Šachový turnaj v Petrohradě v roce 1914

Šachový turnaj v Petrohradě v roce 1914 byl mezinárodním šachovým turnajem, konaným mezi 21. dubnem a 22. květnem 1914 v prostorách petrohradského šachového klubu, jehož desáté výročí bylo oslavováno. Předsedou organizačního výboru byl Peter Petrovič Saburov, dalšími členy pak byli Boris Maliutin, Peter Alexandrovič Saburov a O. Sossnitzky.[1]

Lasker (sedící vlevo), Aljechin (stojící vlevo), Capablanca, Marshall a Tarrasch (sedící vpravo)

Cílem bylo pozvat do Petrohradu dvacet tehdejších nejlepších šachistů, včetně mistra světa Emanuela Laskera, jeho vyzyvatele Josého Raúla Capablancy a dalších. Hráči jako Amos Burn, Richard Teichmann a Simon Winawer účast odmítli, a to kvůli pokročilému věku. Hráči Oldřich Duras, Géza Maróczy, Karl Schlechter, Rudolf Spielmann, Savielly Tartakower, Milan Vidmar a Max Weiss se nemohli turnaje zúčastnit kvůli probíhajícímu napětí Ruska s Rakouskem-Uherskem. Nakonec se turnaje zúčastnilo jedenáct nejlepších hráčů z Německa, Francie, Velké Británie, Spojených států, Kuby a Ruského impéria. Podle neoficiálních ratingů Chessmetrics byl turnaj (k březnu 2005) 13. nejsilnějším turnajem v dosavadní historii z hlediska účasti nejlepších hráčů.[2]

Turnaj se konal mezi 21. dubnem a 22. květnem 1914. Hrálo se v petrohradském šachovém klubu, a to vždy odpoledne a večer (místního času). Časová kontrola byla dvě hodiny po 30 tazích, dále půl hodiny za dalších 22 tahů a na zbytek hry připadla kontrola 15 tahů na hodinu.[3]

Po skončení turnaje udělil účastníkům finále ruský car Mikuláš II. titul šachového velmistra. Bylo to poprvé v šachové historii, kdy byl takovýto titul udělen.[4]

Turnaj

Kvalifikace

Turnaje se zúčastnilo jedenáct hráčů a pět nejlepších se kvalifikovalo do finále, přičemž se hrálo systémem každý s každým. Kvalifikaci vyhrál José Raul Capablanca, a to s náskokem 1,5 bodů před Emanuelem Laskerem. Velkým překvapením pak bylo sedmé místo (a tedy konec v turnaji) Akiby Rubinštejna, jelikož se očekávalo, že se právě tito tři hráči utkají o turnajové prvenství.[5]

Výsledky kvalifikace:[5]

Umístění Hráč 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. Celkem
1. José Raúl Capablanca Does not appear ½ ½ 1 ½ 1 ½ 1 1 1 1 8
2. Emanuel Lasker ½ Does not appear ½ ½ ½ 0 1 ½ 1 1 1 6½
3. Siegbert Tarrasch ½ ½ Does not appear ½ ½ 1 ½ 1 1 0 1 6½
4. Alexandr Aljechin 0 ½ ½ Does not appear 1 ½ 1 ½ ½ ½ 1 6
5. Frank Marshall ½ ½ ½ 0 Does not appear 1 ½ ½ 1 1 ½ 6
6. Osip Bernštajn 0 1 0 ½ 0 Does not appear ½ ½ ½ 1 1 5
7. Akiba Rubinstein ½ 0 ½ 0 ½ ½ Does not appear ½ ½ 1 1 5
8. Aaron Nimcovič 0 ½ 0 ½ ½ ½ ½ Does not appear 0 ½ 1 3
9. Joseph Blackburne 0 0 0 ½ 0 ½ ½ 1 Does not appear 0 1 3½
10. David Janowski 0 0 1 ½ 0 0 0 ½ 1 Does not appear ½ 3½
11. Isidor Gunsberg 0 0 0 0 ½ 0 0 0 0 ½ Does not appear 1

