Účes

Účes je určitý způsob úpravy vlasů do jistého tvaru. Účesy jsou jedním z nejvýznamnějších prvků, kterým člověk prezentuje sebe ve svém okolí. Jsou ovlivněné módou, kulturním prostředím, okolní společností.

Historie vývoje účesů

Člověk odedávna pečoval o svůj vzhled. Nejdříve za pomocí bronzových a kostěných ozdob, později se snažil o celkovou úpravu zevnějšku. Z historie známe vývoj společnosti, mezi rozdíly mezi společenskými třídami, jednotlivé etapy kulturního vývoje společnosti. Oblečení, celková úprava vzhledu, tedy i účes, jsou nedílnou součástí těchto etap. V dobách starověku a středověku existovaly účesy pro vyšší vrstvy obyvatel i pro nižší; též i náboženství mělo na vývoj účesů svůj vliv. Islám a křesťanství začaly vyžadovat krátké upravené vlasy u mužů a dlouhé u žen. Například ostříhání vlasů u mužů bývalo často symbolem jejich konverze k islámu. Až do 19. století byly v Evropě rozšířené složitě zdobené účesy, a to hlavně u žen, méně již u mužů. Změny ve společnosti, odbourávání starých režimů vedly rychle k diskreditaci veškerých bohatě zdobených stylů a směřovaly k jednoduchým střihům.

Tak situace zůstala až do 60. let 20. století, kdy se během významných společenských změn hlavně v západním světě objevily účesy nové, do té doby neznámé (například dredy apod). Vynález gelu v 80. letech a dalších pomůcek ve vlasové kosmetice později vedl k ještě širšímu výběru různých účesů. Ty se mnohdy staly symbolem různých pop kultur (například emo, afro aj).

Účesy období

Egypt

Egypťané věnovali vysokou péči nejen účesu, ale i celkovému vzhledu. Příslušníci vyšších kruhů, ale i otroci se denně koupali, potírali se vonnými oleji a mastmi. Líčili se nejen ženy, ale i muži. Černě obtahovali oči, oční víčka tónovali zeleně. Vyholovali obočí a zdůrazňovali je černě. Na tváře a rty používali červeň, barvili si nehty na rukou i nohou.

Vlasy, které byly tmavé a hladké, měli krátce přistřiženy, s pěšinkou uprostřed. Na slunci je chránila látka nebo kůže, později používali stuhy nad čelem, nebo si vlasy přimašťovali. Později si splétali copánky. Barvili se rostlinnými barvivy na černé, bílé nebo zelené odstíny.

Babyloňané, Asyřané, Peršané

Babyloňané, Asyřané, Peršané přijímali prvky z kultury Egypta. Vlasy nosili dlouhé, muži pěstěný plnovous, bohatě kadeřený. Vlasy barvili na červeno-oranžový tón a používali hennu, slunce, mořskou vodu.

Židé

Židé žili prostě, dle náboženství. Měli jednoduchý účes i vous. Hlavy si zahalovali rouškou, podobně jako Arabové, pak čepičky. Muži si kadeřili vlasy na spáncích (dodnes), ženy nosily vlasy volně rozpuštěné s pěšinkou uprostřed.

Kréta

Evropskou kulturu ovlivnila Starověká Kréta. Ženy byly velice elegantní, šaty se skládaly z různých látek. Vlasy dlouhé, kadeřavé, upravené, bohatě zdobené účesy, nádherné zdobené klobouky. Kolem 1400 př. n. l. po zemětřesení a nájezdech Řeků, kultura Kréty mizí.

Řecko

Zde byl holič a kadeřník mistr svého řemesla. V bohatších domácnostech byli takto vyučeni otroci. Vlasy žen jsou mírně zvlněné, symetricky rozdělené uprostřed obloukem, zakrývajícím spánky, na šíji tvoří uzel, nebo vyčesané uzlem na temeni hlavy. Později byly účesy bohatší (příčes, nebo zdobená čelenka). Muži měli krátké zvlněné vlasy, rozčesané a paprskovitě do stran. Obvod hlavy spoutával pásek. Drobné lokny lemovaly obličej. Tváře byly hladce vyholeny.

Řecká móda úpravy vlasů přetrvávala více než dvě tisíciletí. Účes byl podle tvaru obličeje.

Řím

Římané si svými vojenskými výpady podrobili země ležící u Středozemního moře, krajiny u Černého moře a jižní Anglii. Jejich římská říše se rozkládala až na dnešní jižní Slovensko.

