Wacho

Wacho (také Wakko či Waches, původně zřejmě Waldchis) (? – 539) byl král Langobardů. Vládl na území střední Evropy severně od Dunaje[1] na území dnešního Rakouska, Česka a Slovenska, v období předcházející invazi Langobardů na území dnešní Itálie, patrně od roku 510 do své smrti.

Jeho otcem byl Unichis, bratr sedmého langobardského krále Tatona.[2] Wacho se zmocnil trůnu tím, že kolem roku 510 svého strýce Tatona zavraždil (nebo dal zavraždit). Poté bojoval s jeho synem Hildigisem, který nakonec prchnul ke Gepidům, kde zemřel.[2] Wacho udržoval dobré vztahy s kmenem Franků i s ostatními mocnými sousedy.[3] V roce 539 ostrogótský král Witiges požádal Wacha o pomoc proti generálovi Belisarovi, kterého vyslal byzantský císař Justinián I., aby sjednal na území dnešní Itálie pořádek. Wacho žádosti nevyhověl, chtěl zůstat v dobrých vztazích s Konstantinopoli.[1]

Pro Wachona hrála výraznou úlohu jeho sňatková politika. Byl třikrát ženatý. Jeho první manželství s Radegundou, dcerou duryňského krále Bisina, bylo bezdětné. Po její smrti si za ženu zvolil Austrigusu, dceru gepidského vládce Elemunda. S Austrigusou měl dvě dcery, z nichž starší Wisigardu provdal za Theudeberta I., krále Austrasie z rodu Merovejců, a mladší Walderadu provdal poprvé za Theobalda z Austrasie, podruhé za Chlothara I., krále Franků, a potřetí za Garibalda I. Bavorského. Poslední Wachonovou manželkou byla Silinga z kmene Herulů. Silinga se stala matkou jeho jediného syna Walthara. Podle některých badatelů (Josef Poulík) byl Wacho pohřben v knížecí hrobce pod mohylou na Žuráni u Brna, nicméně pro toto tvrzení moderní historici nemají dnes hodnověrné důkazy. Závěry nejnovějších výzkumů však hovoří o tom, že v monumentální hrobce II na tomto nalezišti byla pohřbena třetí Wachonova manželka Silinga.[4]

Po své smrti (539 či 540) zanechal Wacho jediného, nedospělého syna Walthariho, zvaného též Valdarus. Jeho poručníkem byl stanoven kníže Audoin z rodu Gausů, který se po jeho smrti (již patrně měl i na svědomí), zřejmě 545 či 546, stal králem. V osobě Walthariho po meči vymřela dynastie langobardských králů, později se však jejich moc vrátila do rukou potomků Theodelindy, dcery Wachonovy dcery Walderady a prvního bavorského vévody Garibalda I.