Římskokatolická farnost Bořislav

Římskokatolická farnost Bořislav (něm. Boreslau) je církevní správní jednotka sdružující římské katolíky na území obce Bořislav a v jejím okolí. Organizačně spadá do teplického vikariátu, který je jedním z 10 vikariátů litoměřické diecéze.

Římskokatolická farnost
Bořislav
Farní kostel sv. Kateřiny v Bořislavi
Základní údaje
Vikariátteplický
Diecézelitoměřická
Provinciečeská
Administrátor excurrendoA.R.D. ThLic. Marcin Saj
Lokalizace farnosti
Římskokatolická farnost Bořislav
Území farnosti
Bílka • Bořislav • Bukovice • Bystřany • Bžany • Hradiště • Lbín • Lysec • Lhenice u Bžan • Malhostice • Mošnov • Nechvalice u Bystřan • Pytlíkov • Rtyně nad Bílinou • Velvěty • Žalany
Kontakt
Adresa sídlaŘKF Bořislav,
Ná Zámku 95/2,
Bílina, 418 01
Souřadnice50°35′39,4″ s. š., 13°52′16,59″ v. d.
Telefon+420 417 823 157
+420 731 557 612
E-mailfarnost.borislav@dltm.cz
IČO49087541
Rejstřík evidovaných právnických osob
Databáze Ministerstva kultury České republiky
Údaje v infoboxu aktuální k dubnu 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie farnosti

Plebánie v Bořislavi je prvně písemně doložená roku 1352, kdy platila 6 grošů papežských desátků.[1] V té době už Bořislav patřila teplickým benediktinkám. Znamená to, že klášter měl k farnosti patronátní právo a jeho abatyše tam instalovala duchovního správce. Farnost ovšem neměla takový rozsah jako v současnosti: Do roku 1661 byly dnešní filiální kostely ve Rtyni a v Hradišti sídlem farní správy. Do bořislavského farního okrsku je tehdy začlenil majitel teplického panství Jan Jiří Marek Clary-Aldringen.[2]

Kostel v Hradišti
Kostel ve Rtyni

První bořislavský farář, kterého známe jménem, je Pavel. Ten v roce 1377 vedl na arcibiskupském soudu při s knězem Petrem z Teplic, který se později stal farářem ve Rtyni. Ze 14. století se v písemných pramenech jako bořislavští faráři ještě uvádějí Jan a Štěpán. Začátkem 15. století mluví prameny také o faráři Swierzkovi.[3] Roku 1405 převzal od Oldřicha a Peška z Radovesic pro bořislavský kostel dar 24 grošů ročně farář Mikuláš.[4] Pravděpodobně jde o téhož Mikuláše, který zemřel v Bořislavi roku 1416. Jako jeho nástupce prezentovala abatyše Žofie kněze Jana z Teplic. V prvních letech husitských válek byla bořislavská fara zřejmě opuštěna. Roku 1434 totiž abatyše Markéta ustanovila Apolináře z Horšovského Týna za faráře v neobsazené farnosti.[5] To je jedna z posledních zpráv o existenci teplického kláštera a na dlouhou dobu poslední zpráva o bořislavské farnosti. V roce 1434 je v Praze na Karlově uváděn jako představený Martin z Bořislavi. Je otázka, v jaké podobě bořislavský kostel husitské války přečkal.

Od poloviny 15. století vykonávala patronátní právo nad farností teplická světská vrchnost, protože tamní klášter zanikl. V té době už byla bořislavská farnost, podobně jako většina farností na severozápadě Čech, utrakvistická. I z evangelického období bořislavské farnosti existuje několik zpráv. Roku 1564 zde byl farářem Jakub, který měl potíže s přijetím jakési mladé kuchařky.[6] V roce 1569 byl pro bořislavský kostel ulit zvon o průměru 95 cm.[7]

Roku 1592 presentoval Radslav Kinský do funkce faráře kněze Michaela Longolia původem z Kralovic. Longolius byl nejen teolog a člen litoměřického utrakvistického děkanátu, ale také humanistický učenec. Stýkal se např. s Martinem Bacháčkem a Janem Jeseniem. Byl rovněž literárně činný. Roku 1617 vydal český překlad latinského originálu tehdy velmi rozšířené, čtyřdílné knihy německého luteránského teologa Johanna Arndta (1555–1621) Anatomie a laboratoř pravého křesťana.[8] V roce 1620 vyšel v Praze jeho překlad pranostik a proroctví Paula Nagela z Lipska.[9] Longolius byl zámožný muž. Roku 1612 si od něj město Louny vypůjčilo značnou částku 3500 míšeňských kop. Členové městské rady ji pak každoročně jezdili do Bořislavi splácet.[10] V důsledku rekatolizačních dekretů byl Longolius po bitvě na Bílé Hoře nucen Čechy opustit. Usadil se v saském příhraničním městě Geisingu, kde v roce 1628 zemřel. Ve farním archivu v Řehlovicích se údajně v roce 1717 nalezla jeho česky psaná závěť.[11]

