Palcát
Palcát (nářečně a zastarale bodzikan nebo budzikan z tureckého buzdogan, u kozáků bulava) je úderná ruční zbraň, typická pro jezdectvo středověku a raného novověku do 17. století.
Palcát je variantou kyje a válečného kladiva, oproti nimž má výhodu – není nutno jej před úderem natáčet do správného směru. Sloužil k drcení plátů protivníkova brnění, při úderu na protivníka v drátěné košili či jiné lehčí zbroji působil zlomeniny a zhmožděniny.
Byl užíván též jako odznak moci nebo vojenské hodnosti, např. u českých husitů, ale také u kozáků (tzv. bulava) nebo v armádě Osmanské říše. S palcátem v ruce bývá velmi často zobrazován husitský hejtman Jan Žižka z Trocnova.
Kozácký palcát byl obvykle vyroben ze stříbra, nebo železa a byl zakončen péry. U kozáků byl symbolem moci, zejména u kozáckých staršinů na Záporoží. Plnil také funkci tzv. železného dopisu, který tomu, kdo jej měl u sebe zajišťoval volný průjezd a nedotknutelnost.[1]
Galerie
Palcát
Zdobený palcát
Železný palcát
Bojový palcát a dva typy šestipérové hlavice
Reference
- GRADOWSKI, Michał. Słownik uzbrojenia historycznego. 3. vyd. Warzsawa: PWN, 2010. 184 s. ISBN 9788301162603. S. 63. (polsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu palcát na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Palcát v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
