Bonnská úmluva

Klíčové body shrnuje Článek 2, kde se píše, že „Strany uznávají důležitost ochrany stěhovavých druhů a důležitost dohody areálových států o tom, že za tím účelem podniknout akce, kdykoli to bude možné a vhodné“ a že „[strany] podniknou buď samy, nebo ve vzájemné spolupráci vhodné a nezbytné kroky k ochraně těchto druhů a jejich stanovišť.“[3]

Úmluva se snaží o ochranu stěhovavých druhů a jejich stanovišť 3 základními způsoby:[1]

1. Zajištěním přísné ochrany kriticky ohrožených druhů,
2. Podporou uzavírání dohod rozvíjejících spolupráci areálových států a zabezpečují ochranu konkrétního druhu či skupiny druhů,
3. Podporou společných výzkumných projektů zabývajících se stěhovavými druhy.

Mapa signatářských států zobrazující:

     Signatářské státy

     Státy, které dohodu podepsaly, ale neratifikovaly

     Zúčastňující se státy, které nepodepsaly dohodu

Česká republika podepsala a stala se smluvní stranou Bonnské úmluvy v roce 1994. Za naplňování zodpovídá Ministerstvo životního prostředí, do naplňování cílů jsou zapojeny nejen státní instituce, ale i nevládní neziskové organizace, např. Česká společnost ornitologická, Česká společnost pro ochranu netopýrů.[1]