Jean Lannes

Lannes pocházel z chudých poměrů a měl jen nepatrné základní vzdělání. Představuje typický výhonek z podhoubí revoluce. Lannes ovšem byl mimořádnou osobností a vedle Davouta, Soulta a částečně Masseny (v mladších letech) patřil k nejschopnějším Napoleonovým maršálům. Byl statečným, razantním důstojníkem, který měl zcela mimořádné velitelské schopnosti. Neobyčejně učenlivý, od svého velkého učitele a vzoru absorboval zásady moderní taktiky a strategie a svou největší slabinu – absenci vzdělání se pilně soustavným studiem snažil doplnit.

Patřil k nejbližším přátelům Napoleona a jako jeden z mála si s císařem tykal. Byl naprosto loajální, ale jako jediný z maršálů si dovolil mnohokrát Napoleona kritizovat. Jsou dokumentovány tvrdé výměny názorů mezi Lannesem a císařem, provázené zvýšenými hlasy, po kterých Lannes uraženě odešel a Napoleon pak vyvinul iniciativu k urovnání konfliktu. To mimo jiné svědčí o pevném citovém poutu, které Napoleona k Lannesovi vázalo, a jelikož rozpoznal ve svém maršálovi mimořádný vojenský talent, pověřoval jej samostatnými úkoly, které vyžadovaly rozvahu, rozhodnost a některé schopnosti, které měl jen on sám (zvolit místo bitvy a úder na slabinu protivníka ve správný čas). Jeho úzký vztah k císaři vzbuzoval i žárlivost kolegů. Známý je jeho napjatý vztah k Soultovi, Muratovi a Bessieresovi. Naopak věrně přátelsky se stýkal s Augereauem, který mu v začátcích několikrát pomohl.

Lannesova hrobka v pařížském Panthéonu

Jedině svou pílí a schopnostmi tak Lannes uskutečnil vzestup ze syna podomka a prostého vojína na maršála císařství. Jeho cestu velmi výstižně charakterizoval Napoleon, když řekl: „Chez Lannes, le courage l’emportait d’abord sur l’esprit; mais l’esprit montait chaque jour pour se mettre en équilibre; je l’avais pris pygmée, je l’ai perdu géant“. („Lannesova odvaha byla větší než jeho duch, ale duch rostl den ode dne, až se nakonec vyrovnal odvaze. Potkal jsem trpaslíka a ztratil jsem obra.“). Lannesova smrt Napoleona zdrtila. Ztratil nejen věrného přítele, ale i jednoho z nejlepších generálů, se kterým se v mládí doslova dělil o sousto. Vdově Louise napsal ještě v den úmrtí maršála: „Ma cousine, le maréchal est mort ce matin des blessures qu’il a recues sur le champ d'honneur. Ma peine égale la vôtre. Je perds le général le plus distingué de mes armées, mon compagnon d’armes depuis seize ans, celui que je considérais comme mon meilleur ami. Sa famille et ses enfants auront toujours des droits particuliers à ma protection. C’est pour vous en donner l’assurance que j’ai voulu vous écrire cette lettre, car je sens que rien ne peut altérer la juste peine que vous ressentirez.“ („Drahá sestřenice, maršál dnes podlehl svým poraněním, která utrpěl na poli slávy. Můj bol je stejný jako Váš. Ztratil jsem nejpřednějšího generála svých armád, již 16 let svého druha ve zbrani, kterého jsem považoval za svého nejlepšího přítele. Jeho rodina a jeho děti budou vždy požívat nárok na moji zvláštní ochranu Tím Vás chci ubezpečit a proto píši tento dopis, neboť si uvědomuji, že nic nemůže zmírnit Vaši oprávněnou bolest.“).

