Šoproň

Šoproň[2] ([ˈʃopron]IPA, někdy také Šopron, maďarsky Sopron, německy Ödenburg) je město v Maďarsku, na západě země. Je centrem stejnojmenného okresu. Žije zde přibližně 63 tisíc[1] obyvatel. Město je oficiálně dvojjazyčné (maďarsko-německé), nicméně podíl obyvatel německé národnosti je v současnosti[kdy?] velmi malý.[3]

Šoproň
Sopron
Pohled na Hlavní náměstí (Fő tér), vyfocený z ochozu Požární věže (Tűztorony)

znak

vlajka
Poloha
Souřadnice47°41′1″ s. š., 16°35′15″ v. d.
Časové pásmo+1
StátMaďarsko Maďarsko
RegionZápadní Zadunají
ŽupaGyőr-Moson-Sopron
OkresSopron
MalooblastSopron–Fertőd
Šoproň
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha169,04 km²
Počet obyvatel62 900 (2021)[1]
Hustota zalidnění372,1 obyv./km²
Etnické složeníMaďaři, Němci, Chorvati
Náboženské složeníKřesťanství
Správa
StatusMěsto s župním právem
StarostaFarkas Ciprián
Oficiální webwww.sopron.hu
Telefonní předvolba(+36) 99
PSČ9400
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

Jedna z prvních zmínek o souvislém osídlení v tomto místě pochází z Ptolemaiova spisu s názvem Geographia. Místo je označeno starořeckým názvem Σχαρβαντία (Scharbantia) nebo starověké řecké Σκαρβαντία. Do latiny byl název později převzat jako Scarbantia nebo Scarabantia.

Maďarské místní jméno Sopron je německého původu a původně se psalo jako Suprun. Až v polovině 14. století se ustálila současná podoba názvu. Název místa může být odvozen od Sauprunn, kdeč část názvu „brunn“ odpovídá „Saubrunnen“, dřívějšímu názvu oblasti mezi vesnicemi Fertőrákos a Balf. Slovanské jazyky převzaly název ve fonetické podobě (česky a slovensky Šoproň, chorvatsky Šopron). Německý název Ödenburg je složeninou ze dvou slov; Öden- (opuštěný) a burg (hrad/sídlo), odkazující na stav původního římského města v době, kdy jej dosáhli první německy mluvící kolonisté.

Historie

Starověk a středověk

Oblast dnešní Šoproně byla osídlena již v dávných dobách. První budovy zde vznikly ale až v době Římské říše. Nacházelo se zde forum, na jeho místě leží dnes hlavní šoproňské náměstí.

Během stěhování národů byla Scarabantia opuštěna, později se sem nastěhovali Maďaři. Ti zpevnili římské hradby a postavili hrad. V této době získala Šoproň své dnešní jméno. Roku 1153 je již zmiňována jako významné město. Roku 1273 bylo město obsazeno vojskem Přemysla Otakara II., znovu ho pro Uhry získal až král Ladislav IV. Kumán. V 13. století získala Šoproň statut svobodného královského města. Na přelomu 14. a 15. století žilo v Šoproni okolo čtyř tisíc lidí.[4]

Pozdní středověk a turecká okupace

Osmanské vojsko sice město vyplenilo, ale neobsadilo ho. V této době sem utíkali před Turky Maďaři i z jiných měst, díky tomu tak Šoproň rostla na významu. Během protihabsburské vzpoury v zemi město nepodporovalo vzbouřence, ti jej následně obsadili a vydrancovali. Roku 1676 tu vypukl požár, středověké stavby lehly popelem a místo nich byly vystavěny barokní.

V roce 1896 byla vyprojektovaná a postavená nová radnice v Šoproni architektem Moritzem Hinträgerem. Odhalena byla při příležitosti 1000. výročí příchodu Maďarů do Karpatské kotliny.

20. století

Během posledního uherského sčítání lidu v roce 1910 žilo v Šoproni 33 932 obyvatel (z toho 51,0 % Němců, 44,3 % Maďarů, 4,7 % ostatních).

