Říkovští z Dobrčic

Vladycký rod byl nazýván Říkovskými z Dobrčic po roce 1476, kdy vladyka Ctibor z Dobrčic přesídlil na tvrz v Říkovicích. Rod byl označován též jako Ržikowští z Dobrčic, Ržykovsky či Ržikowsky von Dobržiz. Anna (1839–1900), dcera Leopolda Říkovského, posledního mužského člena rodu, se vdala za Friedricha Becka, který byl roku 1906 povýšen do hraběcího stavu a o sedm let později získal povolení ke spojení jmen Beck a Rzikowsky na hrabě Beck-Rzikowsky.[2]

Říkovští z Dobrčic měli původně ve znaku tři zkřížené palcáty v modrém poli. Později tyto tři palcáty svírala stříbrná obrněná paže ohnutá v lokti. Erb rodu převzal v roce 1851 Josef z Appelu, který byl zároveň povýšen do stavu svobodných pánů.[1]

Při tvorbě svých obecních znaků se rodovým erbem inspirovaly obce, jejichž historie je s Říkovskými z Dobrčic spojována. V roce 1997 přijala obec Pestavlky do svého znaku stříbrnou obrněnou, v lokti ohnutou paži svírající zlatý řemdich.[3] V roce 2002 se pak tři řemdihy objevily na znaku obce Říkovice, ovšem, aby svůj znak obec odlišila od erbu Říkovských, byla vypuštěna obrněná paže.[4] Od roku 2005 je pak obrněný rytíř jedoucí na koni svírající palcát ve znaku obce Dobrčice.[5]

Budova mateřské školky v Říkovicích, bývalý zámek, zbudovaný na místě středověké tvrze, původního sídla Říkovských z Dobrčic

Za zakladatele rodu je pokládán vladyka Budek z Dobrčic, který je uváděn na listině z roku 1356 jako vlastník vesnice Dobrčice. V roce 1448 pak jeho potomci přikoupili sousední ves Přestavlky. Jako Říkovští z Dobrčic se vladykové začali nazývat poté, co Ctibor z Dobrčic získal v roce 1476 vesnice Říkovice a Újezdec a přesídlil na tvrz do Říkovic.[6]

Rodový majetek se nadále rozrůstal, když Říkovští v roce 1497 získali vesnici Sazovice[6], o dva roky později dnes již zaniklou ves Tršaly[7] a na počátku 16. století vesnice Honětice, Zborovice a dnes již pustý Chlum.[8] Do problémů se vladycký rod dostal v první polovině 16. století, kdy se prohloubily jeho finanční potíže. Proto se Říkovští museli postupně vzdát Honětic, Chlumu a v roce 1545 odprodal Vítek Říkovský z Dobrčic také Sazovice. Zadlužený Vítek Říkovský se dostal do sporu s Václavem z Ludanic, který žaloval vladyku, jež měl údajně na svých statcích trpět nekatolíky, přestože byl leníkem olomouckého arcibiskupa.[9]

Po smrti Vítka Říkovského z Dobrčic přešlo celé dědičné zboží do rukou Vítkova syna Burjana Říkovského. Avšak Burjan zemřel hned po čtyřech letech a zanechal pouze nezletilého syna Ctibora. Nedospělému chlapci přidělil zemský soud poručníky Viléma Dubčanského ze Zdětína a na Habrovanech a Václava Chorynského z Ledské.[10] Ctibor se později oženil se Salomenou Zoubkovou ze Zdětína, se kterou měl syna Ctibora. V družině olomouckého biskupa Marka Khuena se Ctibor Říkovský z Dobrčic účastnil korunovace krále Maxmiliána II. v Praze. Salomena se po smrti svého muže v roce 1571 stala poručnicí jejich syna.[11] Sirotek Ctibor se ujal majetku po svých rodičích v roce 1588, zemřel v roce 1610 a jeho nástupcem se stal jeho syn Jan Felix, který o čtyři roky později dosáhl plnoletosti.[12]

Jan Felix Říkovský z Dobrčic se připojil k povstání českých stavů proti císaři Ferdinandovi II.. Avšak po porážce stavů v bitvě na Bílé hoře byl nekatolík Jan Felix císařem odsouzen k finanční pokutě 8 500 zlatých a ztrátě třetiny majetku. V držení mu tak zůstaly vsi Přestavlky, Dobrčice, Věžky, Říkovice a Újezdec. Větší pohroma však Říkovské z Dobrčic postihla za panování Felixova syna Jana Ctibora, kdy byly jejich statky poničeny během bojů třicetileté války. Velké ztráty utrpělo jejich panství v roce 1643, kdy kraj nacházející se jižně od Přerova poplenila švédská vojska generála Lennarta Torstensona.[13]

