Abcházština

Abcházština se obecně dělí do těchto tří nářečí:

• Abžua (Абжьыуа) – je spojen s historickým územím Abžua, dnes zhruba okres Očamčyra. Tento dialekt je používán jako základ spisovné formy abcházsštiny.
• Bzybský dialekt (Бзыҧ) – je spojen s územím okolo řeky Bzyb a s územím okresu Gudauta, hovoří se jím jak v Abcházii, tak v diasporách v Turecku.
• Samurzakanský dialekt – je spojen s východní částí okresu Očamčyra, dnes jsou jeho zbytky roztroušeny v několika obcích okresu Gali.

Do konce 19. století existovalo v Abcházii ještě několik dialektů, jimiž se zde již nehovoří a využívá je jen diaspora v zahraničí.

• Sadzský dialekt – je spojen s územím Sadzen, hovoří jím pouze diaspora v Turecku.
• Gumský dialekt – je spojen s údolím řeky Kodori, okres Gulrypš, hovoří jím pouze diaspora v Turecku a diaspora v Adžárii na jihozápadě Gruzie.
• Pschuský dialekt – je spojen s horskou oblastí u řeky Bzyb, hovoří jím pouze diaspora ve středním Turecku.
• Cebeldsko-Dalský dialekt – je spojen s oblastí středního toku řeky Kodori, okres Gulrypš, hovoří jím pouze diaspora v několika vesnicích ve středním Turecku.

Tabulka s IPA a přibližnou českou výslovností:

• 
  První abchazská cyrilská abeceda sestavená P. K. Uslarem (1862)
• 
  Abeceda upracená A. Čočuou (1909)
• 
  Latinská abeceda N. J. Marra (1926–1928)
• 
  Latinská abeceda (1928–1938)
• 
  Abeceda užívající gruzínské písmo (1938–1953)

Jelikož je abcházština Ergativno-absolutivní jazyk, rozlišuje se u podstatných jmen jen dvě kategorie, resp. pády: Nominativ a Adverbiál (příslovečný)

Abcházština neobsahuje přídavná jména, ta mají obvykle podobu podstatných jmen, avšak někdy je možné narazit na přípony -тә, nebo -тәы (např. аиха = železo; аихатәы = železný)

Abchazská slova, neupravená gramatickými jevy, začínají obvykle předponou А- (např. Аҩыза = přítel; А- člen neurčitý, -ҩыза = kořen slova přítel). Tento neurčitý člen bývá ve slově nahrazován přivlastňovacím zájmenem,[3] jež má stejný tvar jako prefix osobního zájmena (Сҩыза = můj přítel; С- já). Není však přípustné, aby slovo bylo bez členu.

U sloves, která jsou v infinitivu rovněž psána s předponou А-, dochází k podobnému jevu. (např. Ацара = jít; А- člen neurčitý, -ца = kořen slovesa jít, -ра = koncovka infinitivu) Při použití slovesa ve větě dojde k nahrazení neurčitého členu zájmenem osobním podobně jako v příkladu výše. (Сцоит = já jdu; С- já, -оит = koncovka oznamovací v přítomném čase).

U sloves dochází i k hromadění několika zájmen v jediném slovu, které konkretizují obsah sdělení, například jde o předmět. U některých sloves je nutné tento předmět použít vždy. Ve slově to potom vypadá tak, že prvním v pořadí je předmět a následuje ho osobní zájmeno, jež představuje podmět. (např. Абара = vidět; Избоит = Já (to) vidím; И- to, -з- = já, -оит koncovka; Бызбоит = vidím tě (ženě) узбоит = vidím tě (mužovi))

Seznam osobních zájmen:

• Obrázky, zvuky či videa k tématu abcházština na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo abchazština ve Wikislovníku
• Slovníkové heslo abcházština ve Wikislovníku
• Stránka zabývající se abcházštinou
• Korpus abchazského jazyka