Nejprve nosily provdané Římanky přes účesy závoj. S přibývající mocí a bohatstvím se zvyšovaly i požadavky na módu. Účesy byly dekorativnější, čelenka střídá pera, květy lotosu, perly. Hodně se využívalo zlato. Vlasy byly vyčesány do vyšších uzlů, s vypletenými copy, s množstvím ruliček, tvořící nad čelem čelenku. Vlasy se postupně zesvětlovaly, použití vlásenek, místo příčesku. Muži hladce oholeni a vlasy nosili sčesané do čela. S příchodem křesťanství byl potlačen přepych a byl vyzvednut obdiv ke kráse duše. Ženy byly prostě oblečené a učesané.

Galové, Keltové

Muži údajně měli na vlasy aplikovat vápennou vodu, jež je jednak zesvětlovala, jednak fungovala jako tužidlo, takže vlasy mohly trčet a působit v boji hrůzostrašně. Za římské nadvlády hladce oholeni, pak pěstovali mohutný knír. Ženy splétaly copy volně na záda a nebo je svazovaly v týle v culík nebo sponou v ohon. Barva vlasů červená.

Germáni

Muži dlouhé vlasy a vousy (krátké ozdobou svobodného bojovníka). Při práci, lovu, boji měli z vlasů na temeni uzel, po stranách a vzadu si splétali copánky, které ovíjeli kolem hlavy. Specifickou formou úpravy vlasů je tzv. svébský uzel, svázaný po straně hlavy nad čelem.

Ženy nosily převážně copy nebo vlasy na uzel.

Germáni měli většinou světlé vlasy a modré oči.

Slované

Naprosto se lišili od Řeků a Římanů. Vdané ženy splétaly copy se stuhou, málo používaly kovový šperk. Dívky vlasy rozpuštěné a zdobily je květinovými věnečky nebo vínky (látkovými čelenkami). Starší ženy nosily na hlavách tzv. pleny. Muži nosili knír, plnovous velice málo.

V Čechách se tento způsob úpravy vlasů a vousů udržel až do středověku.

Po přijetí křesťanství se u mužů vlasy zastřihávaly pod ušima, krk zůstal obnažen. Tento typ účesu se nazýval palceří. U žen úprava zůstala.

Gotika

Vzniká ve Francii a odtud se šíří do okolních zemí a celé Evropy. Charakteristickým znakem gotických staveb je lomený oblouk, žebrová klenba, opěrný systém, bohaté zdobení, členitost. Staví se hlavně katedrály, gotické hrady, radnice, měšťanské domy, mosty.

Oděv žen: Končí volné oděvy, postava se přizpůsobuje oděvu, někdy je až deformována. Oděv je tvarovaný, pevně obepíná ramena a prsa, vyznačuje pás a teprve dole se rozšiřuje. Sukně se dole prodlužuje a tvoří vlečku.

Oděv mužů: Muži se oblékají do krátkých, přepásaných kabátců se širokými rukávy, ke kterým se nosí přiléhavé nohavice. V 15. století se postupně rodí renesanční oděv. Objevují se čepce fantastických tvarů zdobené závoji. Muži nosí nejrůznější druhy turbanů, baretů a klobouků.

Účes žen: Vdaná žena zakrývala hlavu rouškou z jemného plátna, která půvabně rámovala obličej a zahalovala krk. Koncem 14. století se rozšířilo nošení čepců špičatých, z nichž splýval u vznešených dam dlouhý závoj. Zavinutí hlavy se skládalo z několika překládaných tenounkých šátků, čepce měly nejrůznější tvary. Největší oblibu získal homolovitý čepec zvaný hennin. Vlasy přesahující čepec se vyholovaly až na malý trojúhelník uprostřed horní části čela.

Účes mužů: Muži nosili hladce vyholené tváře, dlouhé, pečlivě nakadeřené vlasy, k jejich úpravě používali horká želízka.

Renesance

Návrat k antickému ideálu. Ideál ženské krásy měl vysoké nároky: oválný obličej; jasné čelo (jeho šíře je dvakrát větší než jeho výška – ženy si pro dosažení ideálního čela dokonce vyholovaly vlasy); rovný, ne příliš velký nos; tmavé obočí (uprostřed silnější a po stranách zúžené), velké oči a tmavé dlouhé řasy; malá ale plná ústa; štíhlá postava; štíhlý a dlouhý krk; důlek na bradě; vlasy světlého odstínu.

