Antonín Kachlík

Narodil v Rozdělově (dnes Kladno-Rozdělov) 26. února 1923. Vyrůstal v Malé Dobré, v roce 1931 se rodina přestěhovala do Prahy. Po maturitě na obchodní akademii v Karlíně byl totálně nasazen v nacistickém Německu jako hasič, na dovolenku odjel domů a zpátky už se nevrátil. Až do konce války se skrýval s falešnými doklady v Praze, byl aktivní v ilegální odbojové činnosti a také vstoupil do (ilegální) KSČ. Po válce byl zaměstnán na ministerstvu informací a současně studoval na Vysoké škole politické, odkud posléze přešel studovat na FAMU, kde vystudoval režii. Na počátku 50. let pracoval jako režisér a dramaturg v Divadle pracujících v tehdejším Gottwaldově, od roku 1956 přešel k Československému státnímu filmu na Barrandov, kde nejprve pracoval jako asistent režie a pomocný režisér, od roku 1960 až do roku 1987 pak jako samostatný režisér. Zároveň v letech 1971–1992 vyučoval na katedře režie pražské FAMU.

Roku se 1972 stal agentem StB, konkrétně jejího oddělení pro boj s „nelegální kulturou“, pod krycím jménem Princip, později Kos a Tonda.

Manželka, herečka Květoslava Houdlová zemřela v roce 1991. Dcera Kateřina (* 1956) je operní pěvkyní a pedagožkou.

Zemřel dne 20. dubna 2022.[2]

• člen KSČ
• předseda Svazu protifašistických bojovníků
• člen Svazu totálně nasazených
• 1976–1986 poslancem České národní rady[3]

Jeho režijní tvorba byla žánrově pestrá – od debutu Červnové dny, relativně novátorského příběhu (byl i autorem scénáře, poté vydaného v knižní podobě) lásky hornického učně a venkovské dívky, přes hudební film z vojenského prostředí Bylo nás deset podle vlastní literární předlohy. Ten se stal kultovním filmem pro mnoho generací, všech, kteří prošli tehdy povinnou vojenskou službou.^[zdroj?] Debutovala v něm mimo jiné Olga Schoberová, kterou A.Kachlík pro tento film objevil. Zahrála si zde již tehdy slavná dvojice J. Suchý - J. Šlitr a zazněla zde i jejich píseň Zčervená,zčervená,když jí hladím ramena. V roce 1969 natočil svůj nejlepší film Já, truchlivý bůh podle povídky Milana Kundery z knihy Směšné lásky, s Milošem Kopeckým a Pavlem Landovským v hlavních rolích. Film skončil kvůli Kunderovu jménu „v trezoru".

Tvorbu v období normalizace Kachlík začal pohádkou Princ Bajaja (1971), s Ivanem Palúchem, Magdou Vášáryovou a Františkem Veleckým v hlavních rolích. Snímek získal cenu na MFF dětského filmu v Benátkách. V dalších letech pokračoval v tvorbě maximálně průměrných filmů často poplatných době, například životopisného filmu o Klementu Gottwaldovi Dvacátý devátý z roku 1974.

• vyznamenání Za vynikající práci
• Řád práce
• laureát Státní ceny Klementa Gottwalda
• 1976 – titul zasloužilý umělec

• 1988 – O zatoulané princezně
• 1984 – Kouzelníkův návrat
• 1982 – Kouzelné dobrodružství (cena za nejlepší kameru a cena za nejlepší film od Organizace producentů na filmovém festivalu v San Sebastianu 1982)
• 1980 – Požáry a spáleniště (podle Jiřího Švejdy)
• 1979 – Na koho to slovo padne...
• 1978 – Radost až do rána
• 1977 – O moravské zemi
• 1976 – Náš dědek Josef
• 1974 – Dvacátý devátý
• 1973 – Jezdec formule risk
• 1973 – Zločin v Modré hvězdě
• 1972 – My, ztracený holky
• 1971 – Princ Bajaja
• 1969 – Já, truchlivý bůh
• 1966 – Smrt za oponou (podle románu Pavla Hejcmana Anděl hraje na violu)
• 1964 – Třiatřicet stříbrných křepelek
• 1963 – Bylo nás deset
• 1963 – Pršelo jim štěstí
• 1961 – Červnové dny
• 1948 – Vltava po válce

Dokument

• 1984 – Co bylo totální nasazení (cena za divácky nejúspěšnější film na Mezinárodním festivalu krátkých filmů v Oberhausenu 1984)

• Bylo nás deset, Naše vojsko,1961
• Červnové dny, Státní nakladatelství dětské knihy,1968
• Jak se narodil Švejk a zemřel Hašek, ALFA-OMEGA, 2002 (literární scénář)
• Můj stříbrný vítr, 2009
• Nepovedené lásky aneb mé zakázané scénáře, BVD, 2009