Španělské Maroko

Španělské Maroko, oficiálním názvem Španělský protektorát v Maroku (španělsky Protectorado español de Marruecos; arabsky حماية إسبانيا في المغرب, Himájat Isbánijá fí al-Maghrib), bylo kolonií-protektorátem Španělska v severní části území dnešního Maroka. Ustanoveno bylo 30. dubna 1912, kdy byla podepsána Dohoda z Fezu, ve které marocký sultán Abdelhafid předal vládu a moc nad svou zemí Francii a Španělsku, které zde zřídily své protektoráty. Francie si přisvojila většinu Maroka jako tzv. Francouzské Maroko a Španělsko za svůj protektorát prohlásilo středomořské pobřeží, kde v té době žila nezanedbatelná menšina Španělů.

Španělské Maroko Protectorado español de Marruecos حماية إسبانيا في المغرب (Himájat Isbánijá fí al-Maghrib) ←  ←  1912–1956  →  →  → vlajka znak
Hymna: Marcha Real
geografie
hlavní město:	Tetuán
rozloha:	20 948 km²
obyvatelstvo
počet obyvatel:	795 200[1] (1942)
národnostní složení:	Arabové, Španělé
jazyky:	španělština (úřední), berberské, arabština, haketia
náboženství:	islámské (majoritní), římskokatolické, judaistické
státní útvar
státní zřízení:	protektorát
mateřská země:	Španělsko
měna:	španělská peseta
vznik:	30. březen 1912
zánik:	5. duben 1956
státní útvary a území
předcházející: Marocký sultanát Rífská republika následující: Rífská republika Mezinárodní zóna Tanger Marocké království

Rozloha Španělského Maroka byla zhruba 20 000 km², ale jen 14 % bylo možno obdělávat. Zbytek území zabíraly hory a aridní oblasti. Hlavním městem byl Tetuán.

Administrativní dělení Španělského Maroka

Město Tanger mělo od smlouvy z Fezu mezinárodní status. Během druhé světové války v letech 1940–1945 byl Tanger pod kontrolou Španělů. V roce 1956, kdy získalo Maroko nezávislost, byl Tangeru jeho speciální status odňat a město se stalo součástí Marockého království.

2. března 1956 získalo Francouzské Maroko nezávislost na Francii. Španělské Maroko se k novému státu připojilo 7. dubna t.r. a k tomuto datu tedy španělský protektorát přestal existovat. Města Ceuta a Melilla společně s několika menšími ostrovy však zůstaly pod španělskou korunou. Maroko si dodnes tyto města a ostrovy nárokuje.