Česká interpunkční znaménka a vybrané jiné znaky

Mezera se řadí mezi tzv. bílé znaky (např. spolu s tabulátorem). Bílé proto, že její vizuální realizací je prázdné místo; což ovšem neznamená, že má nulovou realizaci. Je nepostradatelná při zápisu řeči, oddělují se jí jednotlivá slova, čímž se velmi usnadňuje čtení (viz scriptio continua). Mezery jsou několikerého druhu a platí pro ně určitá pravopisná, zejména však typografická pravidla. Zde podáme výčet typů mezer a zásady jejich užití, stejně jako nejčastější chyby při psaní/nepsaní mezer. Mezery můžeme dělit podle dvou kritérií, zaprvé podle zlomitelnosti/nezlomitelnosti:

1. Mezera běžná, nebo také slovní – používá se tam, kde se na mezeru nekladou žádné specifické požadavky. V moderních sázecích programech je tzv. roztažitelná, tzn. že nemá pevně stanovenou délku (resp. má nastavenu horní a dolní mez roztažitelnosti), a v sazbě do bloku se její velikost dynamicky mění. Pokud mezera vyjde na konec řádku, tzv. na zlom, nerealizuje se (tzn. že konec řádku nekončí mezerou).
2. Mezera nezlomitelná (nebo také nedělitelná) – je totožná s mezerou běžnou, avšak s tím rozdílem, že neumožňuje zlom. Pokud by nezlomitelná mezera vyšla na konec řádku, zlom se provede v předchozí nebo následující mezeře. Této mezery se tedy dá dobře využít tam, kde je zlom nežádoucí (mezi iniciálou a příjmením, mezi číslicí a značkou apod., příklady viz dále).

Dalším kritériem je šířka mezery. Mezera může mít jakoukoliv délku, obecně se však používají tyto speciální šířky:

1. Mezera úzká nebo zúžená – většinou má délku okolo jedné šestiny čtverčíku (tj. cca polovinu velikosti základní mezery). Využíváme ji tam, kde je nežádoucí, aby se od sebe dvě slova nebo dva znaky vzdálily, což by ztížilo čtení (klasický příměr je číslice a značka nebo mezera oddělující řády čísel po třech).
2. Mezera široká, která se užívá tam, kde je vhodné širší prázdné místo o pevné šířce (např. při oddělování výčtových znaků od textu).

Ve výkladu pomíjíme typografickou praxi, pro niž se užívá anglického názvu French spacing (termín je rozkolísaný). Jak už název napovídá, praktikuje se dodnes např. ve francouzské typografii. Spočívá v tom, že před dvojtečku, středník, otazník a vykřičník se klade úzká mezera, stejně tak se sází uvnitř uvozovek: « Cʼest la femme dʼun autre !  ô jalousie affreuse ! » Podobně tzv. English spacing: za interpunkčním znaménkem ukončujícím větu se sází mezera dvojnásobné délky. V TeXu nastavení \frenchspacing pouze vypíná širší mezery za interpunkcí[2]. Tyto techniky zmiňujeme, neboť v některých sázecích programech je toto používání mezer implicitně zapnuto, což může činit problémy.

Záměrně tu pomíjíme jiné typy mezer, původně užívané v ruční kovové sazbě, např. mezera vlasová nebo číslicová. Jde o to, že v běžných programech se s nimi uživatel nesetká, protože jsou zapracovány ve vlastnostech digitálních písem: vlasová mezera se užívá např. mezi znakem a interpunkčním znaménkem. Tuto mezeru však obsahuje již samo interpunkční znaménko jako tzv. nálitek nebo v rámci tzv. kerningových párů (kerning je vyrovnání dvojic grafémů). Dalším případem budiž vlasová mezera u kurzivních závorek.

Vlastnosti zlomitelnosti/nezlomitelnosti a šířky se dají libovolně kombinovat, častá je tak např. úzká nezlomitelná mezera, poněvadž např. u číslice a značky je žádoucí, aby číslo mělo od jednotky úzkou mezeru a zároveň aby v tomto místě nedošlo ke zlomu.

Pravidlo pro užití běžné mezery je v podstatě jedno: píše se právě jedna mezera, nikoliv dvě či více; mezer se zásadně neužívá k odsazování, vyrovnávání a centrování textu, nadpisů apod.

Pravidla pro užití nezlomitelné mezery jsou tato (v příkladech nezlomitelnou mezeru graficky naznačujeme tildou ~, zlom svislítkem |):

Sází se po neslabičných předložkách (k, s, v, z), těmito znaky nesmí končit řádek. Typografické normy jsou přísnější a zakazují jakákoliv jednopísmenná slova na konci řádku (s občasnou výjimkou pro minuskovou spojku a – nikoliv verzálkovou A). Toto pravidlo platí i tehdy, pokud je před předložkou např. závorka nebo uvozovka: (k~oknu, „o~babičce. A např. v nadpisech a titulcích jdou typografické normy ještě dále a zakazují jakoukoliv předložku na konci řádku. Naopak pro úzkou sloupcovou sazbu platí volnější pravidla:

k~oknu, o~babičce

Užívá se v datech mezi dnem a měsícem, mezi číslicí a stoletím, řadovou číslovkou a jménem, číslovkou a počítaným předmětem a v podobných případech, především ve spojení s číslovkami a zkratkami:

20.~října, 2.~pol. 19.~stol., kapitola~11, ul.~Milady Horákové, roč.~26, 10~žáků

Je ale možné oddělit den a měsíc od roku, a to jak tehdy, kdy je měsíc vyjádřen číslicí, tak tehdy, je-li vyjádřen slovem. Pokud jednotnost dokumentu nevyžaduje stejný zápis dat, doporučujeme v případě nastalé druhé možnosti číslici rozepsat slovem:

20.~října | 2016, 20.~10. | 2016

U titulů a hodností vyjádřených zkratkou. Užití nezlomitelné mezery mezi jménem a příjmením je sporné:

PhDr.~Petr | Novák,~CSc., plk.~Petr | Novák

U pomlčky, která se sází s mezerami po obou stranách, se levá mezera sází jako nezlomitelná, neboť řádek nesmí pomlčkou až na výjimky začínat:

Bratr~– | kterého jsem velmi dlouho neviděl~– | přicestoval včera.

Pravidla pro užití úzké nezlomitelné mezery jsou následující (v příkladech úzkou nezlomitelnou mezeru graficky naznačujeme spojovníkem -):

Sází se při oddělování trojic řádů u čísel, trojic či jiných skupin u telefonních a faxových čísel, trojic a dvojic číslic u PSČ, v datech apod. U čtyřciferných čísel se řád desítek tisíc může, ale nemusí oddělovat. U letopočtů se neodděluje nikdy:

987-645,321-321~Kč, tel.~+420-987-654-321, fax.~987-11-22-33, PSČ~591-01, 10.-1.-1985

Sází se mezi číslem a jednotkou, měnou, procentem/promilem apod. V případě zápisu složených přídavných jmen se mezera nepíše žádná:

plnit plán na 105-%, 110-Kč, Kč-110, 10-kg, 12-℃

105% výkon elektrárny

Rovněž se sází uvnitř zkratek. V češtině se po tečce ve zkratkách až na ojedinělé případy vždy píše nezlomitelná úzká mezera. Nelze do češtiny přenášet pravidla z jiných jazyků a naopak (srov. angl. i.e., e.g. či pol. m.in.):

Tiskárna Novák,~a.-s., č.-p.~13, ÚJČ-AV-ČR

Některé příručky umožňují v případě nutnosti dělit zkratku, a to „podle dílčích významových celků“ : ÚJČ | AV-ČR. Takové řešení je však většinou považováno za nevhodné a doporučuje se iniciálové (a jiné) zkratky nerozdělovat. V krajní nutnosti je vždy možné zkratku nebo její část rozepsat.

