Žofie Albertina Švédská

Žofie Albertina Švédská jako dítě

Žofie Albertina se narodila jako poslední ze čtyř dětí švédského krále Adolfa Bedřicha I. a jeho manželky Luisy Ulriky Pruské.

Její bratr, švédský král Gustav III. plánoval její sňatek s vévodou Vilémem Oldenburským nebo polským králem Stanislavem II., ani jeden z nich však se nerealizoval.

Žofie Albertina chovala velkou náklonnost a úctu ke své matce, obzvláště v době, kdy královna vdova byla vypovězena ze švédského dvora svým vlastním synem, králem Gustavem III. poté, co nařkla jeho manželku z cizoložství.

Ve čtrnácti letech ji její strýc, pruský král Bedřich Veliký, jmenoval koadjutorkou kláštera v Quedlinburgu a roku 1787 se stala po své tetě, Fridrichově nejmladší sestře Anně Amálii Pruské jeho abatyší a guvernérkou tohoto malého německého státu až do roku 1803; většinu doby, po kterou byla v úřadu abatyše, však trávila ve Švédsku. V roce 1803 byl klášter sekularizován a připadl pruskému království (příjmy a práva však dosavadním řeholnicím zůstaly zachovány); Žofie Albertina tak byla jeho poslední abatyší.

V září roku 1803 se Žofie Albertina navrátila zpět do Stockholmu. Nová švédská královská dynastie Bernadotte ji respektovala jako poslední z domu Vasa a princezna stála novému švédskému královskému páru velmi blízko.

Nikdy se neprovdala. Poslední léta života strávila Žofie Albertina v ústraní svého paláce (v  současnosti zvaný Palác prince následníka), který byl vybudován pro ni a kde žila od roku 1794. Ve své závěti odkázala palác korunnímu princi (v té době princ Oskar, budoucí král Oskar I.). Zemřela ve Stockholmu 17. března roku 1829 a byla pohřbena v kostele Riddarholmen, místě posledního odpočinu švédské královské rodiny.