Účes rané renesance: Pevné, dlouhé vlasy byly kučeravé, zvlněné vlály, v měkkých liniích rámovaly čelo.

Ženy používaly kosmetické přípravky a světlé příčesky nebo celé vlásenky. Vlasy osvobozené z čepců byly inspirací umělcům. Účesy se vytvářely podle návrhů nejslavnějších malířů individuálně pro jednotlivé typy (např. Botticelliho Venuše).

Renesance 16. století: muži měli vlasy i vousy krátce střižené a pečlivě upravované. Ženy, jak to vyžadoval styl velkých límců a tuhých okruží, si vlasy vyčesávaly a mladé dívky je nosily volně rozpuštěné a zvlněné nebo je splétaly v copy s různobarevnými stuhami. Ženy z lidu nosily nadále různé druhy zavití nebo přiléhající čepce, které vlasy zakrývaly. Na přelomu 16. a 17. století se ve Francii ujal styl dlouhých nakadeřených vlasů a malých bradek a knírků. Byla to doba mušketýrů a byla přechodem do období baroka. V té době u nás převládal styl doby rudolfínské. Muži měli většinou krátké vlasy, úprava vousů byla rozličná, ale vousy byly vždy pečlivě pěstěné. Venkované udržovali stále úpravu hlavy ve stylu doby gotické.

Baroko

Úprava žen (rané baroko): Nízké účesy; šikmé pěšinky, po stranách spirálovité lokny. Úprava mužů: Typická je tzv. alonžová vlásenka; byla bohatě tvarovaná, pudrovaná, délka vlasů sahala pod ramena. V pozdějším barokním období se výška účesů zvyšovala.

Rokoko

1723–1789. Když vymizela fontange (vysoký ženský účest konce 17. a počátku 18. století), účes se výrazně zmenšil, vlasy byly sčesávány k hlavě. Po půlce století se účes uvolnil a postupně narostl do obřích rozměrů vyžadujících složité konstrukce (během sedmdesátých let byl i třikrát až čtyřikrát vyšší než samotná hlava). Před revolucí se opět o něco snížil a zjednodušil, přesto však stále dosahoval značného objemu.

Úprava mužů:
Pánové postupně opustili alonžovou paruku, účes se stejně jako u dam scvrkl. Nejčastěji byl tvořen delšími, v týle staženými, stuhou ozdobenými a do černého taftového sáčku vloženými vlasy. Prameny kolem uší byly volně kadeřeny či naopak srolovány do vodorovných ruličkovitých lokýnek.

Direktorium, klasicismus

Napoleon Bonaparte revoluce, Francie. Mizí přepych, krinolíny, vysoké účesy, stuhy, krajky, pera, květiny. Účes překrývá klobouk nebo čepec a na něm tříbarevná národní kokarda. Hedvábí a atlas nahradila laciná vlněná tkanina. U mužů pomalu mizí bílé punčošky a krátké kalhoty a jsou nahrazeny dlouhými kalhotami pantalóny.

Po roce 1791 první dámská a pánská kolekce. V úpravě vlasů zmizel rozdíl mezi šlechtou a měšťany. Ženy se česaly dle antických vzorů, muži měli vlasy různě dlouhé a rozevláté, hladce oholenou tvář.

Biedermeier

Rozšířená ramena, velký výstřih, úzký pás, vycpávka zadečku (honzík), doplňovaný kloboučkem. Účesy jednoduché z copánků, příčesky, které nápaditě zvětšovaly účes. Úprava mužů: cylindry, fraky, hůlky, sako doplňované zdobenou košilí.

Secese

Poslední sloh, vracející se k antice. Módu začala ovlivňovat povolání, sport, rekreace. Pro ženy pohodlné a praktické oděvy. Funkčnost, přirozenost a estetičnost. Módu vytvářely módní salóny. Oděv ženy kopíroval postavu, zvýrazňoval pas štíhlé ženy, sukně se mírně zkracovaly. Vlasy delší, zvlněné nebo kudrnaté, v pozdějším období krátké vlasy, mikáda, ofiny a barvení. Účes byl doplňován pokrývkami hlavy. Muži nosili delší napomádované vlasy doplněné různým tvarem vousů.

Rozšířené typy účesů

Z krátkých vlasů
Obrázek Název Pohlaví Popis
Afro mužský/ženský Černošský účes; v ČR v 70. letech 20. století nazývaán podle Angely Davisové „endžíla“.
Číro mužský/ženský Účes spojovaný převážně s punkerskou subkulturou.