Užívá se u iniciál a příjmení a u jmen panovníků s řadovou číslovkou:

A.-S.-Puškin, Fr.-Beneš, Karel-IV.

Používá se v zápisech měřítka a poměru, a to po obou stranách dvojtečky:

poměr hlasů 13-:-9, plán Prahy 1-:-40-000

Sází se v jiných výrazech a spojeních, která jsou těsně spjata a kde je rozdělení zlomem nežádoucí. Podat jejich úplný výčet, byť schematický, nelze.

Škoda-110R, učebna A-31

Tečka se připojuje k předcházejícímu znaku bez mezery, naopak po ní vždy následuje jedna mezera. Tečka se píše zejména v těchto případech:

Na konci větných útvarů, nejsou-li ukončeny jiným interpunkčním znaménkem:

Na podzim jsme byli v Uzbekistánu. Byli jsme se podívat i v poušti Kyzylkum.

Za řadovými číslovkami, pokud jsou vyjádřeny číslicí (arabskou nebo římskou). Tečka se za řadovými číslovkami nepíše tehdy, pokud je možné je číst jako základní:

Podrobnější popis najdete ve 23. kapitole. Král Karel IV. přijal pana Petra z Rožmberka.

V kapitole 23 na straně 146 najdete seznam literatury.

V běžných textech netechnického rázu v zápisech kalendářních dat u dnů a měsíců, neboť jde o řadovou číslovku, a v časových údajích. V časových údajích se nepíše po tečce mezera, viz dále:

20. 10. 2016 ve 14.29 (dvacátého desátý dva tisíce šestnáct ve čtrnáct dvacet devět)

Ve formulářích, složenkách apod. v číselných zápisech k oddělení řádů po třech, aby se tak zamezilo případnému dopsání číslic. Po tečce se v tomto případě nepíše mezera. V běžných textech je toto užití nepřípustné:

cena celkem ≈1.145.023 Kč

Stálo mě to 56 200 korun.

Za některými typy zkratek:

a. s. (akciová společnost), PhDr. (philosophiae doctor), Žďár n. Sáz. (Žďár nad Sázavou), t. r. (tohoto roku), Z. Michálek, Z. M. (Zbyněk Michálek)

Za písmeny nebo čísly ve výčtech; také na konci jednotlivých položek výčtu, pokud jsou větné povahy, zejména tehdy, tvoří-li jednu položku více vět:

A. Dřevěné výrobky
B. Kovové výrobky

– Okna byla špatně utěsněna.
– Parapety byly špatně namontovány. Byly také špatně přilepeny.

Psaní tečky ve spojení s uvozovkami a závorkami viz příslušné oddíly. Tečka se nepíše:

V jednovětých nadpisech a popiscích. Pokud je nadpis nebo popisek vícevětý, tečka se nepíše pouze za posledním z nich:

Aromatické uhlovodíky. Přehled

Na konci vět, které končí zkratkou s tečkou (tečku nezdvojujeme), nebo na konci vět, které končí vlastním názvem končícím otazníkem nebo vykřičníkem:

Přišel i Petr Novák, Ph.D.

Právě jsem dočetl Černyševského knihu Co dělat?

Výjimky, kdy se po tečce nepíše mezera, jsou zcela specifické; jde o řetězce, které jsou spíše značkové povahy:

Časové údaje:

14.29 h

Webové a e-mailové adresy:

www.prirucka.ujc.cas.cz, [email protected]

Desetinné strukturování textu nebo jiné desetinné číslování:

3.1.1 Aromatické uhlovodíky, Mozilla Firefox 49.0.1

Značkový (strojový) zápis kalendářních dat; tehdy jsou dny i měsíce vyjádřeny vždy dvoumístně:

05.08.2016

Zápisy peněžních částek v administrativních textech:

≈1.145.023 Kč

Fyzikální, chemické aj. zápisy jednotek a měr:

100 m·s−1

Názvy počítačových souborů:

aktuality.docx, přípona .pdf

Některé tituly:

Ph.D., Th.D.

Některé jiné názvy a akcidenční užití:

hudební uskupení S.L.S.

Některé jiné technické zápisy, jejichž úplný výčet zde nelze podat (např. adresy IP apod.).

Čárka se píše ve větách jednoduchých i v souvětích při grafickém oddělování vět a jiných jejich částí (např. oslovení). Důležitá je zejména pro naznačování struktury vět:

Přišel tatínek, maminka a jejich sedmiletý syn. Věř mi, Věro!

Užívá se také při oddělování položek ve výčtech nevětné povahy:

– tužky a propisky,
– gumy a pravítka.

Obyčejně její užití problémy nečiní. Podobně jako tečka, i čárka se sází těsně k předešlému znaku, po čárce následuje mezera.

Případy, kdy se čárka používá bez mezery, jsou výjimečné a opět se jedná spíše o zápisy značkové povahy:

Chemické názvosloví:

Systematický název DDT je 1,1,1-trichlor-2,2-bis(p-chlorofenyl)ethan.

Zapisování peněžních částek (dnes už mírně zastarávající):

Kč 450,—

Zápis desetinných čísel:

123,456

Středník se používá tehdy, kdy je třeba vyznačit větší předěl ve výpovědi, než značí čárka, ale menší, než značí tečka. Pomáhá nám lépe strukturovat zejména složitá souvětí či větší celky. Před středníkem se nesází mezera, po něm naopak ano. I případné chyby v sazbě jsou totožné s chybami u čárky, viz tam:

Přišel, i když jsme mu to zakázali; myslel si totiž, že nám může vše vysvětlit.

Také se uplatňuje při hierarchizaci výčtů, oddělování desetinných čísel ve výčtech, oddělování klíčových slov u abstraktů článků, zejména pokud obsahují sousloví s čárkami, apod.:

– tužky, propisky a plnicí pera;
– gumy a pravítka.

3,141; 2,718

Klíčová slova: Špion, který mě miloval; Dr. No

Středník se hojněji využívá spíše v matematice nebo v programovacích jazycích. Stranou našeho výkladu jsou i tzv. emotikony, kde se středník rovněž uplatňuje:

;-)

Otazník je znaménko, které užíváme na konci vět tázacích. Sazba otazníku obvykle problém nečiní, sází se přímo ke slovu bez mezery, za ním se sází jedna mezera:

Budeš obědvat? Nebo až později?

Pokud chceme naznačit otázku se silným údivem apod., sázíme otazníky tři a bez mezer mezi nimi:

To si ze mě děláš legraci???

Sázíme-li tři otazníky, musíme užít tří jednotlivých otazníků, nikoliv ligatury dvou otazníků a jednoho samostatného otazníku. Srov. správné ??? vs. chybné ⁇?.

