Bavlnářství

Nálezy z Egypta nebo Mexika dokazují, že bavlna byla známá už před 7000 lety. Nejstarší písemná zmínka o obchodu s bavlnou pochází ze 7. století př. n. l., ke kterému docházelo mezi Indií a dnešním Íránem. Do Evropy se poprvé importovala bavlna asi o 200 let později z Číny.[5]

Až do konce 18 . století pocházela naprostá většina bavlny a bavlněných výrobků z indické subkontinentu. V Evropě se pokoušeli řemeslní textiláci napodobovat indické výrobky (zčásti ve směsích bavlny se lnem) a od 18. století se začala dovážet bavlna z karibské oblasti a z Brazílie.[6]

Podíl bavlny na světové spotřebě textilních vláken se v té době odhadoval na 5 %.[7]

Asi ve 13. století se dostalo z Indie do Evropy předení bavlny na kolovratu. Zkušená přadlena uměla v polovině 18. století na (vylepšeném) kolovratu vyrobit za 12 hodin asi 450 gramů bavlněné příze 45 tex (cca poloviční výkon oproti spřádání vlny).[8] Tkaní bylo pokročilejší: Ruční tkalcovský stav (s „létajícím člunkem“) mohl zpracovat přízi od nejméně dvou přadlen, většina bavlněných přízí se proto dovážela z Indie.[9]

Prudký rozmach bavlnářství nastal v posledních letech 18. století po využití vynálezu dopřádacího stroje (již v nejjednodušším provedení mohl nahradit 25 kolovratů)[10] a stroje na vyzrňování surové bavlny.[11] V roce 1771 byla otevřena přádelna v anglické vesnici Cromford, která je považována za první bavlnářskou továrnu na světě a za začátek průmyslové revoluce.[12] První přádelna bavlny ve střední Evropě začala vyrábět v roce 1797 ve Verneřicích.[13]

Celosvětová spotřeba bavlny se zvýšila v období od roku 1790 do roku 1861 ze 700 tun na 10 000 tun[14] a o 100 let později na 7 milionů tun.[15]

Koncem 20. století se zpracování bavlny z velké části přesunulo z Evropy a severní Ameriky do regionů s nízkými mzdovými náklady, především do jihovýchodní Asie.[16] (Např. na území České republiky se výroba bavlnářských tkanin snížila ze 591 milionů m² v roce 1989[17] na 47 milionů m² v roce 2015[18])

[19]

Ve 2. dekádě 21. století se zpracovává cca 40 % z celkového množství přírodních a umělých textilních vláken na bavlnářské příze.[19] [20] Z dostupných údajů se dá odvodit, že výroba bavlnářských tkanin (z bavlny a směsí s bavlnou) dosahuje řádově 200 miliard m².[21]

Bavlnářstvím se se zabývá (od pěstování bavlníku až po prodej hotových textilií) zhruba 250 milionů lidí.[22]

Zatímco v prvních dvou dekádách 21. století narůstala spotřeba bavlny ročně o 1,3 %,[23] počítá se do konce 3. dekády se zvýšením na cca 29 milionů tun, tj . s 1,6 % ročním přírůstkem.[19]

Bavlnářství je často kritizováno zejména za extrémně vysokou spotřebu vody při pěstování (5800 cbm/ha) a za plýtvání (minimální četnost použití) hotových výrobků.[24]

Ve snaze o udržitelný rozvoj bavlnářství se ve 2. dekádě 20. století spojily významné obchodní řetězce a sdružení dodavatelů bavlny k akcím s cílem: zavedení cirkulární ekonomiky od pěstování bavlníku až po použití hotových textilii.[25] Některé podniky bavlnářského průmyslu jsou zapojeny do sdružení, která financovala obsáhlé průzkumy s výsledným doporučením zejména radikálně zvýšit použití recyklovaných textilií, zvýšit četnost použití oděvních textilií a urychlit technický rozvoj.[26]

• Za bavlnářské tkaniny se považují výrobky z bavlny, z umělých vláken s délkou do cca 60 mm (včetně textilních odpadů) nebo směsí těchto vláken s bavlnou.[27]

K nejstarším pokusům o zhotovení bavlnářských tkanin patřily výrobky z roku 1788 z upravených lněných a konopných vláken.[28]

Od 30. let 20. století jsou známé bavlnářské příze ze směsi bavlny s viskózovými vlákny. [29]

Asi od poloviny 20. století se začaly vyrábět směsi bavlny se syntetickými vlákny, v 21. století se zpracovává cca 60 % bavlny na příze ze směsi s umělými vlákny, především s polyesterem a polyakrylem).[30] Za bavlnářskou tkaninu se považuje také např. bytová textilie ze 100 % polyesterových vláken (zpravidla do 60 mm délky), pokud má vzhled a omak podobný bavlněné tkanině.[31]

• Přívlastek bavlnářský se může vztahovat na

technologie výroby, konstrukci strojů a zařízení (mykací, protahovací, česací)

organizace (výrobní,[32], výzkumné, obchodní aj.[33])

• 
  Patent na strojní vyzrňování bavlny z roku 1794
• 
  Přestavěná budova přádelny v Cromfordu
• 
  Mykací stroj s vločkovým podáváním (70. léta 20. století)
• 
  Rotorový dopřádací stroj (80. léta 20. století)
• 
  Bavlnářská příze ze směsi bavlna/polyakryl
• 
  Bavlnářský stav na froté tkaniny (z poloviny 20. století)
• 
  Bavlnářská tkanina ze směsi polyester/polyamid
• 
  Bavlnářská burza (Memphis, USA 1939)

• Riello/Parthaserathi: The Spinning World: A Global History of Cotton Textiles 1200-1850, OUP/Pasold Research Fund 2011, ISBN 9780199696161