Bedia

Součástí Bediji jsou následující části:[2]

• Bedia (Бедиа)
• Abážu / Džicha (Абаажә / Џьиха)
• Abakva / Nabakva (Абаҟа / Набаҟа)
• Bigva / Sabigvo (Бигәа / Сабигәо)
• Gvaramiaa Rhabla / Gvaramijepš Nachori (Гәарамиаа рҳабла / Гварамиеԥшь нахори)
• Eškvara (Ешкәара)
• Pšaur (Ԥшьаур)
• Chachubia / Sachachubio (Хаҳәбиа / Сахахәбио)
• Samatkvo (Саматҟо)
• Sanarda (Санарда)
• Čačba Jašta / Šaraševijepš Nachori (Чачба иашҭа / Шьарашьевиеԥшь нахори)

V 19. století bylo území Bedii, které patřilo do historického regionu Samurzakan, mnohem rozsáhlejší než v současnosti. Bedia je jedna z nejstarších obcí v celé Abcházii a již v období středověku nabyla velkého kulturního a politického významu v celém západním Zakavkazsku. V současnosti Je součástí Bedii jen jižní okrajová část někdejšího správního a kulturního centra.

Za časů Abchazského království v raném středověku byla Bedia správním centrem Bedijského eristavi (vévodství), jež se rozkládalo mezi řekami Aaldzga v současném okrese Očamčyra a Cchenisckali v západní Gruzii.[3] Bedia v té době byla sídlem biskupa bedijského, který spravoval diecézi od řek Aaldzga po Inguri. Nejvýznamnější památky na toto období se v současnosti nacházejí v Agubedii a patří mezi ně například Katedrála v Bedii z konce 10. století a rozvaliny velkého dvoupatrového paláce s dochovanými sloupovými a klenbami.

S koncem 19. století byl již celý Samurzakan rozdělen na dvě jazykové zóny, abchazskou a megrelskou, kdy abcházština přetrvala v kopcích nad nížinou, kterou obsadili megrelové.[4]

Po vzniku Sovětského svazu začali abchazští bolševici požadovat, aby byly v rámci správní reformy Abchazské ASSR ve 30. letech, nahrazující staré ruské ujezdy rajóny, stanoveny nové hranice mezi rajóny Očamčyra a Gali na etnolingvistickém základu. Zatímco Agubedia se stala spolu s Rekou a Čchvartalem součástí prvního jmenovaného na základě požadavku bolševického politika Efréma Ešby z roku 1925 v jeho článku „Požadovali jsme a dostali jsme skutečně nezávislou sovětskou Abcházii“ (Мы требовали и получили настоящую независимую Советскую Абхазию),[5] Bedia byla od ostatních svých částí oddělena.

Už v roce 1925 totiž došlo k rozdělení dosud jediné vsi Bedia na tři selsověty: Agubedia, První Bedia a Druhá Bedia (tehdejší název současné Bedii).[6] Až do roku 1930 byly všechny tři součástí okresu Gali. Avšak v Druhé Bedii již hovořila polovina obyvatel megrelsky, a proto ta zůstala v galském okrese, zatímco Agubedia i První Bedia přešly pod okres Očamčyra. Protože ve Druhé Bedii nebyla podobně jako v celém okrese Gali žádná škola s vyučovacím jazykem abchazským, bylo zdejší zbývající abchazské obyvatelstvo počínaje 30. léty gruzifikováno. V 50. letech byla obec již prakticky gruzínská a megrelská a upustilo se od označení Druhá Bedia.

Během války v Abcházii v letech 1992-1993 byla obec ovládána gruzínskými vládními jednotkami a odehrály se zde intenzivní boje během celoročního obléhání Tkvarčeli.

V roce 1994 byla zahájena další správní reforma, kdy byla Bedia převedena do nově vzniklého okresu Tkvarčeli. V Bedii po válce a úprku dvou třetin obyvatel i nadále převládají Megrelci a Gruzíni.

Dle nejnovějšího sčítání lidu z roku 2011 je počet obyvatel této obce 228 a jejich složení následovné:[1]

• 195 Gruzínů (85,5 %)
• 31 Abchazů (13,6 %)
• 2 příslušníci ostatních národností (0,9 %)

Před válkou v Abcházii žilo v obci bez přičleněných vesniček 404 obyvatel a celkově 628 obyvatel.[7] V celém Bedijském selsovětu v roce 1959 žilo 570 obyvatel.