Chceme-li ve výpovědi naznačit domněnku, pochybnost o platnosti předcházejícího tvrzení apod., využijeme otazníku v závorkách:

Do těsta pak přidejte oříšky, škvarky (?) a kakao.

Někdy lze otazník kombinovat s vykřičníkem, pokud chceme naznačit otázku a údiv najednou. Obvykle sázíme dva znaky, otazník a vykřičník v tomto pořadí a bez mezer, zřídka jeden ligaturní znak:

To si děláš legraci?! To si děláš legraci⁈

Okazionální je interpunkční znaménko interrobang, které se objevilo na začátku 60. let v Americe: ‽ Jde o slitek otazníku a vykřičníku (bez určení pořadí). Tento znak se nevžil, tím spíše v české typografické tradici.

Otazník ukončuje větu a další interpunkční znaménko po něm nepíšeme. Výjimečně, pokud chceme naznačit přesnou větnou stavbu, můžeme za otazníkem napsat čárku:

Nazlobeně se zeptal: A co s tím jako budeš dělat?, načež uraženě odešel do obývacího pokoje.

Vykřičník se používá tehdy, pokud chceme zdůraznit zvolací, rozkazovací či přací povahu věty. Sází se bez mezery před ním a s mezerou po něm:

Věro, pojď sem! Kéž by nepršelo!

Pokud chceme naznačit důrazný rozkaz apod., sázíme vykřičníky tři:

Říkám ti už potřetí, pojď sem!!!

Sázíme-li tři vykřičníky, musíme užít tří jednotlivých vykřičníků, nikoliv ligatury dvou vykřičníků a jednoho samostatného vykřičníku. Srov. správné !!! vs. nesprávné ‼!.

Pakliže chceme ve větě na něco upozornit, něco zdůraznit apod., použijeme vykřičník v závorkách:

Přišli tam všichni: Petr, jeho bývalá přítelkyně Marie (!) a oba jeho přátelé.

Vykřičník v závorkách použijeme i tehdy, pokud chceme čtenáře upozornit na fakt, že nejde o tiskovou chybu či o neznalost autora: Stálo tam psáno lyšaj (!), a to bez dalšího vysvětlení. Častěji se však v takových případech používá latinské slovo sic nebo jeho český ekvivalent tak: Stálo tam psáno lyšaj (sic!), a to bez dalšího vysvětlení.

Pokud chceme naznačit důraznou otázku, která je myšlena spíše jako rétorická, ironická, můžeme použít dva znaky, vykřičník s otazníkem, jež se sázejí bez mezery mezi sebou, případně slitek:

No to si snad ze mě děláš legraci!? No to si snad ze mě děláš legraci⁉

Vykřičník ukončuje výpověď, nepíše se za ním další interpunkční znaménko. Výjimečně, pokud chceme naznačit přesnou větnou stavbu, můžeme za vykřičníkem

napsat čárku:

Asi pětkrát na něj zakřičel: Dej pozor, abys neuklouzl!, ale bylo to zbytečné, už ho neslyšel…

Úlohou dvojtečky v běžném textu je uvozovat větné i nevětné úseky výpovědi (výčty, přímé řeči apod.). V této funkci se dvojtečka sází bez mezery před ní a s mezerou po ní:

Co bys měl určitě koupit: chléb, mléko, sýr a salám. Maminka se zeptala: „Budeš obědvat?“

Dvojtečka měla specifickou funkci v tzv. periodě. Perioda je složité symetrické souvětí, skládající se z předvětí a závětí, které byly odděleny právě dvojtečkou. Častá byla v antice, u nás v období renesance a baroka.

V matematických a spíše značkových zápisech se dvojtečka sází jinak:

S mezerami (nezlomitelnými a úzkými) po obou stranách:

• ve významu poměru:

látky smíchejte v poměru 2 : 3

• ve smyslu matematického dělení:

3 : 0 čteme jako tři děleno nulou

• v zápisech měřítek map a plánů:

mapa lyžařských tras Žďársko v měřítku 1 : 40 000

Bez mezer po obou stranách:

• při zápisu skóre:

Brozany vyhrály nad Kladnem 4:5

• při zápisu přesného času:

Probudil jsem se v 7:09. Maratonec trasu uběhl v čase 3:14:21,3.

V prvním případě PČP připouštějí psaní pouze s tečkou. Psaní s dvojtečkou umožňuje ČSN 01 6910; tehdy se můžou psát i jednomístné údaje dvojmístně: 07:09.

• v zápisu internetových apod. adres:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana

Citační norma ČSN ISO 690 uvádí, že před dvojtečkou (značící podnázev či oddělující místo vydání a vydavatele) se nepíše mezera (tedy její používání je ve shodě s PČP):

Pravdová, Markéta, ed., a Svobodová, Ivana, ed. Akademická příručka českého jazyka. Vyd. 1. Praha: Academia, 2014. 533 s. ISBN 978-80-200-2327-8.

Někdy se však můžeme setkat s požadavkem, aby byly dvojtečky odděleny mezerami po obou stranách. To je často zdůvodněno tím, aby byla data strojově dobře zpracovatelná (např. oddělení názvu a podnázvu, obdobně oddělování spojek aneb a čili z obou stran čárkami z téhož důvodu). V běžném textu tento zápis nedoporučujeme; je však nutné, aby byla forma citací v celém dokumentu jednotná. Jde o tzv. princip jednotné úpravy, jak o něm mluví ČSN 01 6910.

Uvozovkami se opatřují ty části výpovědi, které chceme od ostatního textu nějakým způsobem odlišit, vydělit. Zpravidla se jedná o přímou řeč, doslovné citáty, záměrné užití slova v jiném (opačném) významu, cizí slova a termíny především v běžných textech, kde na ně chceme upozornit laického čtenáře, při zapisování přesných názvů a doslovných významů slov apod. Uvozovky lze užít v mnoha situacích, jejichž úplný výčet nelze podat. Příklady níže jsou ilustrační:

Maminka řekla: „Pojďte obědvat!“

Řekl mi doslova, že „s Marií tam nepůjde ani za zlaté tele“.

To se ti tedy „povedlo“.

Toto rozpouštědlo se nazývá „perchlorethylen“.

Zebra je „africký koňovitý savec s tmavě pruhovanou srstí; zool. podrod Hippotigris“.

Píše se to s tvrdým „y“.

Uvozovky jsou vždy párové, jejich pořadí a tvar jsou dány; ty české mají následující podobu: dvojité (spodní a vrchní) ve tvaru 9966 „“, jednoduché 96 ‚‘, špičaté dvojité směřující vždy dovnitř (levé a pravé) »« a špičaté jednoduché směřující dovnitř ›‹. Sázejí se vždy s mezerou na vnější straně, naopak uvnitř se mezera nesází.

Jednoduché uvozovky 96 (tzv. definiční) se hojně uplatňují v lingvistice, používají se při uvádění významu, především v etymologických a jiných výkladech: stsl. ѣсть ‚jíst‘. Někdy se v tomto významu používají jednoduché anglické uvozovky: gruzínské ცხენი ‘kůň’, případně apostrofy apod.; tuto praxi však hodnotíme jako nevhodnou, byť zažitou. Jednoduché anglické uvozovky se v tomto kontextu někdy nazývají jako „marrovské“ (podle sovětského akademika, filologa N. Ja. Marra).

