Škoda-Sanos S 200

Na přelomu 70. a 80. let vzrůstalo vytížení trolejbusových linek nad únosnou mez. Proto bylo přikročeno k vývoji kloubového trolejbusu, který měl tento problém vyřešit. Protože výroba moderního vozu Škoda 14Tr byla teprve v počátcích a z něho odvozený dvoučlánkový typ Škoda 15Tr byl teprve ve vývoji, bylo rozhodnuto namontovat elektrickou výzbroj do autobusových karoserií. Byl vybrán kloubový autobus FAS 200, který byl vyráběn ve Skopje. Šlo o licenční výrobu autobusu Mercedes-Benz O 317 z konce 50. let,[1][2] proto měl již na tehdejší dobu archaický vzhled a poměrně vysokou podlahu. Do těchto karoserií byla v Ostrově nad Ohří montována výzbroj Škoda. V roce 1987 byl vyroben i prototyp 12metrového trolejbusu Škoda-Sanos S 115.

Vůz S 200 je třínápravový trolejbus se samonosnou karoserií. Skládá se ze dvou částí, které jsou navzájem spojeny kloubem v podvozkové části a krycím měchem. Kostra vozu je svařená z ocelových profilů a vyztužená proti kroucení. Podlaha, vyrobená z vodovzdorné překližky, je pokryta rýhovanou gumou a umělou hmotou (pod sedadly). V pravé bočnici se nacházejí čtvery čtyřkřídlé skládací dveře. Elektrická výzbroj odpovídá výzbroji z trolejbusu 14Tr, na rozdíl od něj byly vozy S 200 vybaveny dvěma sériovými trakčními motory typu 6 AI 2943 Rn (každý o trvalém výkonu 100 kW) s vlastním chlazením.

V průběhu provozu docházelo k řadě menších či větších problémů a provozovatelé se potýkali s nedostatkem náhradních dílů. Jedním z problémů bylo praskání trolejbusu v kloubu, protože původně autobusová karoserie nezvládala zatížení druhého motoru a soustrojí kompresoru. Častým problémem byla i porucha diferenciálů, které byly důsledkem hrubého podcenění neporovnatelně tvrdšího záběrového momentu trakčního motoru při rozjezdu a zejména účinku krouticího momentu v režimu elektrické brzdy. Na takové namáhání nebyl diferenciál autobusu dimenzován. V provozu se tyto poruchy projevovaly výpadkem až několika Sanosů najednou.

První dva vozy S 200 byly vyrobeny v roce 1982. První prototyp byl po zkouškách u výrobce předán do Bělehradu, kde byl ve zkušebním provozu. V roce 1986 byl předán do Sarajeva, kde obdržel evidenční číslo 520. Vůz byl pravděpodobně zničen za občanské války v 1. polovině 90. let 20. století. Druhý prototyp byl dodán do Zlína (tehdy Gottwaldova) ještě v roce 1982. Nedostal se ale do provozu s cestujícími, nýbrž byl intenzivně zkoušen na meziměstské trati do Otrokovic. Následně vykonal několik zkoušek u výrobce a už definitivně byl dodán do Zlína v roce 1983. Obdržel zde evidenční číslo 70, se kterým jezdil do roku 1990. Tehdy byl přečíslován na číslo 301. Vyřazen byl v roce 1994, poté byl předán do brněnského Technického muzea.

V letech 1982 až 1987 bylo vyrobeno celkem 77 vozů Škoda-Sanos S 200.

Současný stát	Město	Článek	Roky dodávek	Počet vozů	Evidenční čísla při dodání	Poznámky	Zdroj
Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina	Sarajevo	článek	1983–1987	21	500–522	čísla 505 a 520 neobsazena	[3]
Česko Česko	Ostrava	článek	1986	2	3501, 3502		[4][5]
	Zlín – Otrokovice	článek	1982–1987	29	viz přehled	70 – druhý prototyp	[6][7]
Rusko Rusko	Moskva	článek	1986	1	0007	původně určen pro Skopje	[6]
Slovensko Slovensko	Bratislava	článek	1985	20	6501–6520		[4][1]
	Prešov	článek	1986	3	66–68		[4][2]
Srbsko Srbsko	Bělehrad	článek	1982	1	?	první prototyp	[3][8]

Čísla vozů

• Zlín – Otrokovice: 21, 23, 27–33, 36, 38–40, 59–61, 64, 67, 70–80.

Na území bývalého Československa dojezdil poslední vůz S 200 v roce 2001. Byl to zlínský trolejbus ev. č. 329, který je zachován jako historický v Pardubicích.