Žena

Bangladéšská žena tká.

Již od pravěku měli muži a ženy rozdílnou roli ve společnosti. V lovecko-sběračských společnostech ženy měly téměř výhradně na starosti sbírání rostlinné potravy, kdežto muži lovili pro maso. Protože ženy tedy musely mít velmi dobré znalosti života rostlin, většina antropologů si myslí, že to byly ženy, které vedly neolitickou revoluci a staly se tak prvními průkopníky zemědělství.^[zdroj?]

Během starověku a středověku se ženy staly většinou podřízenými ve vztahu k mužům a vykonávaly především práce spojené s udržováním domu a výchovou dětí. Výdělek zajišťoval především muž.

Během 20. století většina zemí umožnila volební právo žen a změněné ekonomické podmínky v nich umožnily a podporovaly nezávislost žen. Ačkoli většina žen se stále stará o děti a domácnost, jejich role už není tak vyhraněná.

V severských zemích ženy nikdy podřízené postavení vůči muži neměly. Staraly se o domácnost, což je důležitá úloha, a požívaly velkého uznání. Dodnes je ve Skandinávii velmi silná emancipace žen. Např. ve Švédsku v mnohých rodinách zůstává doma muž, stará se o děti a vaří, zatímco manželka se věnuje kariéře a vydělává peníze.^[zdroj?]

Z pohledu biologie ženské pohlavní orgány zahrnují rozmnožovací systém, kdežto druhotné pohlavní znaky se vyvinuly jen pro přilákání partnera nebo výživu a výchovu dětí. Většina netransexuálních žen má ve 46. chromozomálním páru dva chromozomy X (karyotyp 46,XX), ale zhruba každá tisící má tři (47,XXX ) a jedna z 2 500 jen jeden (45,X).

Jen biologické faktory samotné neurčují, zda osoby jsou považovány, nebo se samy považují za ženy. Některé ženy mohou mít abnormální hormonální a chromozomální odlišnosti a jsou také ženy, které mohou být alespoň během prvního období jejich života bez typických ženských fyziologických znaků (srov. transsexualita a pohlavní identita).

Ačkoli se rodí méně žen než mužů (poměr je přibližně 1:1,05), žen je v dospělé populaci více (zhruba v poměru 1,04:1). Ženy mají menší úmrtnost, i v děloze, a žijí v průměru o pět let déle. Kromě toho, že muži všeobecně vykonávají během života mnohem těžší a rizikovější fyzickou práci než ženy (což má prokazatelně také velký vliv na vyšší úmrtnost mužů) to způsobuje i kombinace několika dalších faktorů:

• genetické — ženy mají dva stejné pohlavní chromozomy a proto je genetická výbava na nich odolnější
• sociologické — ve většině zemí se například od ženy neočekává služba v armádě
• zdravotní — ženy páchají méně sebevražd a méně kouří a pijí alkohol
• fyziologické — ženský pohlavní hormon estrogen chrání ženy proti onemocněním srdce a oběhového systému; nízká hladina androgenu u žen je též výhodou

V celé světové populaci z biologických důvodů připadá poměr pohlaví 101,3 muže na každou stovku žen.[2] V Česku (stejně jako ve většině Evropy) je počet mužů menší než počet žen; v nižších věkových kategoriích však počet mužů převažuje.[3]

Již po první menstruaci je většina žen schopna otěhotnět a porodit dítě. Věda a odvětví lékařství, které se zabývá ženskými pohlavními orgány, se nazývá gynekologie. Menopauzy obvykle ženy dosáhnou kolem padesátého roku života, kdy jejich vaječníky přestanou produkovat estrogen a již nemohou otěhotnět.

Obecně ženy trápí tytéž nemoci jako muže, i když se vyskytuje několik nemocí, kterými trpí více nebo výhradně ženy a naopak (vlivem odlišné anatomie a fyziologie).

• 
  Ženy různé rasy v alegorii Williama Blakea Evropa podporovaná Afrikou a Amerikou
• 
  Venuše Mélská
• 
  Detail z Bouguereauova Zrození Venuše