Jiné tvary či umístění jsou pro běžné české texty zcela nepřípustné: tzv. strojopisné "x", anglické “x”, polské „x” aj., špičaté směřující ven (francouzské) «x» a další jiné znaky a jejich kombinace. Tzv. strojopisné (jednoduché i dvojité) jsou však hojně využívány v programovacích jazycích.

Je nepřípustné, aby se přímo vedle sebe ocitly dvojité uvozovky a jim odpovídající jednoduché: »›, „‚ apod. V takovém případě je nutné 1. buď zvolit písmo, které tuto situaci řeší dobrým zpracováním kerningových párů a mezi tato znaménka vkládá vlasovou mezeru, 2. nebo vložit tuto mezeru ručně, 3. nebo použít jiný typ uvozovek:

„Petr se zeptal: ‚Jak se máš?‘“

„Petr se zeptal: »Jak se máš?«“

Některé příručky povolují užít jako vnitřní stejné uvozovky, pokud se jedná o jedno či několik málo slov, a nemůže tak dojít k nedorozumění:

„Víš,“ povídá Petr, „to, že mě nazval „pitomcem“, bych mu odpustil, ale včerejší jednání už ne.“

Pokud se uvozovky vztahují pouze k citaci, vkládáme do uvozovek jen ji, nikoliv případná přiléhající interpunkční znaménka:

Nazval mě „pitomcem“, což mu samozřejmě nemůžu odpustit.

Pakliže vkládáme do uvozovek celou větu, vkládáme i koncové interpunkční znaménko:

„Toho ještě budeš litovat…“ Tohle přesně mi řekl.

U přímé řeči vkládáme do uvozovek všechny její části, nikoliv však uvozovací věty. Interpunkční znaménka přiléhající k přímé řeči sázíme dovnitř uvozovek:

„Pojďte obědvat,“ zavolala maminka, „už mám uvařeno!“

Závorky jsou párová vyčleňovací znaménka. Skládají se z levé a pravé, resp. z otvírací a zavírací závorky. Používají se tehdy, pokud chceme vydělit ty části výpovědi, které jsou volně vloženy, případně mají k výpovědi jiný volný vztah. Uvnitř závorek se mezera nesází, vně uzávorkovaného textu naopak ano:

Svoji knížku (takový brak!) rozdával všem přátelům.

Oxid arsenitý As4O6 (otrušík, utrejch) je toxická a karcinogenní látka.

Václav Havel (1936–2011)

Výjimky z tohoto mezerování jsou dvě: zaprvé naznačení genderově korektního vyjadřování – Prosíme Vás, abyste co nejdřív zaslal(a)… (zde se však častěji užívá lomítka), zadruhé spíše akcidenční, žertovné aj. zápisy typu je to dost ne(filo)logický problém, k vidění tam byly velmi (h)různé filmy, jak na správné (sebe)vzdělávání apod.

V běžném textu je nejvhodnější užívat závorky kulaté. Pokud potřebujeme do textu v závorce vložit další uzávorkovaný text, použijeme závorky hranaté. Tehdy hovoříme o závorkách vnitřních nebo vnořených:

Poslední prezident Československa (Václav Havel [1936–2011]) byl i známý spisovatel.

Pravá kulatá závorka (tedy jako nepárový znak) se užívá při výčtech (pouze za malými písmeny); tehdy musí být po závorce sázena mezera pevné šířky. Pokud nejsou položky odděleny graficky, řádkově, nýbrž jsou sázeny plynule za sebou, je třeba vložit za závorku nezlomitelnou mezeru:

a) tužky a propisky
b) gumy a pravítka

Pošlete prosím a) tužky a propisky, b) gumy a pravítka.

Hranaté závorky jsou běžně užívány v lingvistických textech, do nichž se zapisuje výslovnost:

Oslo [ušlu]

Užívají se i tehdy, když chceme naznačit chybějící údaj, např. v bibliografické citaci, nebo doplnit v citaci to, co je vynecháno, o čem se mluví apod. a co není její přímou součástí. Případně také vynechaný, nepodstatný text v přímé citaci – tehdy se užije znaku […]:

NITSCHMANN, H.: Geschichte der polnischen Literatur. [s. a.] (sine anno, bez roku)

„Lidé vědí mnoho, velmi mnoho, […] učíme se příliš mnoho pro školu a neučíme se dosti pro život.“ T. G. Masaryk

Pravopis. Wikipedie: Otevřená encyklopedie. [online]. [cit. 2016-10-19]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Pravopis.

Je možné užívat i variantu (…), varianta s hranatými závorkami je však systémovější. PČP však v tomto užití uvádějí pouze tři tečky bez jakýchkoliv závorek, připojované bez mezery a s mezerou po nich.

Užívání složených a lomených závorek je otázkou spíše matematické, chemické sazby, programovacích jazyků apod.:

\textbf{tučný řez}, (−∞; b⟩ = {x|x≤b}

V běžném textu se s nimi v podstatě nesetkáme, protože jsou však zásady pro jejich sazbu shodné se závorkami kulatými, pro úplnost je uvádíme. V běžných textech je doporučujeme používat pouze v odůvodněných případech.

Pokud do závorek vkládáme výpověď, která končí interpunkčním znaménkem, sází se interpunkční znaménko dovnitř závorek:

Řekl, že se ještě vrátí. (To určitě!)

Ve zcela specifickém případě lze jako závorky užít matematické symboly pro ostrou nerovnost <>. Tímto případem jsou URL odkazy. Znaky pro nerovnost se pak sázejí stejně jako závorky, tj. bez vnitřních mezer, a naopak s mezerami vnějšími. Jako levá „závorka“ se užívá znak <, jako pravá znak >:

<http://prirucka.ujc.cas.cz/>

Pomlčka je vodorovná čárka; v češtině se nejčastěji užívá čárka délky písmene n (pomlčka půlčtverčíková, angl. n-dash), řidčeji délky písmene m (čtverčíková, m-dash). Pomlčka se užívá v několikeré funkci a na funkci závisí její sazba. S mezerami po obou stranách (s levou nezlomitelnou) se sází v těchto případech:

Pisatel chce naznačit zámlku v řeči, neukončenost výpovědi. V tomto případě lze užít i výpustky:

Chtěl by mi asi něco říct, ale –

Pomlčka výrazně odděluje části výpovědi:

Za oknem se láhev modrá // v ní je Alpa – známá, dobrá.

Kdo chce svěží býti — musí Meltu píti!

Užívá se k označení přímé řeči, pokud stojí na témže řádku, případně k výraznějšímu oddělení uvozovací věty:

Petře? – Co je?
„Mám hlad,“ – zvolal Petr.

Pomlčka se někdy sází místo čárky, pokud chceme naznačit výraznější odmlku, oddělení výpovědí:

Bratr – kterého jsem velmi dlouho neviděl – přicestoval včera.

Bratr přicestoval včera. – Neviděl jsem ho velmi dlouho.

Rovněž ji sázíme v nápisech a heslech; také v příslovích apod. místo vypuštěného sponového slovesa či pokud jsou výpovědi spojeny souřadně bez spojky:

Ovoce – zelenina; Pes – nejlepší přítel člověka; Chytří pochopí – hloupí se zeptají.

