Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Zlonice)

Informační tabule u Kostela Nanebevzetí Panny Marie (městys Zlonice, okres Kladno)

Kostel zasvěcený Panně Marii se v těchto místech nacházel od středověku, první zmínka je doložena z roku 1352. Do dnešní doby se z něj dochovaly některé části mobiliáře a to liturgické předměty či portréty některých členů rodiny Valkounů, patronů kostela. Mezi nimi vyniká zejména votivní obraz Bohuchvala Valkouna z Adleru (1580–1653) z roku 1608. Nedlouho před zbořením starší stavby věnoval kostelu také tehdejší patron hrabě Norbert Liebštejnský z Kolovrat sochu Panny Marie dovezenou přímo z italského Loreta.

Iniciátorem novostavby kostela byl jednak nový majitel Zlonic a patron chrámu kníže Filip Josef Kinský a také proslulý zlonický děkan Jan Adam Svoboda. První zmínka související se záměrem novostavby pochází z dubna 1723, kdy žádá Filip Josef Kinský o povolení pražskou konzistoř. V tomto roce byl ve Zlonicích také autor návrhu, významný český architekt František Maxmilián Kaňka, jehož autorství je dnes nezpochybnitelné. Práce samotné započaly v roce 1727 pod vedením pražského stavitele Ferdinanda Hübnera, k požehnání základního kamene došlo ovšem až 23. září 1731. K roku 1738 byla dokončena loď a presbytář k roku 1744 definitivně také věže.

Kazatelna (stav v roce 1904)

Kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází ve středu obce na vyvýšené terase nad náměstím, která sloužila již staršímu středověkému chrámu. Jedná se o jednolodní stavbu křížové dispozice se dvěma věžemi s cibulovými báněmi po stranách kněžiště. Západní průčelí člení svázané pilastry nesoucí úseky kladí a vrcholí trojúhelným štítem. Po stranách středového okna jsou niky s polopostavami národních patronů svatého Václava a svatého Vojtěcha doprovázených klečícími anděly od Stanislava Suchardy, andělé provází také sochu beránka na vrcholu. Konvexní průčelí severního a jižního rizalitu je členěno obdobně ovšem bez nik a sochařské výzdoby. Boční fasády a věže jsou členěny rovněž vysokým pilastrovým řádem a vertikalizujícími polokruhově ukončenými okny.

Interiér kostela je sklenut plackovou klenbou, pouze závěr presbytáře konchou. Autorem návrhu architektury oltářů mohl být opět František Maxmilián Kaňka, i když jasné důkazy pro to schází. Jejich sochařská výzdoba je už prokazatelně dílem klasicistně orientovaného sochaře pozdního baroka Josefa Kleina, který zde působil s přestávkami v letech 1740–1763. Jeho dílem je také kazatelna z roku 1743. Původní obrazy pro titulární hlavní oltář, Nanebevzetí Panny Marie, a pro dva oltáře boční, svatého Jana Nepomuckého a svaté Anny, nechal zhotovit roku 1744 Filip Josef Kinský u neznámého autora ve Vídni (v letech 1738–1745 tam působil jako nejvyšší kancléř Českého království). Do dnešní doby se zachoval pouze obraz svatojánský nahrazený ovšem stejně jako všechny ostatní oltářní obrazy v průběhu druhé poloviny 19. století plátny novými. Pozoruhodný je také votivní obraz svatého Floriána z roku 1767, na kterém je pod postavou světce dobové vyobrazení Zlonic. Varhany (1745–1746) jsou dílem slavného varhanáře Václava Starka z Lokte.

Dříve vedla odborná veřejnost spor o autorství kostela. Někteří badatelé považovali na základě formálního srovnání s dalšími stavbami za autora zlonického kostela Kiliána Ignáce Dientzenhofera, Kaňka se měl podílet pouze dílčím způsobem při samotné výstavbě. Tuto teorii nepřímo podporovala i skutečnost, že Dientzenhofer byl prokazatelně autorem návrhu zlonického děkanství, který u něj pořídil roku 1748 Jan Adam Svoboda. Tyto dohady jsou však dnes definitivně ukončeny a za architekta zlonického kostela je jednoznačně určen František Maxmilián Kaňka a to jak vzhledem k blízkosti k dalším jeho realizacím tak na základě archivních pramenů. Původní vzhled (před novobarokní úpravou) tak odpovídá více Kaňkově umělecké orientaci hlásící se k mírnějšímu klasicizujícímu pojetí vrcholně barokní architektury. Za předchůdce zlonického chrámu je potom možné považovat kostel svatého Vojtěcha v západočeských Vejprnicích.