Od roku 1624 byla Bořislav administrována z Teplic. Roku 1628 instaloval císařský komisař – majetkové poměry teplického panství a tím ani patronát nebyly tehdy ještě zcela vyjasněny – za teplického a bořislavského faráře kapucínského mnicha Bernarda. V roce 1635 získali teplické panství Aldringenové. Ti téhož roku připojili Bořislav, Hradiště a Rtyni k Děkanství v Teplicích. Prosazování víry pod jednou ale v okolí Bořislavi nebylo jednoduché. Bernardovu nástupci, M. Adamu Prochovi, pomáhali v roce 1637 s rekatolizací dva jezuitští misionáři. Ještě v roce 1650 působil v Bořislavi protestantský učitel. Jeho vykázání z farnosti Prochovým nástupcem P. Eliasem Ignazem Reichelem se setkalo s odporem farníků.[6]

Farní budova

Pro dějiny bořislavské farnosti je klíčový rok 1661. Tehdy se bořislavská farnost od teplického děkanátu opět osamostatnila a kostely ve Rtyni a Hradišti byly ustanoveny jako filiální k tomu bořislavskému.[11] Tím získala farnost svůj dnešní rozsah. Prvním farářem byl ustanovený Zikmund Ignác Hundeshagen. Vzhledem k teplickému patronátu však blízké spojení s teplickým děkanstvím trvalo. Často se stávalo, že tepličtí děkané začínali svou kariéru právě v Bořislavi.[12]

V polovině 2. desetiletí 18. století se patronátní úřad rozhodl postavit v Bořislavi nový kostel. Vysvěcen byl snad v roce 1717. Je dílem teplického stavitele Christiana Laglera. Zároveň byl rozšířen hřbitov okolo bořislavského kostela a obehnán zdí. Po novostavbě kostela došlo i na novou farní budovu, postavenou zřejmě rovněž na místě té původní. Nad vstupním portálem je letopočet 1733, což je pravděpodobně rok dostavby.[13] Její stavitel Jeroným Costa (asi 1691 Como, Lombardie – 1741 Praha) byl jeden z mnoha italských architektů, kteří se usadili v té době v Čechách. Z jeho realizací jsou známé např. pohřební kaple Božího Těla v Hostíně u Vojkovic[14] a zámek v Lipové na Děčínsku.[15] V rámci bořislavské farnosti vypracoval návrh na novostavbu kostela sv. Martina ve Rtyni.[16]

V roce 1857 byl učiněn pokus obnovit samostatnou farnost v Hradišti, z čehož ale sešlo.

Pamětní deska Franze Sitteho

Od 1. ledna 1935 byl v místě ustanoven farářem Franz Sitte, pozdější oběť komunistického pronásledování katolické církve. Do Bořislavi jako kaplan přišel roku 1922.

V 80. letech 20. století byla zbořena kaple v obci Bílka. Nově byla postavena až v letech 1996–2000. Kapli v Bílce následně benedikoval litoměřický biskup Josef Koukl. Farnost byla obsazena knězem až do roku 2012, kdy zdejší farář Rossler odešel do penze. Poté Bořislav začala být administrována knězem z Bíliny.

Roky postavení kostelů a kaplí ve farnosti
  • 1691 kostel sv. Vavřince v Hradišti
  • 1717 kostel sv. Kateřiny v Bořislavi
  • 1736 kostel sv. Martina ve Rtyni nad Bílinou
  • 1805 kaple sv. Antonína Paduánského ve Lbíně
  • 1812 kaple sv. Jana a Pavla v Malhosticích
  • 1834 kaple Panny Marie ve Bžanech
  • 1842 kaple sv. Floriána v Sezemicích (zachovány jen základy)
  • 1851 kaple sv. Fabiána a Šebestiána v Žalanech
  • 1902 kaple Korunovace Panny Marie v Mošnově
  • 1905 kaple Jména Panny Marie v Úpořinách (renovace)
  • 1907 kaple v Kozlíkách
  • 1924 kaple sv. Antonína ve Vrahožilech[17]

Duchovní správa

Duchovní správcové vedoucí farnost v předbělohorském období

Roky uvedení jmenovaného v písemných pramenech:

