Alfred Kleinberg

Alfred Kleinberg se narodil 12. prosince 1881 ve slezském Frýdku do středostavovské německojazyčné židovské rodiny. Jeho otec Joachim Kleinberg byl těšínským advokátem. V Těšíně navštěvoval Alfred základní školu během let 1887 až 1893, v roce 1900 pak odmaturoval na tamějším gymnáziu. V letech 1900 až 1904 studoval Alfred na univerzitě ve Vídni germanistiku, literaturu a klasickou filologii. Studia absolvoval pod vedením prof. Jacoba Minora. Alfred svou disertační práci, ve které přeložil z latinského originálu do němčiny Horatiovy ódy – „Donec gratus eram tibi“ vypracoval právě pod jeho vedením. Přestože disertační práce byla odevzdána a obhájena již roku 1904, na doktora byl Alfred promován až roku 1908. Důvody nejsou známy. Je možné, že vyčkávání způsobil antisemitismus některých univerzitních profesorů a úředníků, kteří se snažili blokovat kariéry studentů židovského vyznání.^[zdroj?] Kleinberg se však se situací okolo promoce nehodlal smířit. V letech 1905 až 1906 vyučoval němčinu, latinu a řečtinu jako suplent na gymnáziu v Ostravě a roku 1907 konečně získal formální aprobaci k vyučování na gymnáziích a reálných školách. Roku 1908 krátce suploval na c. k. Rainerově gymnáziu ve Vídni. Ještě téhož roku však nastoupil jako provizorní učitel na c. k. státním gymnáziu v Kadani. Zde pak v působil v letech 1909 až 1913 již jako řádný gymnaziální profesor němčiny, latiny a řečtiny. V rámci kadaňské gymnaziální ročenky ze školního roku 1913/1914 také Alfred publikoval svou disertační práci.

Z Kadaně pak přestoupil na prestižní c. k. Albrechtovo gymnázium v domovském Těšíně, kde působil v letech 1913 až 1920. Zde také dokončil v roce 1917 první kritický životopis spisovatele Karla Maye, který byl později publikován v „Biographisches Jahrbuch und deutscher Nekrolog“. Během let 1921 až 1938 působil opět v severozápadních Čechách, v Karlových Varech. Alfred Kleinberg se věnoval dějinám evropské literatury v 19. století, především osobnostem významných vídeňských spisovatelů a dramatiků Franze Grillparzera (1791-1872) a Ludwiga Anzengrubera (†1889). Alfred se také stal průkopníkem tzv. sociologie literatury. Ta se snaží reflektovat společenské a kulturní podmínky vzniku literárních děl, přičemž užívala nástrojů marxistické filosofie.[2]

Kleinberg byl aktivním členem Německé sociálnědemokratické strany v Československu a jako přesvědčený demokrat veřejně vystupoval jak proti nacionálně-socialistické, tak proti komunistické ideologii. Také se angažoval ve Všeobecném svazu spisovatelů a v Podpůrném spolku německých spisovatelů. Jako Čechoslovák, Němec a žid, demokrat a intelektuál vnímal Kleinberg velmi ostře nebezpečí, které vyplývalo z popularity Hitlerova nacionálního socialismu v Německu. Nacisté o něm věděli také. Když bylo 10. května 1933 v Berlíně přívrženci nacismu zinscenováno veřejné pálení knih tzv. židovských, marxistických, pacifistických a jiných „neněmeckých“ autorů v rámci „Akce proti neněmeckému duchu“, na seznamu knih určených k likvidaci byla též Kleinbergova kniha „Die europäische Kultur der Neuzeit“, vydaná v Lipsku a Berlíně roku 1931. Od roku 1934 byl Alfred Kleinberg rovněž redaktorem časopisu „Sozialistische Warte“[p 1], který se ze sociálnědemokratických pozic zasazoval o kritickou interpretaci postulátů politického socialismu. Stejně jako ostatní přispěvatelé, i Kleinberg psal své články z bezpečnostních důvodů pod pseudonymem (Spectator). V časopise byl velmi ostře kritizován jak Hitlerův nacionální socialismus, tak Stalinův bolševismus. Karlovarský rodák Karl Hermann Frank, jeden z představitelů nejradikálnější větve Sudetoněmecké strany, který od roku 1935 zasedal jako poslanec v pražském Národním shromáždění, 21. dubna 1937 interpeloval v parlamentu ministra školství:

"Výchova německé mládeže a dospělých je ohrožena profesorem karlovarského státního reálného gymnasia a předsedou karlovarského okresního vzdělávacího výboru, Dr. Alfredem Kleinbergem."

Frank kritizoval především Kleinbergovu publikaci „Rodina a výchova ve státě bolševickém, fašistickém a demokratickém“, která měla údajně hanobit německý národ a zejména novou německou rasovou politiku. Tehdejší ministr školství Emil Franke ale odmítl Kleinberga odvolat z učitelského úřadu.[3]

Když došlo na podzim roku 1938 k obsazení československého pohraničí německými vojáky, uprchl Kleinberg do Prahy. Obsazení zbytku Československa 15. března 1939 představovalo pro Alfreda Kleinberga osobní tragédii, konec idejí o svobodné a demokratické Evropě. Ve svých téměř šedesáti letech už neměl chuť dále prchat, a proto 16. března 1939 spáchal v Praze sebevraždu.

Na připomínku občanských postojů bývalého profesora Gymnázia v Kadani Alfreda Kleinberga a ve spolupráci se Seligerovo sdružení (německy Seliger-Gemeinde) byl v areálu školy vysazen strom, umístěna lavička a odhalena pamětní deska. Od roku 2018 Gymnázium v Kadani uděluje cenu Alfreda Kleinberga pedagogům gymnázia, kteří se významným způsobem zasloužili o rozvoj školy či společnosti.

• HLAVÁČEK, Petr. Svědkové minulosti – inspirace pro budoucnost: osobnosti kadaňského gymnázia 19. a 20. století. Kadaň: Gymnázium, 2013, ISBN 978-80-87838-00-6