Advokát

Moderní období české advokacie nastalo roku 1849, resp. 1869, kdy byl přijat advokátní řád, advokáti se tak stali samostatnými, vykonávali tzv. svobodné povolání a sdružovali se ve stavovských organizacích, tzv. advokátních komorách. Ty byly celkem tři, v Praze pro Čechy, v Brně pro Moravu a v Opavě pro české Slezsko. Situace se změnila v období komunistického režimu, kdy advokáti své služby poskytovali v tzv. advokátních poradnách, které byly sdruženy v krajských sdruženích advokátů. Ta byla státními socialistickými organizacemi. Po listopadu 1989 došlo opět k osamostatnění advokacie. Vedle advokátů několik let působili tzv. komerční právníci, kteří se ale roku 1996 stali klasickými advokáty. Zároveň začal počet advokátů prudce stoupat; zatímco v roce 1989 jich bylo asi 500, ke konci roku 2011 advokátní komora evidovala už skoro 10 tisíc činných advokátů.[2] Více než polovina jich je v hlavním městě Praze, kde jedině jsou také podmínky ke skutečné specializaci na určitou oblast práva.[3]

Advokátem může být pouze osoba zapsaná v seznamu advokátů, který vede Česká advokátní komora. Do seznamu komora zapíše na základě písemné žádosti každého, který splňuje následující podmínky:

• má plnou svéprávnost,
• je bezúhonný,
• získal vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva studiem na vysoké škole v České republice (případně jiné uznatelné vzdělání),
• vykonával po dobu alespoň tří let právní praxi jako advokátní koncipient,
• složil advokátní zkoušku a
• složil do rukou předsedy advokátní komory slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu ctít právo a etiku povolání advokáta a chránit lidská práva. Slibuji, že budu dodržovat povinnost mlčenlivosti a dbát důstojnosti advokátního stavu.“

Podle judikatury Nejvyššího soudu i Ústavního soudu je nutné potřebné vzdělání získat na skutečné právnické fakultě, např. právnicky zaměřené vzdělávání na policejních vysokých školách nestačí.[4][5] Na rozdíl od období let 1868 až 1948 však již není podmínkou výkonu advokacie získání titulu doktora práv (JUDr.), zcela postačuje titul magistra (Mgr.), ačkoli v obecném povědomí označení všech advokátů jako doktorů přetrvalo.[6][7][8]

Zápis do seznamu je vyloučen u toho, komu bylo uloženo jako kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů, pokud se na něho pro uplynutí doby nehledí, jako by mu toto kárné opatření uloženo nebylo. Nelze také zapsat osobu, která byla v posledních pěti letech vyškrtnuta ze seznamu z důvodu prohlášení konkursu, povolení vyrovnání nebo zamítnutí návrhu na prohlášení konkurzu pro nedostatek majetku na něho nebo na právnickou osobu, v níž byl společníkem. Osoba žádající o zápis nesmí být v pracovním nebo služebním poměru s výjimkou pracovního poměru k České advokátní komoře, advokátovi nebo právnické osobě zřízené k výkonu advokacie, pracovního poměru vysokoškolského učitele nebo vědeckého pracovníka v oboru právo u akademie věd. Také nesmí vykonávat žádnou jinou činnost neslučitelnou s výkonem advokacie.

U cizinců se podmínka vzdělání a právní praxe nahrazuje oprávněním k poskytování obdobných právních služeb v jiném státě, zvláštní zkouškou nebo právní praxí usazeného evropského advokáta. Praxe advokátního koncipienta je nahraditelná odbornou praxí v jiných právních odvětvích (např. praxe asistenta soudce, justičního čekatele, právního čekatele, exekutorského koncipienta, notářského koncipienta aj.).

Advokát může vykonávat advokacii:

1. samostatně (jako podnikatel)
2. jako účastník sdružení advokátů (sdružení je bez právní subjektivity, advokáti mají vzájemné vztahy upraveny zvláštní písemnou smlouvou)
3. jako společník obchodní společnosti (veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti nebo společnosti s ručením omezeným)
4. v pracovním poměru k samostatnému advokátovi či advokátní obchodní společnosti (tzv. zaměstnaný advokát)

Advokacii vykonává prostřednictvím své advokátní kanceláře, kde musí být k zastižení. V ní zaměstnává koncipienty a další administrativní aparát. Může být plátcem nebo i neplátcem DPH. Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta a řídit se jeho pokyny. Pokyny klienta však není vázán, jsou-li v rozporu s právním nebo stavovským předpisem. Při výkonu advokacie je advokát povinen jednat čestně a svědomitě. Musí využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné. Advokát musí postupovat při výkonu advokacie tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu, je povinen dodržovat pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže. Pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže jsou stanovena stavovskými předpisy. Advokát může poskytnutí právních služeb odmítnout a v některých případech dokonce odmítnout musí (např. při kolizi zájmů). O všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb je povinen zachovávat mlčenlivost, které ho může zprostit pouze klient či jeho právní nástupce.

Počet evidovaných advokátů podle jejich sídla v obvodu určitého krajského soudu k 10. březnu 2015:[9]

• Česká advokátní komora
• Obhájce
• Advokátní koncipient
• Advokátní kancelář
• Advokátní přímus
• Pokoutnictví

• Galerie advokát na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu advokát na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo advokát ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Advokát v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Seznam advokátů a advokátních koncipientů – Česká advokátní komora