roku 1813 velel rakouskému dělostřelectvu v Bitvě národů u Lipska.^[zdroj?!]

Nebyl však pouze velitelem, ale také inženýrem a autorem mnoha inovací v dělostřelectvu. Jednou ze známějších bylo například v roce 1807 dělo s montáží na zeď.

Byl ženatý s Marií von Smola, baronkou von Häring (1771–1807). Jeho dva synové Josef von Smola mladší a Karl von Smola byli také důstojníci. Posledními žijícími potomky jsou Miloslav Smola (* 29. srpna 1949 v Praze) a Miloslav von Smola (* 6. ledna 1986 v Praze), oba v současné době žijí v České republice.^[zdroj?]

• Constantin von Wurzbach: Smola, Joseph Freiherr von. v "Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich", svazek 35, vydal L. C. Zamarski, Wien 1877, strany 186–189.
• A. Schmidt-Brentano: Smola, Josef d. Ä. Frh. von. v "Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL)", svazek 12, vydal Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 2001–2005, ISBN 3-7001-3580-7 (přímé odkazy na strany 372 a 373).