Římské číslice

Římské číslice představují způsob zápisu čísel pomocí několika vybraných písmen latinské abecedy. Jedná se o takzvanou nepoziční číselnou soustavu, pro které je charakteristická skutečnost, že hodnota číslice je daná jejím symbolem a nezávisí na její pozici v zapsaném čísle. Dnes se většinou používají arabské číslice, římské číslice většinou jen ve specifických případech, například k označení pořadí kapitoly, odstavců či panovníků stejného jména.

MMXXII

Rok 2022 zapsaný římskými číslicemi

Desetistěnná hrací kostka s římskými číslicemi

Zápis čísel

Základní číslice

Základní dnes používané římské číslice
Římská číslice I V X L C D M
Hodnota 1 5 10 50 100 500 1000

Nula

Římské číslice neobsahují symbol pro nulu. Právě absence tohoto symbolu zabránila postupné přeměně římského zápisu na poziční systém, a proto byl během 11. století v praktickém životě nahrazen arabskými číslicemi. Používání římských číslic v matematice není tak výhodné jako používání pozičních číselných soustav.

Původ číslic

Označení roku 1630 (MDCXXX) v Amsterdamu se starším způsobem zápisu tisíců a půltisíců

I
Římské číslice vznikly přirozenou cestou. Římané počítali na prstech. Zápis čísel 1, 2 a 3 jako I, II a III graficky vyjadřuje jednotlivé prsty.

V a X
Také tyto dvě římské číslice mají svůj původ v lidské ruce: Římská číslice V (5) je vyjádřením dlaně s pěti prsty – V tvoří tvar mezi palcem a malíčkem. Římská číslice X (10) jsou dvě dlaně u sebe (10 prstů).

L a C
Latinsky sto je centum – odtud C. Padesát je polovina ze stovky. L tedy vzniklo „rozpůlením“ znaku pro 100 (C).

D a M
Čísla vyšších řádů než stovky se původně zapisovala zrcadlením písmene C přes svislítko (písmeno I). Číslo 1000 se tedy zapisovalo znakem CIↃ, číslo 500 pouze IↃ. Později se zápis trojice znaků nahrazoval písmenem M podle latinského slova mille (tisíc), znak D pak vznikl sloučením dvou znaků (IↃ). Pro vyšší řády (desetitisíce, statisíce atd.) se s každým řádem zvýšil počet písmen C před i za svislítkem, ve středověku byl tento způsob nahrazen používáním nadtržítka nad základními písmeny.

Zápis složených čísel

Spojováním a opakováním základních symbolů lze zapisovat i nekulatá čísla. Větší číslice vždy předcházejí menší. Proto např. VI je 6, CLXXIII je 173 a MDCCCXXII je 1822.

Pravidlo pro odečítání

Římané obvykle psali číslo 4 jako IIII, číslo 40 jako XXXX, číslo 999 jako DCCCCLXXXXVIIII.

Ke zkrácení zápisu takových dlouhých čísel se někdy[kdy?] používalo zvláštního pravidla pro odečítání, ale teprve ve středověku se toto pravidlo stalo obecně používaným[zdroj?]. Pravidlo pro odečítání umožňuje použití šesti složených symbolů, ve kterých menší číslice předchází větší:

  • IV = 4
  • IX = 9
  • XL = 40
  • XC = 90
  • CD = 400
  • CM = 900

Při použití tohoto pravidla lze číslo 999 napsat úspornějším způsobem CMXCIX. Používání jiných symbolů není dovoleno.[kým?] Proto nelze napsat 999 jako IM. Na druhou stranu ale používání tohoto pravidla není povinné.[zdroj?] Číslici 4 lze napsat správně jako IV i jako IIII.[zdroj?]

Zavedení pravidla pro odečítání pomohlo zkrátit zápis větších čísel. Na druhé straně ještě více ztěžovalo provádění výpočtů.

Historický zápis velkých čísel

Popis různých způsobů zápisů čísel ze 16. století.

Symboly D (500) a M (1000) byly původně psány jako kolmá čára s obloučkem na jedné nebo obou stranách, resp. jako písmeno C zrcadlené za svislítkem (písmenem I) písmenem Ↄ (znak Ↄ neboli antisigma je jedním ze tří tzv. klaudiánských písmen, která se do latiny neúspěšně pokusil zavést císař Claudius). Symbol D proto vypadal asi jako |Ↄ a symbol M byl CIↃ nebo ↀ nebo ∞. Tento způsob zápisu umožňoval násobit deseti čísla větší než tisíc tím, že se na obě strany přidal další oblouček. Číslo 10000 se dalo napsat jako CC|ↃↃ, 100000 CCC|ↃↃↃ. Římané neměli žádné slovo pro milión a takto velká čísla používali velmi zřídka.

Teprve později a zvlášť ve středověku bylo nutné zapisovat i větší čísla. Proto se stal znak X číslem 10 000, C číslem 100 000 a M číslem 1 000 000, tedy nadtržítko násobilo daný základní znak tisícem. Tyto čárkované symboly se ale dnes prakticky nevyskytují.