Pomlčky je možné užít i v jiných situacích podle záměru a intencí pisatele, takové případy nelze plně zachytit.

Pokud při sazbě dojde k tomu, že by měly čárka a pomlčka následovat těsně po sobě, je možné čárku vynechat. Pokud by však její vynechání bylo na úkor srozumitelnosti, je lepší čárku zachovat:

Viděl jsem tam Marii – moji bývalou ženu –, kterak se pokoušela zaparkovat před obchodem.

Ve všech výše zmíněných případech je možné kratší pomlčku nahradit pomlčkou delší. Pomlčka ve významu až, od… do… a proti/versus se sází bez mezer, pokud jsou oba takto spojené výrazy jednoslovné, a s mezerami (levá nezlomitelná), pokud je alespoň jeden z výrazů víceslovný. V těchto případech nelze sázet čtverčíkovou pomlčku:

otevírací doba 8–18 h, otevřeno po–pá, 11.–18. 3. 2016, fotbalový zápas Sparta–Slavia, rychlík Praha–Brno, Labertův–Beerův zákon, vzájemný vztah mysl–tělo

11. 3. – 10. 4. 2016, fotbalový zápas Žďár nad Sázavou – Jihlava, vlak Nové Město na Moravě – Žďár nad Sázavou, Praha 6 – Ruzyně, silnice Frýdek-Místek – Nový Jičín, autorská dvojice J. Voskovec – J. Werich

Na místě pomlčky nesmí dojít k zalomení řádku. Pakliže rozpal ani stažení jiný zlom neumožní, je třeba pomlčka rozepsat slovně: fotbalový zápas Sparta vs. Slavia. Znak nezlomitelné pomlčky není běžnou součástí textových editorů (na rozdíl od nezlomitelného spojovníku, viz dále).

Někdy a spíše tradičně se pomlčky (častěji čtverčíkové nežli půlčtverčíkové) užívá k zápisu finančních částek bez haléřových hodnot:

zaplatíte Kč 400,—; zaplatíte 400,— Kč

Tento zápis se dnes spíše nedoporučuje, nejnovější vydání ČSN 01 6910 jej ani neuvádí, na rozdíl od norem starších. Takový zápis je redundantní, plně totiž postačuje zaplatíte 400 Kč. V případě nutnosti je možné vypsat haléřové hodnoty nulami: zaplatíte 411,00 Kč bez DPH. Zápisy typu —,50 Kč jsou nepřípustné.

Je třeba, aby bylo v celém dokumentu zachováno jednotné užití dlouhé a krátké pomlčky, např. krátké pro rozsahy a dlouhé pro větná užití.

Jediné výjimky, kdy lze psát pomlčku (dlouhou i krátkou) na začátku řádku, jsou:

Uvození přímé řeči, která stojí na samostatném řádku:

– Petře?
– Co je?

V případě uvozování přímé řeči a ve výčtech se musí za pomlčku sázet mezera s pevnou délkou.

Pomlčka ve funkci výčtové odrážky:

– tužky a propisky
– pravítka a gumy

Jako opakovací znaménko v rejstřících:

řeč
 — nepřímá
 — — uvozená

V literatuře a na internetu se někdy setkáváme s výrazem stejnítka. Starší ČSN (ČSN 01 6910 2007) jako znak stejnítek doporučovala v sestavách používat znak double prime ʺ (U+2033):

Černá pera, krabička dvaceti ..... 30 Kč
Modrá  "        "       "    ..... 30 Kč

V praxi se také setkáváme s různými variantami uvozovek a apostrofů nebo vlnovky (tildy ~). Psaní zažité značky –//– se nedoporučuje.

Zcela specifické je užití pomlčky, většinou dlouhé, spolu s obloučkem ve versologii v zápisech veršové metriky. Pomlčka značí přízvučnou slabiku (případně těžkou dobu v časoměrném verši, tezi, dvě mory), oblouček nepřízvučnou slabiku (případně lehkou dobu v časoměrném verši, arzi, moru). Pomlčky a obloučky se od sebe oddělují širšími mezerami, případně se sázejí pod verše. Jednotlivé stopy se oddělují svislou čarou (svislítkem). Někdy se pro přízvučnou slabiku užívá značky x́, pro nepřízvučnou x. J. Hrabák tuto versologickou pomlčku nazývá ležatou čárkou.

daktyl je tříslabičná stopa skládající se z jedné těžké doby a dvou lehkých: — U U

Aj, zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím,
— U U | — — | — U U | — — | — U U | — —
někdy kolébka, nyní národu mého rakev.
— U U | — U U | — | — U U | — UU[ | U
(J. Kollár)

Dnes již velmi archaické, avšak stále k vidění ve specifických případech (náhrobní kameny do začátku minulého století, sovětská typografie do konce 60. let) je užití pomlčky v zápisu kalendářních dat:

19${\displaystyle {\frac {1}{3}}}$53; 20${\displaystyle {\frac {30}{V}}}$06

Tři tečky (někdy se můžeme setkat s termínem trojtečka) se sázejí jako jeden ligaturní znak. ČSN 01 6910 2014 však umožňují z technických důvodů používat tří jednotlivých teček místo ligaturního znaku: ... vs. … Používají se tehdy, pokud chceme naznačit přerušovanou výpověď, zámlku na konci věty apod. Běžná elipsa se třemi tečkami nenahrazuje, často se tak naopak vyznačuje apoziopeze. V takovém případě se sázejí těsně za slovo (bez mezery) a po nich se sází mezera, případně příslušné interpunkční znaménko (kromě tečky). Následující velké nebo malé písmeno se sází podle kontextu, zda jde o pokračování věty, či o větu novou (v tomto smyslu je možné užít i pomlčky):

Bál jsem se… mu to… říct.

Tak, a je po všem… Co dělat?

Tří teček se užívá, pokud chceme v citátu naznačit vypuštěnou část, která není důležitá. Nejčastěji se používají tři tečky uzavřené do hranatých, případně kulatých závorek. Jiné zápisy (<…>, /…/), se kterými se můžeme občas setkat, se nedoporučuje. PČP uvádějí pouze tři tečky bez závorek připojované bez mezery a sázené s mezerou po nich. Pokud vynecháváme větu/věty, doporučuje se užít oddělených (uzávorkovaných) tří teček, aby nedošlo k mylnému chápání tří teček jako součástí citátu:

„Lidé vědí mnoho, velmi mnoho, […] učíme se příliš mnoho pro školu a neučíme se dosti pro život.“
„Lidé vědí mnoho, velmi mnoho… učíme se příliš mnoho pro školu a neučíme se dosti pro život.“
(T. G.Ṁasaryk)

Užívají se také tehdy, pokud chceme naznačit neúplný výčet. V těchto případech před třemi tečkami sázíme mezeru a po nich případně píšeme ještě příslušné interpunkční znaménko (kromě tečky):

podstatná jména, přídavná jména, …, částice, citoslovce

podstatná jména, přídavná jména, …

a1 + a2 + … + an

ČSN 01 6910 2014 připouští sázet tři tečky těsně a bez čárky, pokud není rozdíl v tom, zda jde o nedokončený výčet, či o výčet s nedokončenou poslední položkou: podstatná jména, přídavná jména…

Pokud třemi tečkami začínáme větu, oddělujeme je od předešlého textu mezerou a od textu následujícího (úzkou) nezlomitelnou mezerou; tehdy můžeme větu začínat i velkým písmenem. Tři tečky je však možné i vypustit. (Někdy se doporučuje sázet tento typ tří teček bez mezer.)