Jean Lannes byl dvakrát ženat. První manželství uzavřel v roce 1794 s Jeanne-Josephe-Barbe „Polette“ Mericovou, dcerou bankéře. Manželství bylo však rozvedeno roku 1800, když po návratu z Egypta Lannes zjistil, že manželka porodila syna. Polette sice tvrdila, že otcem je Lannes, což však dle jeho přesvědčení (v souhlasu s lékařskou vědou současnosti) nebylo po 20 měsících absence možné. Syna neuznal za svého a soud manželství rozvedl pro nevěru manželky. Krátce se Lannes ucházel o sestru Napoleona Carolinu, ta však dala přednost Muratovi. Ještě roku 1800 Lannes uzavřel druhé manželství s krásnou a bohatou oduševnělou Louise-Antoinette de Guéheneuc (1782–1856), dcerou obchodníka a senátora. Manželství bylo považováno za vzorné, vyrovnané a manželský pár se stal ozdobou nejvyšších kruhů prvního císařství. Louisa svého manžela upřímně a pevně milovala a po jeho smrti se již nikdy nevdala. Třebaže měla nabídky k sňatku i z kruhů vládnoucích rodů, všechny odmítla s poukazem, že ”ta , jež patřila Lannesovi, nemůže již nikdy patřit jinému”. Z manželství pocházelo pět dětí:

1. Louis Napoléon Auguste 2. vévoda z Montebella (1801–1874), stal se diplomatem a během červencové monarchie 6 týdnů ministrem zahraničí Francie a později ministrem námořnictva (1847–1848)
2. Alfred, hrabě Lannes (1802–1861)
3. Jean-Ernest, baron z Montebella (1803–1882)
4. Gustave-Olivier, hrabě z Montebella (1804–1875), stal se generálem
5. Joséphine (1806–1889)

• BARNETT, Correlli. Bonaparte. Překlad Jan Kozák. Brno: Jota s. r. o., 2005. 422 s. ISBN 80-7217-352-9.
• BLATNÝ, Richard. Napoleonská encyklopedie. Praha: Aquarius, 1995. 342 s. ISBN 80-902062-0-4.
• BOUHLER, Filip. Napoleon. Praha: Orbis, 1994. 378 s.
• CASTELOT, André. Napoleon Bonaparte. Praha: Melantrich, 1998. 557 s. ISBN 80-7023-265-X.
• ELBL, Pavel B. Maršál Lannes - Francouzský Achilles. Třebíč: Akcent, 2008. 496 s. ISBN 978-80-7268-529-5.
• JOHNSON, Paul. Napoleon. Brno: Barrister & Principal, 2003. 166 s. ISBN 80-86598-52-7.
• KOVAŘÍK, Jiří. Maršálové Napoleonových orlů. Třebíč: Akcent, 2000. 297 s. ISBN 80-7268-097-8.
• KOVAŘÍK, Jiří. Bitva u Marenga aneb Waterloo naruby. Třebíč: Akcent, 2006. 580 s. ISBN 80-7268-271-7.
• KOVAŘÍK, Jiří. Napoleonova tažení I. - Vítězné roky. Třebíč: Akcent, 2003. 485 s. ISBN 80-7268-261-X.
• KOVAŘÍK, Jiří. Napoleonova tažení II. – Nejistá vítězství. Třebíč: Akcent, 2003. 668 s. ISBN 80-7268-271-7.
• KOVAŘÍK, Jiří. Napoleonova tažení III. – Proti všem. Třebíč: Akcent, 2004. 593 s. ISBN 80-7268-296-2.
• KOVAŘÍK, Jiří. 1809 - Orel proti orlu. Praha: Hart s. r. o., 2001. 466 s. ISBN 80-86529-37-1.
• KOVAŘÍK, Jiří. Bonaparte v Egyptě. Třebíč: Akcent, 2007. 470 s. ISBN 978-80-7268-466-3.
• KOVAŘÍK, Jiří. Dobyvatel Bonaparte. Třebíč: Akcent, 2009. 526 s. ISBN 978-80-7268-571-4.
• LACOUR-GAYET, Georges. Napoleon. Praha: F.Borový, 1931. 851 s.
• LUDWIG, Emil. Napoleon. Překlad Karel Hoch. Praha: Melantrich, 1930. 592 s.
• MANFRED, Albert Z. Napoleon Bonaparte. Praha: Svoboda, 1990. 616 s. ISBN 80-205-0129-0.
• TARLE, Jevgenij. Napoleon. Praha: Naše vojsko, 1950. 450 s.
• WINTR, Stanislav. 26 maršálů Napoleona I.. Cheb: Svět křídel, 2004. 225 s. ISBN 80-86808-14-9.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean Lannes na Wikimedia Commons
• Galerie Jean Lannes na Wikimedia Commons
• Osoba Jean Lannes ve Wikicitátech