Tabulka římských čísel

Římské číslo Arabské číslo Poznámka (Unicode)
není 0
I 1 unus, -a, -um
II 2 duo, duae, duo
III 3 tres, tria
IV 4 quattuor
V 5 quinque
VI 6 sex
VII 7 septem
VIII 8 octo
IX 9 novem
X 10 decem
XI 11 undecim
XII 12 duodecim
XIII 13 tredecim
XIV 14 quattuordecim
XV 15 quindecim
XIX 19 undeviginti
XX 20 viginti
XXX 30 triginta
XL 40 quadraginta
L 50 quinquaginta
LX 60 sexaginta
LXX 70 septuaginta
LXXX 80 octoginta
XC 90 nonaginta
C 100 centum
CC 200 duocenti
CD 400
D 500
DCLXVI 666 tzv. „Číslo šelmy“.
CM 900 nongenti
M 1000 mille
MCDXLIV 1444 v tomto čísle jsou všechny základní symboly použity právě jedenkrát
(nejmenší možné takové číslo)
MDCLXVI 1666 v tomto čísle jsou všechny základní symboly použity právě jedenkrát
(v pořadí dle klesající velikosti)
MCMXLV 1945
MCMXCIX 1999 Výrazy jako IMM a MIM neodpovídají stanoveným pravidlům
MM 2000 duo milia
MMM 3000 tria milia

Při správném způsobu psaní dlouhých čísel se nejprve napíší tisíce, pak stovky, pak desítky a pak jednotky.

Příklad: číslo 1988. Jeden tisíc je M, devět set je CM, osmdesát je LXXX, a osm je VIII. Dohromady pak: MCMLXXXVIII.

Použití malých písmen

V římských dobách se používala k zápisu pouze velká písmena. Později se v běžném životě prosadila i malá písmena a začala používat i pro zápis římských číslic. Proto např. vi znamená 6 a cxiv 114. Někdy se můžeme setkat i s čísly namíchanými, např. Cxl pro 140. Někdy se dokonce používá namísto malého i písmeno j. Někdy se používá písmeno j pouze jako poslední znak ve sledu jedniček, např. xxiij pro 23.

Použití římských čísel

Historie

Třinácté (XIII.) zastavení křížové cesty v šluknovském Království

Dnešní způsob zapisování římských číslic vznikl ve středověku v západní Evropě. Je odvozen ze způsobu, jakým zapisovali číslice staří Římané, ale obsahuje některá vylepšení.

V 17. století bylo v Evropě zvykem označovat vydání knih římskými číslicemi. Stejně tak se římské číslice používaly k označení data staveb.

V moderní době

Evidenční číslo XVI na staré tramvaji v Linci
Hrací karty německého typu
Označení bývalého 3. městského okruhu kolem Prahy

Římské číslice se používají dodnes, ale ve většině případů jsou na ústupu. V českém prostředí se jimi číslují:

Pořadová identifikace:

  • pořadová čísla panovníků (např. Karel IV.) včetně papežů, pro tento účel se stále používají takřka výhradně římské číslice, v češtině se používají s tečkou jako řadové, i když jsou za jménem
  • díly, série nebo edice knih či filmů (v tomto významu jsou vytlačovány arabskými číslicemi)
  • edice emisních norem Euro pro nákladní automobily a autobusy (pro rozlišení od norem pro osobní automobily, které se označují arabskými čísly)
  • kapitoly v knihách či článcích (v tomto významu jsou vytlačovány arabskými číslicemi)[p 1]
  • v českých právních předpisech se podle aktuálních legislativních pravidel vlády římskými čísly bez tečky označují varianty návrhů, čísla článků v novelách předpisů a hlavy (celek nižší než část a vyšší než díl).[1]
  • opakované společenské, sportovní a jiné události (soutěže, závody, přehlídky, sjezdy a slety, války, festivaly, veletrhy, výstavy apod.), ve většině případů však již v praxi začínají převládat arabské číslice
  • ročníky časopisů či novin (v tomto významu jsou vytlačovány arabskými číslicemi)
  • školní ročníky a třídy (matematika pro VIII. ročník, třída VI.A), v současnosti již převažují arabské číslice
  • typové řady či modely výrobků, například generace rallye vozů Mitsubishi Lancer Evolution, též například tramvaj Tatra T3 byla původně označovaná jako Tatra T III.
  • číslování nepojmenovaných objektů či subjektů (hospodářský objekt II, závod III, brána IV, pracovní skupina III, III. základní škola v Litomyšli), dnes spíše archaický způsob
  • bašty barokních městských opevnění (vzhledem k historickému kontextu je tento způsob značení zachováván, někdy mají bašty současně i jména, např. světců)
  • zastavení křížové cesty
  • patro či podlaží (např. III. patro – v tomto použití jsou vytlačovány arabskými číslicemi, ale ještě na přelomu 60. a 70. let se používala římská čísla na tabulkách i v nových domech)
  • série státních poznávacích značek přidělovaných v Předlitavsku a Československu od roku 1906 do roku 1932 (část značky před pomlčkou za písmenem značícím zemi, například OLXXXVII-789.
  • označení městských okruhů v Československu od roku 1976; v České republice nahrazeno novým značením od roku 2016, avšak staré značení podle přechodných ustanovení platí až do roku 2025