… levnější nenajdete! … A dál? Levnější nenajdete!

Spojovník je nejkratší vodorovná čárka. Užívá se, pokud chceme souřadně spojit dvě jednotlivá slova ve slučovacím poměru v těsný významový celek. Spojovník se vždy sází bez mezery po obou stranách. Pokud spojujeme víceslovné části, užíváme pomlčky sázené s mezerami po obou stranách.

Brno-město, propan-butan, kuchař-číšník, Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin, Mao Ce-tung, česko-francouzský slovník

Spojovník se neužívá u typu hřib satan, javor mléč.

Spojovník se neužívá u typu vysokoškolský, trestněprávní.

V počítačové typografické praxi se rozlišují tři typy spojovníků (používají se nejčastěji anglické názvy): 1. běžný spojovník (hard hyphen), jenž se užívá ke spojování slov, 2. „volitelný“ spojovník (discretionary nebo soft h.), který se užívá pro ruční naznačení, kde je možné slovo dělit, a 3. pevný spojovník (nonbreaking h.), který zabraňuje řádkovému zlomu. ČSN 01 6910 2014 je nazývá spojovníkem povinným, vyžadovaným pravopisem, nerozdělitelným, který neumožňuje zlom, a podmíněným, nazývaným také volitelné rozdělení, který naznačuje, kde je možno slovo dělit.

Používá se v některých přejatých slovech:

moucha tse-tse, ping-pong neboli stolní tenis, džiu-džitsu, make-up vedle mejkap, e-mail

V poslední době jsou časté výrazy, jejichž první část tvoří písmena e (elektronický) nebo i (internetový): e-mail, e-dražba, i-bazar. Ta se připojují spojovníkem a v těchto místech nesmí dojít ke zlomu. Tyto zápisy jsou pro češtinu neobvyklé a činí problémy, zejména pokud stojí na začátku vět.

Rovněž se doporučuje používat ve spojeních značky a substantiva, pokud je značka na prvním místě. Pokud je pořadí opačné, spojovníku se neužívá:

B12-vitamin, γ-záření, Rh-faktor;
vitamin B12, záření γ, faktor Rh

Některé zdroje připouštějí psaní prvního typu i bez spojovníku (ale s [úzkou] nezlomitelnou mezerou!): Rh faktor.

Dále se spojovníku užívá při připojování částice li (arch. liž ve spojení není-liž pravda), nejčastěji k prvnímu přízvučnému slovu ve větě (a většinou ke slovesu):

Říkám-li ne, myslím ne. Kdo, ne-li my? To je ale hezký chlapec, není-liž pravda?

Pokud je částice li součástí složené spojky, spojovníku se neužívá: zdali, pakliže apod. Nepíše se ani ve výraze neřkuli.

Spojovníku se také užívá v zápisech různých kódů, hesel, značek apod.:

1,1,1-trichlor-2,2-bis(p-chlorofenyl)ethan, 2016-10-24, ISBN 978-80-200-2327-8

Používá se v zápisu výrazů odvozených od matematických proměnných:

n-tá odmocnina z x, a na i-tou

Využití nachází i v internetových adresách:

www.dobre-knihy.cz

A nakonec se spojovník používá tehdy, chceme-li rozdělit slovo na dva řádky. V této funkci se někdy nazývá rozdělovník:

babič- | ka, u dve- | ří

Pokud je třeba zalomit řádek v místě, kde jsou dvě slova spojena spojovníkem, je nutné ho opakovat na následujícím řádku, aby tak nedošlo k chybnému chápání slovního spojení (spojovník je tu významotvorný prvek):

žluto- | -zelený svetr

Srov. zápis žluto- | zelený svetr (žlutozelený, nikoliv žluto-zelený).

Spojovník píšeme s mezerou pouze na jedné straně tehdy, pokud jím nahrazujeme vypuštěnou část slova. Mezera je tak pouze na vnější straně:

Je možné psát jak -ismus, tak -izmus. V některých slovech píšeme -ě-, v některých -ně-. V nabídce máme dvou-, troj- i čtyřlůžkové pokoje.

V některých textových editorech se můžeme setkat s tzv. nezlomitelným spojovníkem: pokud by měl vyjít na konec řádku, nemůže na něm nastat zlom – podobně jako v případě nezlomitelné mezery. Toho se dá dobře využít v případech, kdy je zlom v takovém místě nežádoucí (Rh-faktor). V kombinaci s tzv. volitelným spojovníkem (resp. s volitelným rozdělovníkem), který se graficky realizuje pouze tehdy, pokud dojde v jeho místě ke zlomu řádku, můžeme docílit toho, že se spojovník bude při zlomu řádku v souladu s pravopisnými pravidly opakovat; tato funkce totiž není v textových editorech běžně dostupná.

Apostrof má podobu malé číslice 9 umístěné k horní dotažnici. Sází se bez mezery před ním a s mezerou po něm při naznačení vynechaného písmene (zejména při sazbě poezie):

Smuten lehʼ si ku pramenu: pramen bublá z podkeří […] (V. Hálek)

Dříve se v básních užíval i tam, kde bychom ho dnes sotva čekali. Srov. např. u Nerudy: Nemůžʼ vstát a bolesť / slabé tělo svírá, / ale úsměch ještě / tváře obestírá.

V cizích slovech (apelativech i propriích) se sází bez mezer po obou stranách v souladu s pravopisem původního jazyka:

d’Artagnan, hors dʼoeuvre, l’humanité, McDonaldʼs, Jang-cʼ-ťiang

Při naznačení vypuštění první části letopočtu se sází s nezlomitelnou mezerou před ním a bez mezery po něm, nejčastěji v nápisech, blahopřáních apod.:

Výstava Zahrada Čech ʼ83

Tento zápis již typografické příručky nepovažují za vhodný, nicméně tradičně se stále používá. Nedoporučuje jej však používat při zápisu současných letopočtů, jelikož může dojít k záměně: nevíme, zda zápis ʼ13 je 2013, nebo 1913. ČSN 01 6910 2014 uvádí výslovně, že rok musí vždy být vyjádřen čtyřmi číslicemi. Výjimkou jsou letopočty označující významné události (srpen 68 nebo listopad 89, resp. srpen ʼ68, listopad ʼ89), pravidelně se opakující akce (Zahrada Čech ʼ14) nebo novoroční přání, tzv. „péefka“ (PF ʼ17).

Lomítko plní několikerou funkci. Jeho základní funkce je vyjádření alternativy, možností záměny. Pokud jsou oba lomítkem spojené výrazy jednoslovné, lomítko se píše bez mezer:

Odpovědět můžete telefonicky/e-mailem.

Jestliže je alespoň jeden výraz víceslovný, sázíme lomítko s mezerami (levá je nezlomitelná):

Odpovědět můžete telefonicky / elektronickou poštou.

O sazbě lomítka ve smyslu operace dělení viz dále.

V některých jazykovědných příručkách, zejména syntaktických, se k oddělení alternativních konstrukcí, vět používají dvě lomítka oddělená mezerami. Mezi těmito lomítky nesmí dojít ke zlomu a levá mezera by měla být nezlomitelná. Dříve se v témže významu užívalo i dvou svislých čar (svislítek).

