Čáp východní

Čáp východní je řazen do čeledi čápovití (Ciconiidae) a v ní do rodu Ciconia. Byl považován za poddruh čápa bílého (Ciconia ciconia), studie z 80. a 90. let 20. století zabývající se anatomickými i behaviorálními rozdíly však vedly k osamostatnění obou druhů. I přes rozdíly ve vzhledu a chování jsou ale společně tito ptáci natolik příbuzní, že by mohli vzájemně tvořit jeden superdruh.[2] Oba dva druhy se vyvíjely alopatricky, tedy z jednoho druhu, jehož dvě populace byly odděleny přírodní bariérou.[3]

Nejsou známy žádné poddruhy čápa východního, jedná se tedy o monotypický taxon. Druh popsal Robert Swinhoe v roce 1873 pod současně platným jménem Ciconia boyciana.[4] Vědecké jméno Ciconia ciconia boyciana (tj. poddruh čápa bílého) je dnes považováno za synonymní pojmenování. Českým ekvivalentním synonymem je potom čáp bílý východoasijský.[5][6] Rodové jméno druhu Ciconia má svůj původ z novolatinského označení čápa cicōnia a poprvé jej použil francouzský zoolog Mathurin Jacques Brisson v roce 1760 v díle Ornithologie, ou Méthode Contenant la Division des Oiseaux.[7]

Čáp východní je ptákem palearktické oblasti,[8] žije na území o rozloze 940 000 km². Hnízdí na ruském Dálném východě a v přilehlých oblastech čínského Mandžuska, jmenovitě například v Národní přírodní rezervaci Nao-li-che v provincii Chej-lung-ťiang. Několik jedinců bylo hlášeno v téže provincii také v povodí řeky Wu-jü-er-che (裕爾河流). V teplých měsících může zalétávat také do východních regionů Mongolska.[9][10]

Jedná se o stěhovavého ptáka. Na zimu odlétá většinou do oblasti dolního toku Jang-c’-ťiang[11] nebo do jižní Číny (Fu-ťien a části okolních provincií, včetně Hongkongu nebo Tchaj-wanu). Malý počet jedinců tráví chladnou část roku i na Korejském poloostrově či v Japonsku. Ojedinělí ptáci se mohou dostat až do Bangladéše, Indie nebo na Filipínské souostroví.[10] Jedinci ze středního toku řeky Amur se vydávají na zimoviště mezi srpnem až zářím, z čínské provincie Chej-lung-ťiang odlétají zhruba v říjnu. Na svých zimovištích se začínají objevovat již v první polovině října a téměř všichni ptáci sem doputují do prosince. Zpět se vrací v březnu a tato migrace je méně zdlouhavá.[11] Důležitým místem pro mezipřistání během migrace na zimoviště jsou bažiny Ťien-tchuo-č’ při Pochajské zátoce.[12]

Čápi východní žijí v blízkosti mokřadů, kde mohou obývat řadu biotopů. Preferují mokré louky, žijí však i na plážích nebo v zemědělských oblastech, v Japonsku a Koreji byli objeveni na rýžových polích.[13][14] Na rozdíl od čápa bílého však tolik nevyhledávají lidská sídla.[8]

Letící čáp východní

Čáp východní je vysoký pták elegantního vzezření, dosahuje velikosti 1,10 až 1,15 m (mezi velikostmi jeřába kápového a jeřába bělošíjího), rozpětí křídel činí 1,95 až 2 m.[9] Váží maximálně 5 kg.[15] Samci jsou větší než samice.[16] Při letu čáp využívá nejčastěji vlastností stoupavých proudů a pomalu mává křídly.[9]

Zbarvení je na celém těle bílé s dlouhými pery na krku a hrudi, černě zbarvená jsou křídla, konkrétně ruční a předloketní letky a křídelní krovky, černé peří se navíc může lesknout v barvách purpurové nebo nazelenalé, a část z nich je stříbrošedá až bílá.[16] Barva černých per silně kontrastuje se zbarvením těla.[14] Dlouhý výrazný zobák se špičatou spodní částí má černé zbarvení.[9][10] Okolo očí se světle žlutošedou až světle modrouduhovkou se táhne úzký pruh červeně zabarvené kůže, na níž neroste peří. Červené zbarvení mají i nohy. Mladí jedinci se podobají dospělcům, černé znaky na křídlech pozorované u dospělců ale mají spíše hnědavý nádech. V období rozmnožování se zbarvení druhu téměř nemění.[14][16]

Záměna může nastat s čápem bílým, ale na rozdíl od něj dosahuje čáp východní větší velikosti,[11] zobák je na rozdíl od čápa bílého zabarven tmavě a končetiny mají temnější zbarvení.[8] S ostatními čápy, jako je nesyt bílý (Mycteria cinerea) nebo zejozob asijský (Anastomus oscitans), je záměna nepravděpodobná, lze si jej však splést s některými jeřáby, jako je jeřáb mandžuský (Grus japonensis) nebo jeřáb bílý (Grus leucogeranus), s nimiž se čápi východní mohou přesouvat na zimoviště. Tito ptáci se však odlišují jiným tvarem rozepjatých křídel, nehledě k odlišné formaci při letu a odlišným hlasovým projevům.[11]

