Podolská kultura

Podolská kultura nebo přesněji mladší / Podolská fáze okruhu středodunajských popelnicových polí je kultura / fáze okruhu středodunajských popelnicových polí v letech cca 1000 - 750/700 pro kr. (Tedy v pozdní bronzové době) na jižní Moravě, jihozápadním Slovensku, v Dolním Rakousku, Burgenlandu a v severozápadním Maďarsku.

Vyvinula se přímo z velatické kultury.

Pohřební ritus byl výhradně žárový, zejména popelnicový. Mohyly jsou velmi vzácné. Sídliště a hradiště jsou slabě prozkoumány.

Na Moravě se rozlišuje:

• přechodný velaticko-podolský stupeň (Klentnice I)
• vlastní podolská fáze:
  • starší stupeň (Klentnice II)
  • střední stupeň (Brno-Obřany)
  • mladší stupeň (Podolí)

Na Slovensku (jihozápadní Slovensko a část západního Maďarska) se vyskytovala především tzv. Chotínská skupina (nebo chotínská fáze, typ), ojediněle považována za samostatnou chotínskou kulturu (vůči ostatní podolské kultuře). Je pojmenována podle velmi významného pohřebiště v Chotíně u Komárna (Chotín II, 326 hrobů, z toho starší patří do velatické kultury). Od této kultury se na rozdíl od její předchůdkyně – velatické kultury – nenašly na Slovensku nákladné mohyly (i na Moravě jsou velmi vzácné). Už na počátku vývoje této kultury pozorujeme dožívání a upadání starších keramických vzorů, bronzů je málo, předpokládá se vyčerpání dolů v Alpách. Zároveň pozorujeme pronikání lidu lužické kultury podél Malých Karpat do prostoru podolské kultury (což je opak vývoje během velatické kultury, kdy pronikala velatická kultura na území lužické kultury). Pozorujeme kulturní a hospodářský úpadek, budování refugií (Marianka), nakonec i ubývání počtu hradišť (zánik hradiště na Pohanské, roku 800 př. Kr. se dočkaly jen tři lokality: Devín, Ivánka a pohřebiště Chotín). Po roce 800 př. Kr. se předpokládají vpády kočovníků z východu, možná Kimerů (tzv. thráckokimerský horizont, viz mladší a pozdní doba bronzová na Slovensku).