  • 1377 Pavel
  • 1399 Jan, Štěpán (do 1402)
  • 1402–1416 Mikuláš († 1416 v Bořislavi)
  • 1410 Swierzko (krátce)
  • 1416 Jan
  • 1435 Appolinaris z Horšovského Týna
  • 1592–1623 (?) Michal Longolius z Kralovic († 1628 v Geisingu)

Duchovní správcové vedoucí farnost od doby pobělohorské

Začátek působnosti jmenovaného v duchovní správě farnosti od:[p 1]

  • 1661 Sigismundus Ignatius Hundeshagen (Zikmund Ignác Hundeshagen)
  • Michael Koch
  • Joannes Peschka (Jan Peschka)
  • Andreas Aumayer, † 1680
  • 1680 Malachias Welcker O. Cist., n. 1644, † 5. 5. 1712
  • 1686 Paul Anton Weigel
  • 1720 Joannes Christophorus Muller (Johann Christoph Muller)
  • 1724 Josephus Antonius Klaus (Josef Anton Klaus)
  • 1726 Joannes Wenceslaus Schutz (Johann Wenzel Schutz)
  • 1733 Joannes Tittl (Johann Tittl)
  • 1761 Georgius Liebsch (Georg Liebsch)
  • 1775 Carolus May (Karl May)
  • 1779 Joannes Christophorus Vogel (Johann Christoph Vogel)
  • 1779 Josef May
  • 1800 Anton Bergmann, † 6. 7. 1809
  • 1810 par. vacat., cap. Franc. Porschitz
  • 1811 Vincenc Martin Teppich, n. 11. 11. 1775 Leitmeritz, o. 7. 12. 1799, † 10. 6. 1833
  • 1834 Josef Weinert, n. 12. 1. 1796 Münitz, o. 24. 8. 1820, † 30. 8. 1867
  • 1848 par. vacat, admin. Anton Ladek (Anton Ledek)
  • 1849 Franz Reinisch, n. 27. 4. 1810 Schluckenau, o. 4. 8. 1834
  • 1865 Josef Hauschild, n. 17. 11. 1813 Leitmeritz, o. 3. 8. 1840, † 18. 5. 1867
  • 1868 Josef Novak (Josef Nowak), n. 25. 12. 1832 Ltm. Pokratitz, o. 25. 7. 1855, † 27. 5. 1880
  • 1878 par. vacat, admin. int. Franc. Langer
  • 1879 Wenc. Richter (Václav Richter), n. 23. 12. 1826 Hennersdorf, o. 17. 1. 1850, † 28. 8. 1889
  • 1890 par. vacat, admin. int. Eduard Pompe
  • 1890 Franciscus Zuklín (Franz Zuklin), n. 2. 11. 1854 Horažďovice o. 19. 7. 1879, † 2. 2. 1917
  • 1917 Andreas Böhm (Andreas Bohm), n. 18. 1. 1876 Trebendorf., o. 10. 7. 1898, † 22. 12. 1944
  • 1. 1. 1935 Franz Sitte, n. 17. 2. 1896 Grottau, o. 20. 8. 1922, † 8. 1. 1960
  • 1. 3. 1960 Vlastimil Punčochář
  • 1. 6. 1965 František Kišš
  • 1. 6. 1966 Tomáš Holoubek
  • 1. 10. 1968 Milan Vlček
  • 1. 7. 1989 Antonín Pavel Kejdana, OFM
  • 1989-1990 farnost krátce administrována z Teplic
  • 1. 2. 1990 Benno Rössler, farář
  • 1. 9. 2012 Marcin Saj, admin. exc. z Bíliny[18]

Kromě kněží stojících v čele farnosti, působili ve farnosti v průběhu její historie i jiní kněží. Většinou pracovali jako farní vikáři, kaplani, katecheté, výpomocní duchovní aj.