Finále

Do finále postoupilo pět hráčů a hrálo se systém každý dvakrát s každým. Vzhledem k tomu, že se výsledky kvalifikace přenesly do finále, Capablanca byl jakožto výherce kvalifikace s náskokem 1,5 bodu považován za hlavního favorita finále.[6] V první polovině finále Lasker těsně unikl prohře proti Capablankovi, což by turnaj prakticky rozhodlo a snížil tak Capablancův náskok o polovinu bodu na jeden, skóre pak bylo: Capablanca 11, Lasker 10, Aljechin 8½, Marshall 7, Tarrasch 6½.[7]

V 19. kole vyhrál Lasker proti Capablancovi výměnou variantu Španělské hry, kde v šestém tahu hráči vyměnili královny a Lasker pak v koncovce Capablancu přehrál.[8][9][10] Luděk Pachman poznamenává, že Laskerova volba byla mistrovským úderem, protože Capablanca měl v úmyslu si partii zjednodušit, aby rychle zremizoval, a Lasker tak schválně zvolil tu variantu, která vyžaduje, aby černý hrál aktivně, využil svou dvojici střelců a hlavně aby nedovolil bílému využít jeho vynikající pěšcovou strukturu. [11] Capablanca se však vyhýbal veškerým komplikacím, hrál příliš pasivně a byl tak Laskerem poražen. V následujícím kole otřesený Capablanca prohrál proti Tarraschovi jako bílý svou skvělou pozici. To umožnilo Laskerovi (který ve finále dosáhl sedmi z osmi bodů) vyhrát o půl bodu celý turnaj.[12][13][14]

Lasker vyhrál 1200 rublů, Capablanca 800, Aljechin 500, Tarrasch 300 a Marshall 250. Někteří hráči také dostali odměnu za brilanci. Capablanca z něj dostal 125 rublů, a to konkrétně za své vítězství nad Bernštajnem, Tarrasch 75 rublů za své vítězství nad Nimcovičem a Blackburne získal 50, což byla speciální cena za brilanci. Tu získal za svou výhru proti Nimcovičovi. Celý fond turnaje byl pokryt diváky, přičemž v něm bylo 6 000 rublů.[15] Tarrasch o tomto turnaji napsal knihu.

Konečné výsledky:[5]

#HráčKvalifikace12345Celkem
1Emanuel Lasker6½**½1111½1113½
2José Raúl Capablanca8½0**½1101113
3Alexandr Aljechin600½0**111½10
4Siegbert Tarrasch6½0½0100**0½8½
5Frank James Marshall600000½1½**8

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku St. Petersburg 1914 chess tournament na anglické Wikipedii.

  1. The Saburovs by Edward Winter. www.chesshistory.com [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online.
  2. Formulas. chessmetrics.com [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online.
  3. St. Petersburg 1904 and 1914. www.endgame.nl [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu.
  4. WINTER, Edward. Chess Grandmasters [online]. Edward Winter [cit. 2020-05-27]. Dostupné online. (anglicky)
  5. St. Petersburg (1914). www.chessgames.com [online]. [cit. 2020-04-08]. Dostupné online.
  6. SOLTIS, Andy. The great chess tournaments and their stories. 1. vyd. Radnor, Pa.: Chilton Book Co. viii, 257 s. ISBN 0-8019-6138-6, ISBN 978-0-8019-6138-0. OCLC 3206131 S. 96. (anglicky)
  7. PACHMAN, Luděk. Pachman's decisive games. London: Pitman, 1975. viii, 259 s. ISBN 0-273-31812-8, ISBN 978-0-273-31812-5. OCLC 2091818 S. 64. (anglicky)
  8. MCKAY, David. The Grand International Master's Chess Tournamnet at St. Petersburg, 1914 : the whole of the games, with notes, both original and compiled from various sources.. 1. vyd. [s.l.]: McKay, 1915. 75 s. Dostupné online. OCLC 31267531 S. 65. (anglicky)
  9. Soltis 1975, strany 98-102.
  10. Emanuel Lasker vs Jose Raul Capablanca [online]. Chessgames.com [cit. 2020-04-16]. Dostupné online. (anglicky)
  11. Pachman 1975, p. 65.
  12. McKay, strany 69–70.
  13. Soltis 1975, strany 102, 104.
  14. Pachman 1975, s. 65–68
  15. McKay, r. 1915, strana 4.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.