Z dlouhých vlasů
Obrázek Název Pohlaví Popis
mullet mužský Legendární účes z 80. a 90. let 20. století. Proslavil ho zejména hokejista českého původu Jaromír Jágr. Proto se někdy říká „na jágra“.
ohon ženský Jednoduché svázání dlouhých vlasů, zpravidla na temeni hlavy.
 culík ženský/mužský Jednoduché svázání polodlouhých nebo dlouhých vlasů, zpravidla v týlu; culíky mohou být dva po stranách hlavy. Jeden culík je běžná „úprava“ dlouhých, zejm. rovných ženských i mužských vlasů.
drdol ženský Účes ze svinutých vlasů, někdy vertikálně, jindy do klubíčka a pevně zajištěný sponkami a vlásenkami.
cop ženský/mužský Nejstarší účes,[zdroj?] jeden cop se zaplétá v týlu, dva copy také, více cůpků ponebo dva a více) copů. Takto zapletený cop nosí i bojovníci thajskeho boxu (pramen 5 × 5 cm na týlní části hlavy, ostatní vlasy ostříhané téměř na pokožku) .
dredy mužský/ženský Účes tradičně ze zemí Afriky a z Jamajky. Na konci 20. století a ve 21. století známý jako symbol reggae subkultury.

Účes s prodlouženými vlasy

Díky různým metodám prodlužování vlasů můžeme s účesy experimentovat více než kdy jindy. Některé metody prodlužování jsou trvalejší: prodlužující vlasy se připevní některou chemickou metodou k vlastním vlasům a několik měsíců tak drží. S těmito vlasy lze vytvářet účesy stejně jako s vlastními vlasy. Další metody jsou krátkodobé: clip-in vlasy nebo různé příčesky se připevní k vlastním vlasům mechanicky. Ty lze kdykoli sundat a znovu nasadit. Díky novým metodám prodloužení vlasů se nabízí mnoho nových možností, jak změnit svůj účes, aniž by člověk musel čekat, než mu dorostou vlastní vlasy.

Gumička do vlasů

Gumička do vlasů je doplněk do vlasů sloužící k jejich přichycení nebo k vytvoření účesu (cop, culík apod). Gumičky do vlasů mají různé barvy, velikosti, mohou být potažené mnoha různými materiály. Nejčastěji se používá gumová látka nebo bavlna, ale například i hedvábí.

Některé české populární účesy
Obrázek Název Pohlaví Popis
na havla mužský Plný, na tupo střižený účes [1], údajně pojmenovaný podle účesu Karla Havlíčka Borovského.
na emana mužský Patrně známý dobře již za první republiky; v 50. letech 20. století označení účesu „á la Elvis“: vlasy vyčesané doprostřed hlavy do čupřiny, po stranách naopak přičesané. V Praze spojován s kadeřníkem Emanuelem Kodýmem (důvěrně Eman).[2]
na ježka mužský/ženský Krátké stojící vlasy, v ČR v 60. letech 20. století mužský účes, po roce 1990 i ženský účes.

Po invazi vojsk do Československa v roce 1968, resp. v 70. letech 20. století vznikl vtip o zakázaných účesech: na HAVLA, na KOHOUTA a na JEŽKA. Odkazoval k Václavu Havlovi, Pavlu Kohoutovi a Tomáši Ježkovi a patřil mezi tzv. vtipy „O zlatou mříž“ (vtipy, za něž se zavíralo).[3]

Odkazy

Reference
  1. JANEČEK, Karel. Starali se o vzhled mužů i žen. In: Bruntálský a krnovský deník.cz [online]. 12. 1. 2013 [cit. 3. 5. 2018]. Dostupné z: https://bruntalsky.denik.cz/zpravy_region/starali-se-o-vzhled-muzu-i-zen-20130112.html
  2. Účes na emana. In: Ptejte se knihovny [online]. Zadání dotazu 5. 12. 2013 17:50 [cit. 3. 5. 2018]. Dostupné z: https://www.ptejteseknihovny.cz/dotazy/uces-na-emana
  3. Jirka. Holič - účesy v r. 1968. In: Neviditelný pes [online]. 18. 2. 2009 0:27 [cit. 3. 5. 2018]. Dostupné z: http://neviditelnypes.lidovky.cz/diskuse.aspx?iddiskuse=A090206_104654_neff_wag

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.