Římskokatolické sakrální stavby a místa kultu na území farnosti
FotografieStavbaMístoBohoslužbyZeměpisné souřadniceStatusČíslo kulturní památky
Kostely
1. Kostel sv. Kateřiny Bořislav bližší informace o bohoslužbách 50°34′46″ s. š., 13°55′47″ v. d. farní kostel 42836/5-2562 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
(Q24282924)
2. Kostel sv. Vavřince Hradiště bližší informace o bohoslužbách 50°35′39″ s. š., 13°52′17″ v. d. filiální kostel 43440/5-2571 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
(Q24719148)
3. Kostel sv. Martina Rtyně nad Bílinou bližší informace o bohoslužbách 50°36′13″ s. š., 13°54′33″ v. d. filiální kostel 42670/5-2731 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
(Q18915440)
Kaple
4. Kaple sv. Václava Bílka bližší informace o bohoslužbách 50°34′4″ s. š., 13°56′1″ v. d. kaple (Q28090565)
5. Kaple Bukovice bohoslužby příležitostně 50°34′42″ s. š., 13°53′5″ v. d. kaple —
6. Kaple Panny Marie Bžany bližší informace o bohoslužbách 50°35′21″ s. š., 13°52′52″ v. d. kaple —
7. Kaple sv. Antonína Paduánského Lbín bližší informace o bohoslužbách 50°36′25″ s. š., 13°51′28″ v. d. kaple —
8. Kaple sv. Antonína Lelov bohoslužby příležitostně 50°34′53″ s. š., 13°54′48″ v. d. kaple —
9. Kaple Lysec bližší informace o bohoslužbách 50°36′7″ s. š., 13°51′43″ v. d. kaple —
10. Kaple sv. Jana Nepomuckého Lhenice bližší informace o bohoslužbách 50°34′33″ s. š., 13°51′56″ v. d. kaple —
11. Kaple sv. Antonína Vrahožily bližší informace o bohoslubách 50°35′58″ s. š., 13°55′36″ v. d. kaple —
12. Kaple sv. Fabiána a Šebestiána Žalany bližší informace o bohoslužbách 50°35′25″ s. š., 13°54′23″ v. d. kaple —
Některé drobné sakrální stavby a pamětihodnosti lze dohledat zde Archivováno 27. 6. 2021 na Wayback Machine v databázi Drobné sakrální památky.

Zaniklé sakrální stavby lze dohledat zde v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice

Ve farnosti se mohou nacházet i další drobné sakrální stavby, místa římskokatolického kultu a pamětihodnosti, které neobsahuje tato tabulka.

Odkazy

Poznámky
  1. Některá jména jsou v latinském nebo německém zkráceném tvaru, tak jak je zaznamenávaly diecézní katalogy do poloviny 20. století.

Reference
  1. KOLEKTIV AUTORŮ. Bořislav a okolí v čase. [s.l.]: Obec Bořislav, 2014. 245 s. ISBN 978-80-260-7091-7. Kapitola Kocourková, Květa: Z nejstarších dějin Bořislavi, s. 11. Dále jen Bořislav 2014.
  2. SITTE, Franz. Geschichte der Pfargemeinde Boreslau. Teplice: Římskokatolická farnost – děkanství Teplice, 2011. 152 s. ISBN 978-80-86467-43-6. S. 28. Dále jen Sitte 2011. Publikaci vydal autor prvně vlastním nákladem v roce 1936. V roce 2011 vyšla spolu s jeho do té doby nepublikovaným rukopisem Na slunné straně Milešovky v česko-německé podobě spolu s dalšími materiály o P. Sittem.
  3. Sitte 2011, s. 25.
  4. KILIÁN, Jan (ed). Teplice. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2015. 541 s. ISBN 978-80-7422-339-6. S. 68. Dále jen Teplice 2015.
  5. Teplice 2015, s. 75.
  6. Bořislav 2014, s. 12.
  7. Sitte 2011, s. 27.
  8. Digitální podoba knihy na Google Books.
  9. Digitální podoba knihy na Google Books.
  10. ROEDL, Bohumír (ed). Louny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 447 s. ISBN 80-7106-662-1. S. 117.
  11. Sitte 2011, s. 28.
  12. Teplice 2015, s. 144.
  13. Bořislav 2014, s. 108. Nejmenovaný autor kapitoly o faře uvádí, že se stavěla podle projektu Jeronýma Costy v letech 1733–1741. Vzhledem k umístění letopočtu nad vstupním portálem je pravděpodobnější rok dokončení 1733.
  14. Oficiální stránky Hostína u Vojkovic.
  15. Studie Jana Rapina na stránkách zámku Lipová.
  16. Honys, Vít, Barokní přestavba kostela sv. Martina ve Rtyni nad Bílinou, in: Dějiny staveb 2001, s. 64.
  17. Sitte 2011, s. 30–41.
  18. Litoměřice: Archiv biskupství litoměřického, 2019.

Literatura
  • Franz Sitte: Geschichte der Pfarrgemeinde Boreslau, nákladem vlastním, Boreslau 1936.
  • Na slunné straně Milešovky / An der sonnenseite des Milleschauers, Nakladatelství Kapucín, Duchcov ISBN 978-80-86467-43-6.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.