Žuráň

Vrchol Žuráně

Archeologická lokalita, návrší mohylovitého tvaru, se nachází na katastru obce Podolí, po pravé straně silnice 1. třídy (bývalé „císařské“ silnice) ve směru na Olomouc. V archeologické literatuře je známa od roku 1853, kdy historik Petr rytíř Chlumecký popsal objev, který byl učiněn při hluboké orbě nedlouho předtím, počátkem 50. let 19. století – narazilo se na množství velkých kamenů, dřevěné trámy a především koňské a lidské kostry, nalezeny byly zvláštní svícnovité železné předměty. Nálezová situace svědčila o tom, že na návrší byla objevena velká kamenná hrobka s dřevěným stropem (některé trámy nesly vyřezávanou výzdobu, např. ornament trojnásobného pletence), překrytá velkou mohylou. Zajímavé je, že mezi nálezy chyběly předměty, které patří ke standardní hrobové výbavě zemřelých – šperky v případě ženského nebo zbraně v případě mužského pohřbu. To vedlo k domněnce, že hrobka byla zřejmě nedlouho po uložení ostatků vyloupena.[3]

K nálezu došlo v době, kdy archeologická disciplina (nejen) na Moravě byla ještě v plenkách. Až v letech 1948–1950 byl na návrší proveden rozsáhlý archeologický výzkum, který vedl Josef Poulík z tehdejšího Státního archeologického ústavu v Brně (nyní Archeologický ústav AV ČR Brno). Při něm byly odkryty celkem tři mohyly a dva komorové hroby (I, II) z doby stěhování národů. Jedna z mohyl skrývala kostrový hrob eneolitické kultury se šňůrovou keramikou, další pak překrývaly žárové pohřby podolské kultury pozdní doby bronzové. Výzkum zjistil i předměty pocházející z keltského žárového hrobu, které však nebyly v původním uložení.[4]

Pozornost se ovšem soustředila především na hrobové komory mezi mohylami. Josef Poulík zjistil, že hrobka č. I, nacházející se na východní straně návrší, je hrob popsaný Petrem Chlumeckým. Šlo o impozantní prostor o rozměrech 4,5 x 4,5 m a hloubce 4 m; na jeho dně byly nalezeny kosti pěti až šesti koní, zbytky zpráchnivělého dřeva a další železný svícnovitý předmět, podobný nálezům z poloviny 19. století. Další komorový hrob č. II ve vzdálenosti cca 10 m směrem na SZ měl rozměry 490 x 670 cm a hloubku přes 6 m; při hloubení hrobové jámy byl porušen starší kostrový hrob, který byl zjištěn v její severní stěně. Žlábky při severní a jižní stěně dokládají konstrukci zastřešení, kůlové jamky kolem hrobové jámy pak jsou interpretovány jako pozůstatky konstrukce dřevěného „domu mrtvých“. Nálezy byly roztroušeny i v zásypu hrobu, což svědčí i o jeho vyloupení. Přesto však zde byly nalezeny předměty luxusního charakteru: zlomky pyxidy ze slonoviny s bohatou reliéfní výzdobou s křesťanskou tematikou (postava kráčejícího muže, nesoucího v ruce kříž, postava sedícího muže s knihou v ruce, postava anděla s křídly), vyrobené patrně někde v Sýrii na počátku 6. století; zlomky nádob (dvou pohárů a misky) z modrého a zeleného skla, na jedné z nichž jsou zbytky patrně řeckého nápisu; stříbrné nýty patrně z koňského postroje; zlaté kování, zřejmě z dřevěné misky; zlaté nitě, snad pozůstatky oděvu zlatem protkávaného, patrně brokátu. Tyto předměty tvořily součást bohaté výbavy asi čtyřicetileté ženy, která byla pohřbena spolu se dvěma koňmi, jejichž kostry byly v hrobě nalezeny rovněž. Antropologický průzkum kosterních ostatků pak zjistil, že žena zemřela ve věku asi čtyřiceti let za následky smrtelného zranění v oblasti pánve.[5]