Čáp východní s kořistí

Čáp východní je denním druhem.[15] Ptáci hnízdí v koloniích a stavějí si hnízda na vysokých stromech, jako je borovice, dub nebo jalovec,[13] méně často také na umělých konstrukcích.[3] Preferují místa, ze kterých se mohou dobře rozhlížet do okolí.[15] Hnízda každoročně rozšiřují nebo stavějí nová.[14] Základ hnízda je tvořen větvemi o délce 20 až 150 cm a dalšími rostlinnými materiály. Hnízdo měří 1 až 2,5 m na šířku a hloubku má 0,5 až 2 m. Hnízda mohou k vlastnímu hnízdění často využívat i některé jiné druhy menších ptáků, jako jsou vrabci či špačci.[3] Na základě studie z roku 1982 bylo v bývalém Sovětském svazu zjištěno, že se ptáci ve vlhkém období (jaro v roce 1975) vzdalovali od hnízda na vzdálenost mezi 100 až 600 metry, když však bylo další rok sucho, bylo je možno najít i 3 až 7 km od hnízda.[13] Na hnízdišti se čápi ozývají zvuky „šů” a „hjů” a potom začnou klapat svými zobáky.[9]

Čáp východní snáší chlad lépe než jeho příbuzný, čáp bílý, a to možná i díky větší velikosti (Bergmannovo pravidlo). Zimuje severněji než čáp bílý a na zimoviště v porovnání s ním odlétá později. V jižní Číně čápi tito ptáci hřadují i na otevřené vodní hladině.[13]

Rozmnožování

Čáp východní v hnízdě

Rozmnožování čápů východních nastává v dubnu a končí v červenci.[14][15] V tomto období si jinak společenský pták začne střežit teritorium.[17] Podle pozorování z Číny dává samice najevo připravenost ke spáření tak, že vloží samci pod křídlo svou hlavu. Po kopulaci naklade do hnízda snůšku o 2 až 5 mléčně až špinavě bíle zabarvených vejcích. Nakladení snůšky obvykle trvá několik dní;[3] většinou samice snese jedno vejce za dva dny.[17]

O vejce se stará společně se samcem.[3] Z vajec se za 32 až 35 dní, tedy v období od května do června, vylíhnou mladí jedinci.[14] První den po vyklubání je mládě pokryto špinavě bílým prachovým peřím a hmotností nepřesahuje 90 g.[16] Mláďata krmí opět oba dva rodiče, a to až 8× za den, větší péči jim ale v tomto ohledu poskytuje samec. Většinou pro ně loví kořist měřící 8 až 14 cm. Pro přežití mláďat je důležitý dostatek dešťů, které jim poskytují hojnost potravy. Rodiče přestanou mláďata krmit v červenci, týden po opuštění hnízda však mladí ptáci zůstávají ještě 100 až 500 m v jeho blízkosti a později společně tvoří hejna.[3][14] Pohlavní dospělosti dosahují mezi třetím a čtvrtým rokem života.[17]

Ve volné přírodě se druh dožívá asi 30 let, v zajetí může věk vyšplhat na 48 let.[15] Mezi přirozené nepřátele čápů východních se řadí dravci,[15] neověřené zprávy hovoří o zničení hnízd medvědy ušatými (Selenarctos thibetanus).[3]

Skupina čápů východních v japonské prefektuře Hyōgo

Nebezpečí pro čápa východního představuje především ztráta přirozeného prostředí následkem kácení lesů a odvodňování mokřadních oblastí, další hrozbou je výstavba přehrad (například na řece Amur) nebo lov a odchyt ptáků, který probíhá ilegálně na celém území výskytu.[10][14] Lapáni jsou převážně hnízdící jedinci, kteří jsou následně prodáváni do zoologických zahrad nebo zabiti pro maso.[2] Také požáry, šířící se hlavně v Rusku, představují hrozbu, a připravují ptáky o vhodné stromy ke hnízdění. V neposlední řadě způsobují nebezpečí otravy nebo rybolov; pokud probíhá nadměrně, čápi východní přicházejí o potravu.[14]

Celková populace je odhadována na 1 000 až 2 500 dospělých jedinců a má klesající tendenci.[10] Největší počet jedinců hnízdí na ruském Dálném východě – až 430 párů, naopak na severovýchodě Číny ptáků rychle ubývá.[18] Kvůli lovu čápi vyhynuli v Japonsku, přestože se zde ještě hojně vyskytoval asi do konce 70. let 19. století. Dramatický pokles populace zaznamenaly především během období Meidži a následně také v průběhu druhé světové války. Zbylé populace byly vyhubeny během poválečné chemizace zemědělství. Roku 1970 byl v Japonsku pozorován poslední jedinec, přičemž poslední mláďata čápi vyvedli v roce 1959.[2][13] Pro znovuvysazení čápů do Japonska začal probíhat chovný program pomocí jedinců pocházejících z Ruska a v roce 2007 se ve volné přírodě narodila první mláďata.[19] Rovněž na Korejském poloostrově hnízdní kolonie vyhynuly. V Jižní Koreji byl poslední hnízdní pár zaznamenán roku 1971, v KLDR druh přestal hnízdit někdy před rokem 1989.[9][13]

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) hodnotí čápa východního jako ohroženého. Druh je zákonem chráněn v Rusku, Číně, zemích Korejského poloostrova, Japonsku (kde byl prohlášen národním pokladem[19]) či Mongolsku[14] a zapsán v příloze I Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin. Do první přílohy je zařazen také v rámci Bonnské úmluvy. První mládě se v zajetí narodilo roku 1984, plemenná kniha byla ale založena už roku 1951. K lednu 2011 tohoto čápa vlastnilo 79 institucí,[20] odchyt zvířat z volné přírody pro chov v zajetí byl však doporučen jenom jako výsada pro několik zoologických zahrad.[2] Čáp východní mimoto obývá několik chráněných území. Další ochrana by se podle IUCN měla soustředit například na zachování hnízdních stromů, zastavení ilegálního lovu či průzkumu velikosti populací.[10]