Friedrich Ohmann

• 1891        výzdoba interiéru Průmyslového paláce (Císařský baldachýn) na Jubilejní zemské výstavě v Praze v roce 1891
• 1891–1892 Valterův palác, Praha 1, Nové Město, dům čp. 140, Voršilská 12, palác postavil majitel lounského cukrovaru Matyáš Valtera (též Waltera). Na výzdobě se podíleli i Celda Klouček a Jan Kastner. V roce 1894 sem byla Františkem Křižíkem, jako do jednoho z prvních domů v Praze, zavedena elektřina. Od roku 1929 je zde sídlo apoštolského nuncia.[1][2]
• 1894–1895 Plodinová burza, Praha 1 – Nové Město, čp. 866, Senovážné nám. 28-30, Senovážná 1, Ohmannův návrh rozpracovali do realizační dokumentace Jindřich Jechenthal a František Hněvkovský. Realizovaná stavba se od původního návrhu dosti odchýlila. Budova byla dále přestavěna Bohumilem Hypšmanem v letech 1928–1929.[3]
• 1895        palác Assicurazioni Generali, Praha 1, Václavské náměstí 19, Jindřišská 1-3, spolupráce Osvald Polívka, výzdoba Stanislav Sucharda, Bohuslav Schnirch a další).[4]
• 1896        kostel Nanebevzetí Panny Marie, Zlonice – dostavba[5]
• 1896–1897 Štorchův dům, Praha 1 – Staré Město, čp. 552, Staroměstské náměstí 16, spolupráce: Rudolf Krieghammer – dům pro knihkupce Alexandra Storcha. Jedná se o historizující novostavbu na místě zbořeného, původně gotického domu.[6]
• 1896–1897 dům U české orlice, Praha 1 – Staré Město, čp. 567, Ovocný trh 15 / Celetná 30, novostavba domu pro MUDr. Čeňka Kliku spolupráce a provedení stavby: Quido Bělský, sgrafita provedena podle návrhů Mikoláše Aleše.[7]
• 1897–1898 Severočeské muzeum, Liberec
• 1897–1898 budova České průmyslové banky s kavárnou Café Corso, Praha 1, čp. 988, Na Příkopě – tato stavba bývá označována jako první secesní budova v Praze. Spíše se však jednalo o klasicistní dům se secesními prvky na průčelí a v interiéru;[8] stavba byla zbořena v roce 1936.
• 1897–1898        hlediště divadla Varieté, Praha 8 – Karlín, Křižíkova 10 – dnes Hudební divadlo Karlín, výzdoba sálu aj.
• 1898        obnova kostela Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích po požáru v roce 1892.[9] Patrně na Ohmannův popud se nástropní malby ujal Jan Preisler.
• 1898–1900 Pomník svatého Václava, spolupráce: Alois Dryák, autor sochy: Josef Václav Myslbek,
• 1898–1901 kostel Nejsvětějšího Srdce Páně při klášteře voršilek v Kutné Hoře
• 1899–1902 Hotel Central, Praha 1 – Nové Město, čp. 1001, Hybernská 10. Ohmannův návrh z roku 1898 dokončili po jeho odchodu do Vídně jeho žáci Alois Dryák a Bedřich Bendelmayer. Na výzdobě interiéru se podílel i Jan Preisler. V sále působil od roku 1918 kabaret Červená sedma. Výzdoba sálu byla zničena, když byl sál přestavěn v letech 1929–1930 na divadelní sál (Komorní divadlo, později součást Městských divadel pražských).[10] Hotel byl v letech 2002–2004 přestavěn. Názory na tuto rekonstrukci se rozcházejí.[11][12]
• 1909        pomník Friedricha Schillera, Karlovy Vary, autor reliéfu: Max Hiller
• 1910        přestavba domu U tří mouřenínů, Karlovy Vary
• 1910–1912 kolonáda Zámeckého pramene, Karlovy Vary
• 1911–1914 Kramářova vila, Praha 1 – Hradčany, čp. 212, Gogolova 1

• 1900        Uměleckoprůmyslové muzeum (Museum für Kunst und Gewerbe), Magdeburg,
• 1901        Palmový skleník, Burggarten, Vídeň,
• 1903–1906 nábřeží vídeňského kanálu v městském parku, Vídeň, spolupráce: Josef Hackhofer,
• 1904–1907 památník císařovny Alžběty, Vídeň,
• 1904        Museum Carnuntinum, Bad Deutsch-Altenburg, Rakousko
• 1914–1916 Villa Regenstreif, Pötzleinsdorf,

• 1916 Studie památníku [13]

• Stavby Friedricha Ohmanna
• 
  bývalá Plodinová burza, Praha 1894–1895
• 
  palác Assicurazioni Generali, Praha 1895
• 
  dům U české orlice, Praha, 1896–1897
• 
  budova Severočeského muzea, Liberec, 1897–1898
• 
  Hotel Central, Praha, 1899–1902
• 
  Palmový skleník, Burggarten, Vídeň, 1901
• 
  nábřeží vídeňského kanálu v městském parku, Vídeň, 1903–1906
• 
  památník císařovny Alžběty, Vídeň, 1904–1907
• 
  Kramářova vila, Praha, 1911–1914

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Friedrich Ohmann na německé Wikipedii.

• VYBÍRAL, Jindřich. Friedrich Ohmann : Objev baroku a počátky moderní architektury v Čechách. Praha: Vysoká škola uměleckoprůmyslová, 2013. ISBN 978-80-86863-72-6. (česky, německy)
• TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 2. Praha: Rudolf Ryšavý : Tvar, 1950. Heslo Ohmann, Bedřich, s. 222.
• WITTLICH, Petr. Česká secese. Praha: Odeon, 1985. S. 46–49.
• VLČEK, Tomáš. Praha 1900 : studie k dějinám kultury a umění Prahy v letech 1890-1914. Praha: Panorama, 1986. S. 104, 305.
• ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: Proměny pražské architektury 1. poloviny 20. století. Praha: Victoria Publishing, 1994 (2. vydání). ISBN 80-85605-84-8. S. 45–47.
• LUKEŠ, Zdeněk. Splátka dluhu : Praha a její německy hovořící architekti 1900-1938. Praha: Fraktály, 2002. 217 s. ISBN 80-86627-04-7. Kapitola Friedrich Ohmann, s. 144–145.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Friedrich Ohmann na Wikimedia Commons
• Friedrich Ohmann heslo in: Kamil Dvořák: Architekti v Českých zemích
• Friedrich Ohmann na serveru archiweb.cz
• (německy) Friedrich Ohmann heslo v Architektenlexikon Wien 1880–1945