Simon Winawer

Winawer se narodil roku 1838. Pocházel z varšavské židovské rodiny a byl občanem Ruské říše. Jeho vstup na světové šachové kolbiště byl vpravdě legendární. Když roku 1867 pobýval v Paříži a navštěvoval šachovou kavárnu Café de la Régence, rozhodl se zúčastnit se šachového turnaje pořádaného u příležitosti čtvrté světové výstavy. Přestože byl v podstatě neznámý šachista, byl do turnaje přijat a k velikému překvapení skončil na druhém místě za Ignazem Kolischem, přičemž za sebou nechal Wilhelma Steinitze a dalších deset předních šachistů.

Winawer se postupně stal jedním z předních evropských šachistů 60. až 80. let 19. století.[1] Po turnaji v Londýně v roce 1883, na kterém skončil až devátý, se ale téměř na deset let odmlčel.[2] Když se pak k šachu opět navrátil, nedosahoval již předcházející výkonnosti.^{1 2 3}

Winawer by originální hráč se skvělými nápady. Jeho jménem je nazván extravagantní protigambit ve slovanské obraně 1.d4 d5 2.c4 c6 3.Jc3 e5.[3] Winawerovou hrou se nazývá také zahájení 1.c4 f6, hrané poprvé v partii Marco – Winawer (Berlín, 1897), které je ovšem v rozporu se zásadami zdravé hry a Winawer jej mohl použít jen ze snahy po extravagantní originalitě nebo jako provokaci.[3] Za Winawerovu hru bývá označován i tah 1.f3.[3] Zavedl variantu v přijatém královském gambitu (1.e4 e5 2.f4 exf4 3.Sc4) 3.... Je7,[3] nebo v přijatém dámském gambitu (1.d4 d5 2.c4 dxc4 3.Jf3 Jf6 4.e3) 4.... Se6!?,[3] či ve francouzské obraně (1.e4 e6 2.d4 d5 3.Jc3 Sb4 4.e5 c5 5.a3 Sxc3+ 6.bxc3) 6... Je7.[3] V sicilské obraně mnoho let užíval systém (1.e4 c5 2.Jf3 e6 3.Jc3 Jc6) 4.Sb5 nebo (1. e4 c5 2.Jf3 Jc6) 3.Sb5.[3]

• Druhé místo na šachovém turnaji v Paříži roku 1867 za Ignazem Kolischem, ale před Wilhelmem Steinitzem a dalšími deseti předními šachisty (např. Gustav Neumann, Cecil Valentine De Vere, Jules Arnous de Rivière a další).
• Čtvrté místo na šachovém turnaji v Lipsku roku 1877 za Louisem Paulsenem, Adolfem Anderssenem a Johannesem Zukertortem (celkem se zúčastnilo dvanáct hráčů).
• Druhé místo na šachovém turnaji v Paříži roku 1878, když získal stejný počet bodů jako Johannes Zukertort, se kterým pak prohrál v play-off 2:0 (na dalších místech se umístili Joseph Henry Blackburne, George Henry Mackenzie, Henry Edward Bird, Adolf Anderssen a dalších šest šachistů).
• Třetí misto (společně s Čigoronem) na šachovém turnaji v Berlíně roku 1881 za Blackburnem a Zukertortem (celkem se zúčastnilo osmnáct hráčů).
• Vítězství (společně s Wilhelmem Steinitzem) na šachovém turnaji ve Vídni roku 1882 (play-off skončilo nerozhodně 1:1) [2] před Masonem, Zukertortem, Mackenziem, Blackburnem a dalšími (celkem se zúčastnilo osmnáct hráčů).
• Vítězství a zisk titulu německého šampióna[2] na šachovém turnaji v Norimberku roku 1883 v konkurenci devatenácti šachistů (zúčastnil se například Joseph Henry Blackburne, James Mason, Johann Nepomuk Berger, Curt von Bardeleben, Henry Edward Bird a další).

• ¹ Na turnaji v Drážďanech roku 1892 skončil Winawer společně s Curtem von Bardelebenem na pátém až šestém místě.
• ² Na turnaji v Budapešti roku 1896 skončil Winawer společně s nizozemským šachistou Karlem Augustem Walbrodtem (1871–1902) na pátém až šestém místě.
• ³ Na turnaji v Monte Carlu roku 1901 skončil Winawer ze čtrnácti hráčů předposlední.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Simon Winawer na Wikimedia Commons
• ChessGames – Simon Winawer (partie) (anglicky)
• (anglicky) http://www.jewishencyclopedia.com/view.jsp?artid=197&letter=W
• (česky) http://metchess.webnode.cz/news/simon-winawer/ Archivováno 11. 2. 2009 na Wayback Machine