Jan Ctibor, který v roce 1639 přikoupil Domaželice, zemřel v roce 1653. Panství bylo po jeho smrti rozděleno mezi jeho děti. Linie jeho potomků, jež sídlila v Říkovicích vymřela po meči v roce 1786, kdy umřel Jan Josef II. Říkovský, který zanechal dcery Antonii a Kláru. Statky této části rodu poté propadly královské koruně.[14]

Poslední z rodových linií vydržela do 19. století. Vnuk Jana Ctibora (†1653) a syn Jana Rudolfa, Jan Nepomuk Říkovský z Dobrčic (1726–1797) byl roku 1797 povýšen mezi svobodné pány. Jeho stejnojmenný syn Jan Nepomuk (1776–1828) se stal krajským hejtmanem v Haliči. Syn Jana Nepomuka, Leopold Říkovský z Dobrčic (1810–1867), byl posledním mužským příslušníkem svého rodu. Leopoldova dcera Anna (1839–1900) se provdala za Friedricha Becka (1830–1920), který byl roku 1861 povýšen do rytířského stavu, o sedmnáct let později do stavu svobodných pánů a v roce 1906 do hraběcího stavu. Friedrich Beck pak v roce 1913 získal povolení ke spojení svého a manželčina rodového jména na hrabě Beck-Rzikowsky.[2]

• Ctibor Říkovský z Dobrčic – přikoupil vsi Říkovice a Újezdec a v roce přesídlil na tvrz v Říkovicích. Rod se po něm začal psát jako Říkovští z Dobrčic.
• Jan Felix Říkovský z Dobrčic (†1636) – účastník stavovského povstání proti císaři Ferdinandovi II., po porážce stavů v bitvě na Bílé hoře císařem odsouzen k vysoké finanční pokutě[15]
• Jan Rudolf Maxmilián (†1692) – arcibiskupský písař v Kroměříži a Olomouci
• Jan Kryštof (†1727) – hejtman jihlavského kraje a od roku 1723 moravský zemský podkomoří, držel na přelomu 17. a 18. století Bítovany, Domšice, Zborovice, Želetice a další statky. V Želeticích na místě tvrze vystavěl barokní zámek.[1]
• Jan Vilém – důstojník, 1729 povýšen do stavu svobodných pánů
• Jan Václav – zemský purkrabí a přísedící olomouckého soudu v první třetině 18. století
• Jan Nepomuk (1726–1797) – povýšen 1796 mezi svobodné pány
• Jan Nepomuk (1776–1828) – krajský hejtman v Haliči
• Jan Antonín – od 30. do 60. letech 18. století přísedící biskupského soudu v Olomouci
• Jan Rudolf (1733–1799) – kanovník v Kroměříži ve druhé polovině 18. století[2]

Kromě výše zmíněných se mezi příslušníky rodu počítají také Jan Maxmilián, který byl v polovině 18. století úředníkem rakovnického kraje a František Antonín, který byl od dvacátých do šedesátých let 18. století přísedícím zemských desek na Moravě.[2] V Kroměříži je v souvislosti s hejtmanským domem připomínán jako biskupský hejtman také Maxmilián Říkovský z Dobrčic, pozdější místopísař Markrabství moravského.

Palác Říkovských z Dobrčic nacházející se v Brně na rohu náměstí Svobody a ulice Kobližná

V minulosti patřila Říkovským z Dobrčic mimo jiné i tato panství:[2]

• Bítovany (přelom 17. a 18. století)[2]
• Cetechovice[2]
• Čechy (1639 – před 1671)[16]
• Dobrčice (1356–1679)[17]
• Domaželice (1639 – před 1671)[16]
• Domšice (přelom 17. a 18. století)[2]
• Dukovany (2. pol. 17. století – 1772)[2]
• Honětice (1523–1540)[18]
• Chlum (1. polovina 16. století)[19]
• Kyselovice (1709–1723)[2]
• Martinice (1667)[20]
• Přestavlky (1448–1679)[21][22]
• Říkovice (1476–1787)[6]
• Sazovice (1497–1545)[23][6]
• Tršaly (1499 – 2. polovina 16. století)[6]
• Tučín (1639 – před 1671)[16]
• Újezdec (před 1476–1679)[6]
• Vícemilice[2]
• Kojátky (1722–1748)[24]
• Šardičky (1714–1748)
• Věžky (1493–1679)[17]
• Zborovice (přelom 17. a 18. století)[2]
• Želetice (přelom 17. a 18. století)[2]
• Palác Říkovských z Dobrčic v Brně