Pokud vyjde lomítko na řádkový zlom, podle ČSN01 6910 2014 není jeho opakování (jako u spojovníku) nezbytné.

Lomítka se také využívá, chceme-li úsporně sázet poezii (tj. nikoliv každý verš na samostatném řádku, nýbrž za sebou). V takovém případě se pro oddělení jednotlivých veršů užívá jednoho lomítka s mezerami po obou stranách (levá je nezlomitelná), k oddělení slok pak dvou lomítek těsně za sebou s týmiž mezerami. Řádek se nesmí zlomit mezi dvěma lomítky:

Slyším to, co jiní neslyší, / bosé nohy chodit po plyši. // Vzdechy pod pečetí v dopise, / chvění strun, když struna nechví se. (J. Seifert)

Lomítka se dále užívá ve zkráceném zápisu fyzikálních a jiných jednotek, označení apod., kdy se sází bez mezer:

150 m/s (vedle 150 m·s−1 či 150 ${\displaystyle {\frac {m}{s}}}$), 13 Kč/ks (vedle 13 Kč à ks), otevřeno 24/7 (24 hodin 7 dní v týdnu)

Lomítek jako speciálních symbolů se užívá i v zápisu internetových adres a některých jiných údajů:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hlavní_strana

zákon č. 586/1992 Sb.

Lomítko se používá při zápisu zlomků. V případě smíšených zlomků se mezi celými čísly a zlomky sází úzká nezlomitelná mezera:

3/4; 7 14/15

Pokud písmo obsahuje speciální zlomkové znaky, je vhodnější užívat jich: ½, ¾. Je též možné užít složení indexů (₇) a exponentů (⁴) a speciálního zlomkového lomítka ( ⁄ ): ⁴⁄₇. Je-li zlomek vyjádřen zlomkovým znakem, sází se ve smíšených zápisech bez mezery: 12¾.

Někdy se lomítko užívá v zápisu a/nebo; tehdy značí logickou disjunkci (tj. můžou nastat obě varianty):

Zvolte si heslo z číslic a/nebo písmen.

V běžném jazyce se nebo často užívá tehdy, pokud chceme vyjádřit, že nastane pouze jedna z možností: Pojedeš autem, nebo vlakem? V grafice se tento význam realizuje přítomností čárky; v logice jde o tzv. exkluzivní disjunkci. Srov. oproti tomu výpověď Na rynku kup hrušky nebo jablka – je jedno, zda koupíš hrušky nebo jablka, teoreticky můžeš koupit obojí. V takových případech se čárka nepíše.

Lomítka se též používá při zápisu školního roku:

školní rok 2006/2007

A nakonec se lomítka užívá při zápisu genderově korektních textů:

Prosíme Vás, abyste svou odpověď zaslal/a na adresu…

Tohoto zkráceného zápisu však nelze užít tehdy, pokud je – u mužského rodu – nenulová koncovka či pokud je výraz víceslovný:

studentky/studenti; vážené posluchačky / vážení posluchači

Psaní lomítka příručky spíše nedoporučují v těchto případech:

Starší zkrácený zápis kalendářního data, dnes nepoužívaný:

17/11 1989, 17/XI 1989

Zkrácené víceslovné názvy měst; takový zápis je možný na cedulích, ukazatelích apod.:

Ústí n/L, Žďár n/S

Procento značí jednu setinu z celku, promile jednu tisícinu. Jde tak o zlomek ${\displaystyle {\frac {1}{100}}}$ a ${\displaystyle {\frac {1}{1000}}}$, desetinně zapsáno 0,01 a 0,001. Znak ‱ (${\displaystyle {\frac {1}{10000}}}$, 0,0001) se téměř neužívá, pro jeho sazbu případně platí totožná pravidla.

Znaky procento a promile se můžou sázet dvěma odlišnými způsoby v souvislosti s tím, co mají vyjadřovat. Pokud značí samostatné slovo, sázejí se jako samostatně stojící znak s nezlomitelnou (úzkou) mezerou před ním:

poskytujeme slevu až 20 % (dvacet procent), export vzrostl o 110 % (sto deset procent), měl v krvi 1,1 ‰ alkoholu (jedno celé a jednu desetinu promile)

Pakliže jsou součástí složeného adjektiva, sázejí se bez předcházející mezery:

poskytujeme 20% slevu (dvacetiprocentní), export je nyní 110% (stodesetiprocentní), připravte 0,5‰ roztok (půlpromilový)

Podrobnější pravidla sazby zápisů typu 20 km / 20km, 20° / 20 ° apod. viz např. Akademická příručka českého jazyka (2014). Kodifikovány jsou zápisy 20% a 20procentní, nikoliv dvaceti%. Mluvnice češtiny 1 (1986) však připouští i poněkud obskurní zápis 20%ní.

Pro paragraf se jako značka užívá §. Ke značení odstavců (částí) v jiných než právních textech se nedoporučuje, i když se jinde občas užívá. Značka paragraf se sází odděleně, neboť značí jedno slovo, tj. s mezerami po obou stranách, přičemž mezera po paragrafu je (úzká) nezlomitelná. Sází se vždy ve spojení s číslem:

§ 70 zák. č. 301/2000 Sb.

Pokud se odkazuje na více paragrafů, značka se užívá pouze jednou:

§ 70–73 zák. č. 301/2000 Sb.

Od zdvojování zkratek a značek se dnes upouští (na rozdíl např. od ruštiny, kde je toto zkracování běžné: в 1995–1998 гг.). Zápis ss. 14–20 tak již dnes není běžný, i když se nehodnotí jako nesprávný. Zdvojení paragrafu ČSN 01 6910 2014 zapovídá. Pravidelně se zdvojuje (znásobuje) pouze v hudební terminologii: f (forte), ff (fortissimo), fff (forte fortissimo), ffff (fortissimo fortissimo).

Je-li paragraf užit v běžném významu, a ne jako značka ve spojení s konkrétní číslicí, odstavcem, vypisuje se slovně:

Ten jeho právník se snaží překrucovat paragrafy. Zase vymysleli nějaký nový paragraf.

Ampersand znamená „a“ (jde původně o ligaturu latinského et); používá se zejména v názvech firem, v akcidenční sazbě apod. Sází se s úzkými mezerami po obou stranách. Doporučuje se řádek v tomto místě nezalamovat:

krejčovství Šídlo & Jahelka, s. r. o., Voskovec & Werich, sledování zásilek Track & Trace, advokátní kancelář Ostrý & Co.

U výrazů, kdy ampersand spojuje pouze dvě písmena, je častější sazba bez mezer po obou stranách:

módní značka F&F

Tyto značky se sázejí s mezerou mezi předcházejícím slovem a s úzkou nezlomitelnou mezerou po nich:

Václav Havel (* 5. října 1936, † 18. prosince 2011)

Sázíme-li teplotní stupně, připojuje se značka těsně k písmennému označení teplotní stupnice a mezi číslicí a značkou je pevná úzká mezera:

−14 ℃, 32 °F

Zápisy typu mráz −10 ° bez uvedení stupnice se nedoporučují, v běžném textu je lépe vypsat stupeň, případně i číslici slovy: mráz minus deset stupňů.

