Plodinová burza (budova)

Účelem plodinové burzy je nákup a prodej zemědělských komodit.[1] Původně se obchodovalo obilím a zemědělskými plodinami na týdenních trzích. Ty se konaly nejdříve na Koňském trhu a od roku 1882 na Senovážném náměstí.[2] [p 1] Rozvoj dopravy a obchodu donutil obchodníky ke zřízení jednoho organizovaného střediska pro obchod zemědělskými produkty.[2]

V roce 1885 byl ustaven komitét pro zřízení plodinové burzy v Praze.[2] Ten vypracoval návrh stanov, které byly v roce 1887 schváleny a poté mohl komitét založit plodinovou burzu.[2] V roce 1894 byla dokončena budova na Senovážném náměstí a PPB zahájila činnost.[2] Slavnostně byla otevřena dne 10. listopadu 1894 a v úterý 13. listopadu roku 1894 byl v nové burzovní budově zahájen první burzovní den.[2] Toho dne také vyšel poprvé kurzovní list, který pak nadále zaznamenával ceny zemědělských plodin na burze.[2]

První světová válka téměř přerušila provoz plodinové burzy, protože většinu zemědělských plodin obhospodařoval stát.[2] Po vzniku samostatného Československa došlo opět k oživení plodinové burzy.[2] V roce 1922 byla při Pražské plodinové burze založena dřevařská burza, v roce 1923 lnářská burza, v roce 1926 burza pro ovoce, burza pro vejce a burza pro kávu.[2]

Další pokles činnosti plodinové burzy nastal na počátku třicátých let dvacátého století.[2] Poté, co byl v roce 1934 zřízen obilný monopol, pozbyla plodinová burza významu jako místo cenotvorby obilí a zemědělských plodin.[2] Buza se zapojila do ekonomického života země organizační činností: experti burzy působili jako znalci, rozhodovali soudní spory a koncipovaly osnovy zákonů a vládních nařízení.[2]

Druhá světová válka omezila opět činnost plodinové burzy pevným systémem řízeného válečného hospodářství.[2] Coby kapitalistická instituce po roce 1945 ztrácela plodinová burza na významu a postupně se vytrácel účel její existence.[2] Vládním nařízením číslo 32 ze dne 15. července 1952 byly s platností od 1. srpna 1952 všechny dosavadní plodinové burzy v Československu (Pražskou plodinovou burzu nevyjímaje) definitivně zrušeny.[2]

V roce 1882 zakoupilo "Družstvo ku zřízení a udržování plodinové burzy" pozemek na Senovážném náměstí.[4] Na tomto pozemku měl vzniknout objekt budoucí komoditní burzy v českých zemích.[4] [p 2]. Pro potřeby této instituce byl na Senovážném náměstí v roce 1892 zakoupen čtyřkřídlý dům.[1] Požadavkům plodinové burzy nevyhovoval, ale již při jeho koupi se plánovalo jeho zbourání a výstavba nové budovy.[1]

V soutěži na projekt nové budovy zvítězil rakouský architekt Bedřich Ohmann, který v té době působil jako profesor na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.[1] [p 3] [5]Původní Ohmannův projekt, inklinující k secesnímu stylu, v prováděcí dokumentacivýrazně upravili [4]realizátoři stavby, architekt Jindřich Jechenthal(1842–1909) a František Hněvkovský do stylu české novorenesance.[1] Ještě v průběhu stavebních prací rozhodl zadavatel o částečné změně původního návrhu budovy. Tyto změny provedla dvojice architektů Josef Zítek a Josef Schulz.[4]

K realizaci stavby došlo v letech 1893 až 1895.[4] Vnitřnímu členění budovy dominovalo mohutné schodiště s velkým a malým burzovním sálem. Další prostory tvořily kavárna a vinárna.[4] Stavební práce byly dokončeny v roce 1894, kdy byl (10. listopadu 1894) palác slavnostně otevřen.[1] Kartuš s vlysem na korunní římse stavby nese letopočet 1894. O původní podobě budovy referoval soudobý tisk, např. Světozor [6]

