Amos Burn

Amos Burn se naučil hrát šachy v šestnácti letech,[1] ale silným hráčem se stal teprve poté, co odešel ve svých jedenadvaceti letech do Londýna, kde se stal jeho učitelem budoucí šachový mistr světa Wilhelm Steinitz. Brzy se stal (stejně jako jeho učitel) známý svou vynikající obrannou hrou a roku 1876 vyhrál regionální turnaj v Cheltenhamu, když získal jedenáct bodů z dvanácti možných.[2]

Roku 1886 skončil Burn na turnaji v Londýně druhý, když dosáhl stejného počtu 8,5 bodu z dvanácti možných jako Joseph Henry Blackburne, ale prohrál s ním play-off,[1][3], vyhrál turnaj v Nottinghamu s osmi body z devíti[4] a remizoval ve dvou zápasech: s Henrym Edwardem Birdem 9:9 (=0) a s Georgem Hernym Mackenziem 4:4 (=2).[1]

Roku 1887 vyhrál Burn (společně s Isidorem Gunsbergem) turnaj v Londýně s osmi body z devíti možných (před Blackburnem a Zukertortem),[5], roku 1889 turnaj v Amsterodamu se sedmi body z osmi možných (před Emanuelem Laskerem)[6] a turnaj v Dublinu se 7,5 body z osmi možných.[7] Na turnaji v Breslau v roce 1889 skončil v konkurenci osmnácti hráčů druhý za Siegbertem Tarraschem.[8]

Burnova varianta
Francouzské obrany

	a	b	c	d	e	f	g	h
8									8
7									7
6									6
5									5
4									4
3									3
2									2
1									1
	a	b	c	d	e	f	g	h

1. e4 e6 2. d4 d5 3. Jc3 Jf6 4. Sg5 dxe4

Burn byl rovněž účastníkem superturnaje v Hastingsu roku 1895, kde se mu však příliš nedařilo a skončil mezi dvaceti dvěma účastníky na dvanáctém až čtrnáctém místě (turnaj vyhrál Harry Nelson Pillsbury).[9]

Roku 1898 přišel největší Burnův šachový úspěch. Zvítězil na turnaji v Kolíně nad Rýnem, když za sebou nechal takové hráče, jako byl Rudolf Charousek, Michail Ivanovič Čigorin, Wilhelm Steinitz, Karl Schlechter nebo David Janowski (celkem se zúčastnilo šestnáct hráčů).[1] Ve Vídni v tom samém roce však skončil na sedmém místě z devatenácti hráčů (turnaj vyhrál Siegbert Tarrasch.[10]

V Paříži roku 1900 skončil Burn na pátém místě (sedmnáct účastníků, zvítězil Emanuel Lasker),[11] a v Brémách roku 1905 třináctý (šestnáct účastníků, zvítězil David Janowski společně s Gézou Maróczym).

Na turnajích v Ostende skončil Burn roku 1905 sedmý (čtrnáct hráčů, zvítězil Géza Maróczy),[12] roku 1906, kdy se zúčastnilo třicet šest hráčů a hrálo se dosti komplikovaným způsobem, po sehrání třiceti partií čtvrtý (zvítězil Karl Schlechter)[13] a roku 1907 ze šesti hráčů pátý (turnaj vyhrál Siegbert Tarrasch),[14] Roku 1909 skončil Burn na turnaji v Petrohradě patnáctý (devatenáct účastníků, zvítězil Emanuel Lasker),[15] v Karlových Varech roku 1911 sedmnáctý (dvacet jedna účastníků, zvítězil Richard Teichmann)[16] a v San Sebastianu třináctý (patnáct účastníků, zvítězil José Raúl Capablanca)[17] a roku 1912 na turnaji v Breslau dvanáctý (osmnáct účastníků, zvítězil Akiba Rubinstein).

Roku 1913 se stal Burn vedoucím šachové rubriky v časopisu The Field a tuto funkci vykonával až do své smrti v Londýně roku 1925.[1] S jeho jménem je spojena varianta ve Francouzské obraně 1. e4 e6 2. d4 d5 3. Jc3 Jf6 4. Sg5 dxe4

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Amos Burn na Wikimedia Commons
• ChessGames – Amos Burn (partie) (anglicky)