Klášter řádu svaté Voršily (Kutná Hora)

Sestry Eleonora a Maxmiliána, hraběnky z Trauttmannsdorf-Weisbergu se po pobytu v novoměstském klášteře voršilek v Praze a po cestování a průzkumu situace z let 1708–1709 rozhodly zvolit pro svůj klášter Kutnou Horu. První řeholnice v čele s matkou představenou Annou Aloisií Klusákovou z Kostelce (1672–1754) přišly do provizorní stavby v Libušině ulici 24. května 1712, od června 1712 začaly vyučovat první žákyně. Stavbu konventu vedl kutnohorský stavitel podle projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera v letech 1735–1743.[2] Z původního záměru na pětikřídlou budovu s nárožním centrálním kostelem byla dokončena jen tři křídla konventu. Sochařskou výzdobu sestávající ze soch andělů a plastického erbu Trauttmannsdorfů nad hlavním vchodem tesal kutnohorský sochař Jan Brázda v letech 1738–1739.[3]

V létě roku 1742 budova posloužila jako lazaret pro téměř tři stovky raněných pruských vojáků, kteří 17. května 1742 porazili rakouské císařské vojsko v bitvě u Chotusic.[4] 16. září 1743 se začalo vyučovat v nové budově a klášter se díky schopnostem i financování sester Trauttmansdorfových a politickému věhlasu jejich otce Jana Bedřicha (nejvyššího zemského komorníka Království českého) brzy zařadil k nejvýznamnějším v habsburské monarchii. Proto jej 21. srpna 1750 navštívila císařovna Marie Terezie.

Konvent se zabýval výchovou a vzděláváním dívek. Jeho součástí byla škola, penzionát, kaple a zahrada. Roku 1807 byla zásluhou katechety a vlasteneckého kněze Josefa Herzana zřízena žákovská knihovna. Německé dívky se zde učily češtině, což při své návštěvě ocenila spisovatelka Gabriela Preissová. V letech 1897–1901 architekt Friedrich Ohmann navrhl novobarokní nárožní centrální stavbu kostela Nejsvětějšího srdce Ježíšova, která byla inspirována dílem K. I. Dientzenhofera.[2] Patří k jeho nejvýznamnějším neobarokním stavbám.

Od školního roku 1948–1949 byla škola násilně zrušena a 28. září 1950 ve 4 hodiny ráno státní bezpečnost řeholní sestry nahnala do autobusu a odvezla k internaci a nuceným pracím do kláštera v Broumově. Vzápětí bylo vystěhováváno nebo rovnou ničeno vnitřní zařízení i archiv. Budovu ve správě ministerstva vnitra od roku 1964 využíval okresní archiv. V letech 1983–1985 byly budovy nákladně opraveny a na někdejším klášterním dvoře zřízen Sad přátelství a parkoviště.

V letech 1985–1990 byla v přízemí konventu zřízena muzejní expozice mobiliárních fondů Středočeské pobočky Národního památkového ústavu.

Roku 1991 byly budovy v restituci vráceny voršilkám, které se do Kutné Hory vrátily na dvacet let (1994–2013). V podstatné části kláštera je osmileté Církevní gymnázium, zřizované zpočátku sestrami voršilkami a po jejich odchodu Biskupstvím královéhradeckým. Osmileté církevní gymnázium zde v současnosti provozuje Biskupství královéhradecké. V kostele se pořádají dětské mše a také měsíční bohoslužby pro starší studenty zdejšího gymnázia včetně té poslední po maturitách, spojené se slavnostním zakončením osmiletého studia.