Stále rostoucí potřeby plodinové burzy v době I. Československé republiky[4] měly být řešeny v roce 1921 vyvlastněním sousedního pozemku. [1] Jeho majitel - německé kasino - se ale o pozemek pět let soudilo, takže stavební práce na novém pozemku mohly být zahájeny až v roce 1928.[1] V průběhu let 1928 až 1929 probíhaly nejen práce na novém pozemku, ale i úpravy původní staré budovy.[1] Ve stávající budově byla v těchto letech provedena funkcionalistická přístavba podle architektonického návrhu Bohumila Hypšmana.[4]. Proražení pasáže z bankovního domu Na příkopě do Senovážného náměstí v roce 1941 bylo výrazným zásahem do dosud kompaktní architektury budovy.[7]

Po Únoru 1948 byla činnost plodinové burzy jako instituce ukončena.[1] Živnobanka, které byla budova předána, přestavěla vnitřní postory na kanceláře.[1]

Když 1. července 1950 vznikla Státní banka československá, byla k její tzv. úřadovně č. 1 přičleněna rovněž budova bývalé Plodinové burzy č. 866/30.[4] V prostorách plodinové burzy sídlilo oddělení zabývající se finančním zabezpečením monopolních společností.[4] Pro provoz Státní banky československé byl upraven velký sál bývalé burzy i místnost, v níž se dříve nacházela malá kavárna.[4] Pro závodní (dietní) jídelnu zaměstnanců Státní banky československé sloužily prostory bývalé vinárny.[4] Část sálu Plodinové burzy byla do poloviny padesátých let dvacátého století obsazena pracovníky platebního a zúčtovacího styku.[4]

Objekt plodinové burzy sloužil Státní bance československé sice dlouho, ale nikoliv výlučně.[4] Od počátku padesátých let dvacátého století byla do Plodinové burzy dislokována řada cizích (s bankou nikterak nesouvisejících) organizací.[4] Na počátku padesátých let dvacátého století budova hostila telefonní ústřednu národního podniku Masna nebo (po určitou dobu) dokonce i ministerstvo národní bezpečnosti.[4] Pro vlastní provoz Státní banky československé nakonec zůstaly jen prostory dietní jídelny, sklad tisku a dalšího příslušenství a do roku 1957 ještě několik místností využívaných Městskou pobočkou v Praze (tehdy byla tato agenda přemístěna do budovy Na Příkopě 28).[4] Ve druhé polovině padesátých let dvacátého století velkou část budovy užíval Potravinoprojekt, státní ústav pro projektování podniků potravinářského průmyslu, a následně Tělovýchovná jednota Slovan Státní banka československá.[4]

Od roku 1955 sídlila v bývalé budově plodinové burzy studia Československé televize, která si interiéry budovy stavebně upravila (v roce 1959) tak aby vyhovovaly jejím potřebám.[1] Na jaře 1960 se největším uživatelem budovy bývalé Plodinové burzy stala Československá televize, která v ní měla vysílací prostory a později do ní přesídlila i své ústředí.[4]

Budova Plodinové burzy, která od padesátých let dvacátého století trpěla častými změnami uživatelů, postupně chátrala a v roce 1994, kdy ji Česká národní banka odkoupila, byla v havarijním stavu.[1] K velké rekonstrukci budovy došlo ve druhé polovině devadesátých let dvacátého století v gesci ČNB, která zde (mimo jiné) vybudovala kongresové centrum ČNB, specializovanou odbornou knihovnu ČNB a bankovní klub ČNB.[1]

Kongresové centrum ČNB disponuje dvěma sály (velkým a malým), společným foyerem a potřebným zázemím.[8] Velký sál s plochou 440 m² má kapacitu 300 až 360 osob, malý sál s plochou 120 m² pojme 50 až 100 osob.[8] Prostory jsou vybaveny mobiliářem a základní konferenční technikou.[8] Sály jsou ozvučeny, k dispozici je datová projekce a tlumočnické kabiny s bezdrátovými sluchátky (umožňují tlumočení do tří jazyků).[8]

• BAŤKOVÁ, Růžena a kolektiv autorů: Umělecké památky Prahy 2, Nové Město a Vyšehrad. Academia Praha 1998, s. 484-485

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pražská plodinová burza na Wikimedia Commons