Pokud sázíme značku pro stupeň bez uvedení stupnice, zacházíme s ním podobně jako se znakem procenta, tzn. že jej sázíme s úzkou nezlomitelnou mezerou mezi číslicí a stupněm, jde-li o dvě slova, a dohromady s číslicí, jde-li o složené adjektivum:

pivo o cukernatosti 12 ° (dvanáct stupňů)

vypil jsem 10° pivo (desetistupňové)

Chceme-li sázet úhlové stupně, sázíme značku těsně k číslici – podobně jako úhlovou minutu ʹ a vteřinu ʺ. Mezi jednotlivými jednotkami se píšou úzké nezlomitelné mezery:

pravý úhel 90°, 1 rad ≈ 57° 17ʹ 45ʺ

Při zápisu zeměpisných souřadnic se stupně, minuty a vteřiny a jejich značky píšou bez mezer:

49°33ʹ45.481ʺ severní šířky a 15°56ʹ21.266ʺ východní délky, 49°33ʹ45.481ʺN, 15°56ʹ21.266ʺE

Značky pro stopy a palce se sázejí vždy těsně k číslici a mezi jednotlivými jednotkami je (úzká) nezlomitelná mezera:

Je vysoký 6ʹ 2ʺ.

Pokud se značek používá ve složených adjektivních výrazech, sázejí se také bez mezery:

Koupil jsem nový 24ʺ monitor (čtyřiadvacetipalcový).

Podtržítko je speciální znak, s nímž se běžně setkáme v internetových adresách. Značí se jím mezera (někdy se užívá spojovníku). V běžných textech jím můžeme naznačit vynechané písmeno, jež se má doplnit. Podtržítko lze v tomto případě zmnožit. Sází se bez mezer po obou stranách. Častěji je využíváno ve výpočetní technice.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Anglický_pravopis

doplňte i/y: L_sá hora, l_žiny, doplňte ě/ně: tem__jší, tam__jší

V užití podtržítka se běžně nechybuje, což je dáno jeho specifickým využitím.

Se zpětným lomítkem se v běžném textu nesetkáme často, využívá se například k zápisu cest k souborům v některých operačních systémech (na rozdíl od obyčejného lomítka, které se užívá k zápisu URL adres). Sází se bez mezer a po tzv. kořenovém adresáři (zde disk C) se sází dvojtečka a dvě zpětná lomítka bez mezer:

C:\\Users\Petr\Dokumenty\tabulka.xlsx

Více se využívá v programovacích jazycích a regulárních výrazech.

Zavináč se užívá takřka výhradně v e-mailových adresách, kde odděluje jméno uživatele od domény. Jeho sazba je jednoduchá, sází se bez mezer po obou stranách:

[email protected]

Název pořadu ČT @online řadíme k akcidenčnímu užití, a proto se liší od pravidel sazby zavináče. Často je také využíván jako specifický znak v programovacích jazycích apod. Ve světě internetu se s ním můžeme setkat např. při odkazování na uživatele v komentářích, což vytvoří klikatelný odkaz: @Petr Novák.

V zápisech se zavináčem se nechybuje, což je dáno jeho specifickým využitím téměř výhradně v e-mailových adresách.

Sazbu mřížky (dvojitého kříže, znaku číslo) ve smyslu značky pro číslo v českém textu upravuje ČSN 01 6910 2014. Sází se s mezerami po obou stranách, pravá by měla být (úzká) nezlomitelná. V běžných textech se doporučuje tento znak rozepisovat slovy:

Fakturujeme dodávku 10 000 tužek # 145 à 3 Kč, celkem 30 000 Kč.

Je třeba objednat tužky č. 145.

V poslední době našla mřížka uplatnění v oblasti internetové komunikace, kdy se jí značí tzv. hashtagy (klíčová slova u textů – v blozích, na Twitteru apod.). Pomocí těchto hashtagů lze pak příspěvky vyhledávat, seskupovat apod. V takovém případě se mřížka sází bez pravé mezery těsně ke slovu (zpravidla anglickému, resp. bez diakritiky):

#volim_pravici, #moje_nakupy_v_Ikea, #homealone

S těmito znaménky se v textu setkáváme často i mimo matematické zápisy. Zacházíme s nimi jako s kterýmkoliv jiným znakem, který značí slovo. Sázejí se tudíž s mezerami po obou stranách. Ty by se měly sázet jako nezlomitelné v případě matematických, zkratkových a smíšených zápisů, v ostatních případech je vhodné sázet jako nezlomitelnou alespoň levou mezeru:

Podle vašeho názoru duše = mysl; Prodám byt 3 + kk.

Pokud zapisujeme příklady, sázejí se všechny znaky a číslice s nezlomitelnými mezerami po obou stranách (nesmí dojít k zalomení uprostřed příkladu):

3 + 4 = 7; 0 – 1 = −1; 4 × 3 : 2 = 6; a ∙ b = ab; 2 / 4 = 0,5

V takových a podobných zápisech by se neměly používat tzv. minuskové (skákavé) číslice.

Velmi se nedoporučuje nahrazovat znak minus pomlčkou – a znak krát písmenem x, interpunkční tečkou . či hvězdičkou *. Znak minus je na stejné úrovni jako vodorovná čárka u znaku plus: srov. v písmu: plus a minus + −, minus a pomlčka − –.

Pokud sázíme znaky minus a plus jako kladnou či zápornou hodnotu čísla, připojují se k číslici těsně bez mezer. Bez mezer se sázejí také tehdy, pokud je jakkoliv jinak přiřazujeme k číslu (tj. neznačí početní operaci, a to ani v přeneseném smyslu):

mráz −14 ℃, kádinku zahřejte na +17,5 ℃, +420 123 456 789 (mezinárodní telefonní předvolba ČR +420), vstup povolen pouze lidem 18+ (lidem nad 18 let), z testu mám 4− (známku mezi čtyřkou a pětkou), Erasmus+ (název vzdělávacího programu EU pro mobilitu ve vzdělávání)

Jestliže sázíme znaménko krát ve složených výrazech značících násobky, píšeme ho dohromady s číslicí. V tomto případě lze užít jedině křížku, nikoliv tečky:

Výměra pozemku je větší 1,5×.

Možný je i zápis 1,5krát nebo slovně jedenapůlkrát, nikoliv jedenapůl×.

Přehled nemůže být z principu úplný, zejména co se týče speciálních zápisů, které se můžou vyskytovat i v běžných textech. V takových případech je nutné se obrátit ke speciálním příručkám a oborovým normám a poučení hledat tam. Příkladem budiž šachová notace: není vyloučené, že se s ní při sazbě setkáme, k jejímu zápisu se užívá běžných znamének (0-0-0 – velká rošáda, x – bere, = – nabídka remízy, ½–½ – remíza, ovšem vedle speciálních symbolů; zápis složený z běžných písmen a znamének Dxf7# 1–0 tak čteme „dáma bere na ef sedm, dává mat a hráč vítězí jedna nula“. Jestliže vyvstane potřeba sázet takový text nebo pokud budeme provádět korekturu takového textu, nelze se spoléhat na pravidla zde vyložená; editor nebo korektor se musí obrátit ke specializované šachové literatuře a takové zápisy sázet v souladu s územ, případně normou.