Abchazské království

Abcházie byla během období Byzantské říše knížectvím. Toto knížectví leželo podél pobřeží Černého moře, kde se nachází v současné době severozápadní část Gruzie (Autonomní republika Abcházie) a dále bylo sahající severně do současného Krasnodarského kraje (Rusko). Jeho hlavním městem byla Anacopia. Abcházii vládl dědičný archón, který vládl jako byzantský místokrál. Země byla převážně křesťanská a město Pityus bylo sídlem arcibiskupa, který byl podřízen konstantinopolskému patriarchovy. Dalším abchazským biskupským sídlem byl Soteropolis.[1]

Roku 735 byla proti gruzínským knížectvím zahájena velká výprava vedená arabským generálem Marvánem II. Arabové kteří pronásledovali gruzínská knížata Miriana a Archila vyrazili roku 736 do Abcházie. Úplavice a povodně v kombinaci s tvrdohlavým odporem archóna Leona I., knížectví Ibérie a Lazika přiměli útočníky k ústupu. Leon I. si vzal za ženu dceru Miriana a tím nabyl nové území Lazika (Egrisi).

Zřícenina pevnosti Anacopie

Úspěšná obrana proti Arabům a nabytí nového území poskytlo abchazským knížatům dostatek moci aby si mohli od Byzantské říše vyžádat větší autonomii. K roku 778 získal Leon II. pomocí Chazarů nezávislost a tím získal titul král Abcházie a hlavní město přenesl do západogruzínského města Kutaisi. Leon rozdělil své království do osmi vévodství: Cchumi, Bedia, Gurie, Rača, Takveri, Svanetie, Argvetie a Kutatisi.[2] Během jeho vlády se abchazské království nacházelo ve fázi budování státu a bylo méně aktivní v otázce šíření hranic království na východ. Po získání státní nezávislosti se hlavním problémem stala otázka církevní nezávislosti. Na počátku 9. století se abchazská církev odtrhla od Konstantinopole a uznala autoritu katolikátu Mccheta, tím se stala církevním jazykem místo řečtiny gruzínština.[3]

Nejvíce prosperující období abchazského království bylo mezi lety 850 a 950. Král Jiří I. Abchazský (864–871) vedl výpravy na východ aby rozšířil svou říší. Králové ovládali vévodství Kartli (střední a část východní Gruzie) a tím zasahovali do záležitostí arménských a gruzínských Bagrationů. Kolem roku 908 král Konstantin III. Abchazský přenesl své hranice až k emirátu Tbilisi. Na krátkou dobu uznala svrchovanost abchazských králů i Kachetie a Heretie. Konstantin III. se také pokusil rozšířit jeho vliv nad Alanií. Král Jiří II. (923–957) dosáhl vrcholu moci a prestiže. Byl známým propagátorem pravoslaví a byl patronem gruzínské křesťanské kultury. Pomohl ustanovit křesťanství jako oficiální náboženství v Alanii. Gruzínské zdroje jej označují jako „stavitele kostelů“. Jeho nástupci nedokázali udržet sílu a integritu království. Během vlády Leona III. (957–967) ztratilo království kontrolu nad Kachetií a Heretií. Následující občanská válka a feudální vzpoury dovedly království do naprosté anarchie.

Nadvláda nad Zakavkazskem přešla k Bagrationům z Tao-Klardžetie. Roku 978 bagratidský princ Bagrat III., synovec dědice trůnu Theodosia obsadil abchazský trůn pomocí svého adoptivního otce Davida III. Bagratův původ z Bagratidské i Abchazské dynastie z něj učinil přijatelného vládce. Roku 1008 získal po smrti svého otce Gurgena titul "král Ibérie". Tak se tato dvě království sjednotila dynastickou posloupností a staly se Gruzínským královstvím.

Tento seznam pochází od gruzínského historika Kirilla Tumanova (1913–1997).

Abchazský král Bagrat II., který současně vládl Gruzii jako Bagrat III.

• 
  Bedijský kalich darovaný králem Bagratem Bedijskému monastýru, asi rok 999.
• 
  Mokvijská katedrála postavená v 10. století během vlády Leona III.
• 
  Chrám svatého Šimona Kananejského postavený během 9.-10. století, Nový Athos.
• 
  Bzybský chrám postavený ve druhé polovině 9. století.
• 
  Katedrála svatého Ondřeje postavená na konci 10. století králem Bagratem III., Picunda
• 
  Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice postavený v 10. století, Lychny
• 
  Monastýr v Martvili postavený v 10. století králem Jiřím II., Martvili
• 
  Kříž Jiřího II., 10. století
• 
  Zřícenina Bagratova hradu
• 
  Katedrála v Kumurdu postavená roku 964 biskupem Ioanem během vlády krále Leona III., Kumurdo

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kingdom of Abkhazia na anglické Wikipedii.

• Graham Smith, Edward A Allworth, Vivien A Law, Annette Bohr, Andrew Wilson, Nation-Building in the Post-Soviet Borderlands: The Politics of National Identities, Cambridge University Press (10. září 1998) ISBN 0-521-59968-7)
• Hewitt, George, ed. (2013). The Abkhazians: A Handbook. Routledge. ISBN 978-1136802058)
• Georgiy I Mirsky, G I Mirskii, On Ruins of Empire: Ethnicity and Nationalism in the Former Soviet Union (Contributions in Political Science), Greenwood Press (30. leden 1997) ISBN 0-313-30044-5)
• Ronald Grigor Suny, The Making of the Georgian Nation: 2. edice (prosinec 1994), Indiana University Press, ISBN 0-253-20915-3, str. 45
• Robert W. Thomson (překladatel), Rewriting Caucasian History: The Medieval Armenian Adaptation of the Georgian Chronicles: The Original Georgian Texts and Armenian Adaptation (Oxford Oriental Monographs), Oxford University Press, USA (27. červen 1996) ISBN 0-19-826373-2
• Kirill Tumanov Chronology of the Kings of Abasgia and other Problems // Le Muséon, 69 (1956), str. 73-90.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Abcházské království na Wikimedia Commons
• (anglicky) Contested Borders in the Caucasus
• (anglicky) Aspects of the Georgian-Abkhazian Conflict
• (rusky) Historie gruzínského království
• (anglicky) Conflicting Narratives in Abkhazia and Georgia
• (anglicky) The Role of Historiography in the Abkhazo-Georgian Conflict Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine
• (anglicky) History of Abkhazia. Medieval Abkhazia: 620-1221