Po první světové válce měla Šoproň připadnout Rakousku, jako součást provincie Burgenland, což bylo stanoveno poválečnými smlouvami z Trianonu a Saint Germainu. To vyvolalo nepokoje (tzv. Západomaďarské povstání[5]), které bylo ukončeno nakonec příslibem plebiscitu. Ten byl uskutečněn v roce 1921. V něm zvolili obyvatelé města a osmi přilehlých vesnic valnou většinou připojení[6][5] k Maďarsku. To bylo uskutečněno k 1. lednu 1922.[5]

V roce 1944 bylo okolo osmnácti set místních Židů posláno transporty do koncentračních táborů. Na konci druhé světové války bylo vybombardováno a 6. března 1945 obsazeno Rudou armádou. Po skončení války bylo místní německy mluvící obyvatelstvo většinou odsunuto. Většina z něj se přesídila do města Bad Wimpfen. V současné době se v Šoproni hlásí k německé národnosti jen několik jednotek procent obyvatel, i přesto zde má německý jazyk postavení druhého úředního jazyka.[zdroj?]

Během období existence komunistického režimu v Maďarsku byla iniciována industrializace města. Průmyslová oblast se nachází především na severozápadním okraji Šoproně, kde také stojí i panelová sídliště (např. Jereván-lakótelep). Další průmysl je soustředěn na jihovýchodním okraji města, v blízkosti železnice.

19. srpna 1989 poblíž města proběhla demonstrace Panevropský piknik, během níž několik set občanů Německé demokratické republiky emigrovalo na Západ. V 90. letech došlo k propojení místní ekonomiky s nedalekým Rakouskem, které se dále zintenzivnilo po vstupu Maďarska do EU a také do Schengenského prostoru v roce 2007. Město bylo rovněž i oblíbenou destinací pro levnější nákupy obyvatel Vídně a jejího okolí.[zdroj?]

Ekonomika a turistika
Hlavní náměstí.
Letecký pohled na město.

Šoproň je pohraniční město, z velké části obklopené hranicí s Rakouskem. V jeho okolí se pěstuje červené i bílé víno, sídlí zde tedy mnoho vinařů. Celkem se víno pěstuje na ploše o rozloze 4300 ha.[7] Vyrábí se především víno typu frankovka.[7] Západně od města se nacházejí hluboké lesy. Stojí zde také dva průmyslové a dva inovační parky.

Nachází se zde pivovar, který dnes vlastní společnost Heineken. Vaří se zde mimo jiné i v Maďarsku populární[zdroj?] pivo Soproni.

Také se zde nacházejí mnohé historické památky (synagoga, gotické kostely). V centru města se nachází několik lokalit s vykopávkami antického sídla. Jako jedno z mála maďarských měst nebylo stiženo tureckými vpády, a proto se zde dochovaly i středověké budovy. Díky tomu je Šoproň navštěvována jako turistická destinace. Na vrcholu Daloshegy se nachází vysílač o výšce 165 m n. m

Kultura

V nápadné secesní budově zde sídlí rovněž i Petőfiho divadlo. Na Rákocziho ulici v centru města se nachází řada historicky hodnotných a památkově chráněných domů.

Partnerská města

Osobnosti

Odkazy

Reference
  1. Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. Dostupné online.
  2. BERÁNEK, Tomáš, et al. Index českých exonym: standardizované podoby, varianty = List of Czech exonyms: standardized forms, variants. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2011. 133 s. (Geografické názvoslovné seznamy OSN - ČR). ISBN 978-80-86918-64-8. S. 76, 109.
  3. http://www.nepszamlalas.hu/eng/volumes/06/08/tabeng/4/load01_11_0.html
  4. MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 48. (angličtina)
  5. Sopron Chose Hungary 100 Years Ago. Hungary Today [online]. [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. (maďarsky)
  6. MOLNÁR, Miklós. A Concise history of Hungary. [s.l.]: Cambridge University Press, 2001. 366 s. Dostupné online. ISBN 9781107050716. S. 269. (angličtina)
  7. Sopron Wineries Want to Attract More Tourists. Hungary Today [online]. [cit. 2022-01-19]. Dostupné online. (maďarsky)

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.