Colarossiho akademie

Colarossiho akademie (Académie Colarossi) byla umělecká škola v Paříži, kterou v 19. století založil italský sochař Filippo Colarossi. Původně sídlila na ostrově Cité, avšak v 70. letech 19. století se přestěhovala do čísla 10 v rue de la Grande-Chaumière v Latinské čtvrti.[1] Byla uzavřena ve 30. letech 20. století.

Colarossiho akademie
Datum založení1870
Další informace
Ulicerue de la Grande-Chaumière
Zeměpisné souřadnice48°50′32″ s. š., 2°19′51″ v. d.
www.grande-chaumiere.fr
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hodina kreslení, 1908
Muchův plakát propagující jeho výuku na Colarossiho akademii

Filippo Colarossi založil svoji školu jako alternativu státem podporované Národní školy krásných umění, École des Beaux-Arts, jež se podle mínění řady slibných mladých umělců té doby stala příliš konzervativní.[2][3].

Podobně jako rovnocenná Julianova akademie nabízela nezávislé alternativní vzdělání a průpravu v oblasti výtvarného umění a stejně tak přijímala do svých řad ženy a umožňovala jim kreslit podle nahých mužských modelů, což nebylo na Národní škole krásných umění myslitelné.[1][4] Mezi studentky Colarossiho akademie patřily mimo jiné Modiglianiho múza Jeanne Hébuterneová, skotská impresionistka Bessie MacNicolová, kanadská impresionistka Emily Carrová a francouzská sochařka Camille Claudelová, která studovala i u Auguste Rodina.

V Latinské čtvrti, která byla tradiční studentskou čtvrtí, se v blízkém sousedství školy nacházely levné kavárny a ubytování pro studenty a také řada uměleckých ateliérů. Colarossiho akademie přitahovala stejně jako Julianova akademie zahraniční i nekonvenční francouzské studenty, jako byl v polovině 70. let Paul Gauguin.[1] Díky své vyhlášené sochařské výuce lákala škola i mnoho zahraničních zájemců o tento obor, řada jich byla ze Spojených států.

V roce 1910 jmenovala pokroková Colarossiho akademie novozélandskou malířku Frances Hodgkinsovou (1869–1947) první ženskou vyučující. K dalším učitelům patřili mimo jiné i vlivný francouzský sochař Jean Antoine Injalbert a japonismem ovlivněný malíř Raphael Collin. V 90. letech na akademii vyučoval též Alfons Mucha.

Někdy ve 30. letech 20. století, zhruba v době, kdy došlo k uzavření školy, spálila paní Colarossiová drahocenný archiv školy jako odplatu za manželovo sukničkářství.[5][6]

Významní studenti
Bulharsko Jules Pascin
dnešní Česká republika František Bílek – Josef Čapek – Alfons Mucha - František Vobecký
Ekvádor Camilo Egas
Estonsko Adamson-Eric – Konrad Mägi – Eduard Wiiralt
Finsko Helene Schjerfbeck – Ellen Thesleff
Francie Hélène de Beauvoir – Camille Claudelová – Paul Gauguin – Marcel Gromaire – Jeanne Hébuterneová – Jean Lurçat – Claude-Émile Schuffenecker – Theophile-Alexandre Steinlen – Fabien Fabiano
Irsko Eileen Gray
Itálie Romaine Brooks – Amedeo Modigliani
Izrael Avigdor Stematsky
Japonsko Kume Keiichiro – Seiki Kuroda – Henry Sugimoto
Kanada Frederic Marlett Bell-Smith – Emily Carr – Ralston Crawford – Prudence Heward – George Loftus Noyes – Maurice Prendergast – George Agnew Reid – Boardman Robinson – Marc Aurèle de Foy Suzor-Coté
Litva Jacques Lipchitz
Maďarsko Emile Lahner – Camilla Koffler (Ylla)
Německo Karl Albert Buehr – George Grosz – Hans Hofmann – Wilhelm Lehmbruck – Paula Modersohn-Becker
Norsko Nikolai Astrup – Jean Heiberg – Olaf Gulbransson – Wilhelm Rasmussen – Aage Storstein – Ingebrigt Vik – Gustav Wentzel – Cora Sandel
Nový Zéland Sydney Lough Thompson
Polsko Stanisław Jackowski – Alfons Karpiński – Józef Mehoffer – Mela Muter - Włodzimierz Tetmajer – Max Weber – Stanisław Wyspiański- Eugeniusz Zak
Rakousko Zofia Albinowska-Minkiewiczowa – Aloys Wach
Rumunsko Reuven Rubin
Rusko Gleb W. Derujinsky – Alexander Golovin – Anna Golubkina – Eugene Lanceray – Konstantin Somov – Emil Wiesel
Řecko Sophia Laskaridou
Španělsko Hermenegildo Anglada Camarasa
Švédsko Carl Eldh – Arvid Nyholm – Jenny Nyström – Hanna Pauli
Švýcarsko Fritz Glarner – Oswald Pilloud – Louis Soutter
Spojené království Lamorna Birch – John Duncan Fergusson – Richard Jack -Mina Loy – Laura Muntz Lyall – Ottilie Maclaren Wallace – Bessie MacNicol - Cedric Morris – Samuel Peploe – Elizabeth Polunin – Dod Procter – Robert William Service – Stansmore Dean Stevenson - Sydney Curnow Vosper
Spojené státy Lucy Bacon – Cecilia Beaux – Charles Bittinger – Rinaldo Cuneo – Charles Demuth – Eyre de Lanux – Florence Esté – Clara Fasano - Lyonel Feininger – Meta Vaux Warrick Fuller – Marion Greenwood – Elizabeth Orton Jones – Walt Kuhn – Isamu Noguchi – George Loftus Noyes – Pauline Palmer — Lilla Cabot Perry – Alice Morgan Wright – Stanton Macdonald-Wright – Elenore Plaisted Abbott – Alice Schille – Janet Scudder – Armstrong Sperry – Inga Stephens Pratt Clark – Challis Walker – Mahonri Young
Uruguay Juan José Calandria

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Académie Colarossi na anglické Wikipedii.

  1. Satová, Tomoko. Alfons Mucha. 1. vyd. Praha: Slovart, 2017. 95 s. ISBN 978-80-7529-495-1
  2. Monique Mangold, « Alfons Maria Mucha », in Regards croisés entre France et République tchèque, Paris, Harmattan, 2011, s. 94.
  3. (anglicky) Anne Gray, George W. Lambert retrospective : heroes & icons, Canberra, National Gallery of Australia , 2007, s. 10.
  4. Victoria Charles, Camille Claudel, New York, Parkstone International, 2011, s. 13.
  5. Odile Ayral-Clause, Camille Claudel a life, New York, Abrams, 2002, s. 28.
  6. Paul Claudel, 14 mars 1925, Journal, Volume 1, Paris, Gallimard, 1968, s. 667.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.