Časové údaje

  • rok (prakticky jen na historických nápisech a v titulcích filmů, jinak se v moderních textech používají výhradně arabské číslice)
  • století (v tomto významu jsou vytlačovány arabskými číslicemi)
  • měsíce v roce (v tomto významu jsou vytlačovány arabskými číslicemi)
  • pořadové číslo čtvrtletí (používají se ale i arabské číslice)
  • pro číslice na hodinovém ciferníku (typické pro historické hodiny)

Územní identifikace

  • čísla místních částí obce – v minulosti tvořilo římské číslo místní části dvojici s číslem popisným, nyní se místo něj běžně používá název místní části; označení čtvrtí římskými čísly přežívá jen v některých městech, například Děčíně, Liberci, Mladé Boleslavi atd.
  • čísla městských obvodů, dodnes v Pardubicích, v letech 1922–1949 i v Praze, dříve i v dalších městech
  • policejní obvody v Praze (I–IV)
  • souběžné ulice, které jinak mají stejný název (pouze v některých místech, kde bylo názvosloví inspirováno americkými systémy, například na pražském Spořilově), též například nádvoří Pražského hradu (I. až IV.)
  • díly či části obcí či katastrálních území či obce, které by jinak měly stejný název, pokud nejsou rozlišeny slovním přívlastkem

Klasifikace do tematických skupin

  • třídy celní nomenklatury (např. třída II rostlinné produkty, třída XIX zbraně a střelivo atd.)
  • účetní odpisové skupiny I až VII

Označení vlastností

Označení herních prvků

  • čísla na hracích kostkách (nejběžnějším standardem však jsou specifická seskupení 1–6 bodů, nikoliv číslice), u vícestěnných kostek se používají spíše arabské číslice, u některých kostek jsou místo čísel obrázkové symboly
  • označení hodnot hracích karet, zejména hodnoty 7, 8, 9, 10 u mariášových karet

Označení úrovně, významu či kvality:

V polštině se římské číslice používají takřka výhradně při uvádění století (např. 19. století je XIX wiek).

V mezinárodních normách a předpisech (zpravidla v angličtině, francouzštině či španělštině) se římské číslice zapisované malými písmeny (i, ii, iii, iv,...) používají

  • k číslování úvodních stran (předmluva, obsah, poděkování apod.), předcházejících vlastnímu textu předpisu;
  • k číslování odstavců či položek výčtových seznamů (zpravidla doplněné pravou kulatou závorkou či uzavřené závorkou oboustranně).

Kalendář a ciferník

Hodinový ciferník s využitím římských číslic.

Hodinové ciferníky popsané římskými číslicemi obvykle používají symbol IIII pro 4 (místo IV). Pro tento neobvyklý zápis se nabízí několik vysvětlení:

  • Čtyřznakové IIII vytváří vizuální symetrii s VIII na druhé straně ciferníku, zatímco IV ne
  • IV jsou první dvě písmena jména boha Jupitera (IVPITER)[ujasnit]

Tabulkové procesory

Tabulkové procesory, jako jsou LibreOffice Calc nebo Microsoft Excel, v sobě mívají zabudovány funkce pro převod mezi arabskými a římskými číslicemi. Například v LibreOffice slouží k převodu funkce ROMAN a ARABIC, při převodu na římské číslo lze nastavit míru zjednodušení zápisu.

Chronogramy

Podrobnější informace naleznete v článku Chronogram.
Chronogram: písmena zvýrazněná velikostí a barvou (VVIMVCIIVVIVDIVVIC, W=2V) sečtená jako římské číslice udávají letopočet 1746.

Římské číslice se používají v tzv. chronogramech. Chronogram je nápis, často hexametrový verš anebo elegické distichon, který obsahuje skrytý letopočet. Jedná se o latinské nápisy s několika zvýrazněnými velkými písmeny, které je třeba mechanicky sečíst bez ohledu na stanovená pravidla. Součet dává letopočet zveřejnění nápisu.

Např. kartuš nad vchodem do Lužického semináře

Deo et apostoLorVM prInCIpI LVsatIæ pIetas ereXIt

  • Bohu a knížeti apoštolů postavila zbožnost Lužice

Nápis obsahuje chronogram vyznačený velikostí písmen: MDCLLXVVIIIIII = 1726

Odkazy

Poznámky

  1. Při psaní římských číslic v přehledech (např. obsah knihy, v které jsou kapitoly číslovány těmito číslicemi) se číslice řadí od levé svislice a připojený text se píše od nové svislice nastavené podle nejdelšího čísla.

Reference

  1. Legislativní pravidla vlády schválená usnesením vlády ze dne 19. března 1998 č. 188, ve znění dalších usnesení

Související články

Externí odkazy

  • Římské číslice – Konvertor římských čísel a teoretické informace o jejich tvorbě
  • do-skoly.cz – Pravidla zápisu římských číslic, kalkulátor s kontrolou validity výrazů a online testy.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.