Nad oběma hrobovými komorami byla vybudována (za použití zeminy ze vzdálenosti cca 1 km a litavského vápence z ložiska vzdáleného asi 4 km) obrovská kruhová mohyla o průměru 65 m, o výšce asi 10 m a s vnější kamennou zdí, vysokou nejméně 1 m.[6]

Celý tento komplex byl od počátku zařazen do doby stěhování národů; bližší datování bylo dlouho nejasné, neboť nálezy z Poulíkova výzkumu byly podrobně publikovány a vyhodnoceny až v roce 1995. Josef Poulík dospěl v publikaci k závěru, že v hrobce byl pohřben langobardský král Wacho († 539) a že hrobku následně někdy na konci 6. nebo na počátku 7. století vyloupili Slované.[7]

J. Poulík ovšem svou studii psal ve svých bezmála 85 letech, na závěr své profesní kariéry, kterou věnoval především období Velké Moravy a zvláště pak řízení Archeologického ústavu; novější názory specialistů na dotčené období stěhování národů jsou poněkud odlišné. Podle nich nelze s jistotou říci, kdo vlastně byl v mauzoleu, resp. v obou hrobových komorách pohřben, neboť k tomu nálezový soubor, zdecimovaný vyloupením, neposkytuje dostatek informací.

Závěry nejnovějších výzkumů však ženu, pohřbenou s luxusní výbavou v monumentální hrobce II, spojují se Silingou, třetí manželkou krále Wacha a matkou jeho jediného syna Walthariho, údajně zavražděného v nedospělém věku jeho nástupcem Audoinem.[8]

Jednoznačně však lze říci, že zde byli ve dvou časových horizontech pohřbeni příslušníci nejvyšší vrstvy germánské aristokracie, a to do hrobu I v 2. polovině 5. století a do hrobu II v 1. polovině století šestého.[9]

Všechny nalezené předměty jsou uloženy ve sbírkách Archeologického ústavu Moravského zemského muzea v Brně.

Památník na Žuráni v roce 2009

Podoba památníku v roce 1996

5. července 1930 byl na vrcholu Žuráně odhalen památník v podobě leštěného žulového kvádru s bronzovou plastickou mapou bojiště. Nechal jej zřídit generální štáb čs. armády z iniciativy francouzského maršála Louise Francheta d'Esperey. Slavnostního odhalení se účastnil čs. ministr národní obrany Viškovský s generály Syrovým a Podhajským a zástupci francouzské vlády a armády generálové Mittelhauser, Faucher, Duffour a Le Blevec.[10]

Autorem památníku byl pražský architekt Vojtěch Kerhart a bronzové odlitky zhotovil umělecký slévač Karel Barták. Deska s plastickou mapou bojiště o rozměrech 110 x 110 cm zobrazuje bitevní rozložení vojsk 2. prosince 1805 v 7 hodin ráno a obsahuje také citaci z Napoleonovy slavné proklamace po bitvě ve francouzštině a češtině:

Kromě reliéfní mapy s nápisem Barták odlil také napoleonský znak na východní straně kvádru – písmeno N s císařskou korunou, lemované vavřínovým věncem se stuhou. Na ostatních stranách kvádru byly další nápisy, z nichž se dochovala jen francouzská verze Napoleonova rozkazu v předvečer bitvy:

Rozřezaná bronzová deska v roce 1995

Jednotlivé kovové prvky z památníku byly několikrát odcizeny. V roce 1995 zmizela celá deska s mapou a později byla nalezena rozřezaná na 13 kusů ve sběrně kovů v Rakousku. Už tehdy se jednalo o kopii původního díla. Nalezené segmenty byly při příležitosti 190. výročí bitvy vystaveny ve šlapanickém muzeu a poté uloženy na Obecním úřadě v Podolí. Při rekonstrukci a dostavbě muzejního pavilonu na Mohyle míru byly roku 2010 instalovány do tamní nové expozice slavkovského bojiště. Na památníku desku roku 1996 nahradila replika z jiného materiálu, která však byla v dubnu 2004 znovu ukradena a opět nahrazena.[2][12]

Vrchol kopce s památníkem je z meziválečného období uváděn jako exteritoriální území Francie.[13][14][15] Památník na Žuráni je nemovitou kulturní památkou.[16]