Zinaida Nikolajevna Gippiusová

Zinaida Nikolajevna Gippiusová (Merežkovská) (rusky: Зинаида Николаевна Гиппиус (po manželovi Мережковская) 8. listopadujul. / 20. listopadugreg. 1869, Beljov, Tulská gubernie (Белев – Тульская губерния), Rusko - 9. září 1945, Paříž, Francie) byla ruská symbolistická básnířka, spisovatelka, kritička a autorka divadelních her.

Zinaida Nikolajevna Gippiusová
Zinaida Nikolajevna Gippiusová v roce 1914
fotografie: Karl Bulla
Narození8. listopadjul.
/ 20. listopadgreg. 1869
Beljov Ruské impérium Ruské impérium
Úmrtí9. září 1945 (ve věku 75 let)
Paříž Francie Francie
Místo pohřbeníRuský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois
Povoláníbásnířka, spisovatelka, kritička
Národnostruská
Literární hnutísymbolismus
Manžel(ka)Dmitrij Sergejevič Merežkovskij
RodičeNikolaj Romanovič Gippius a Anastasija Vasiljevna Stěpanovová
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život
Zinaida Nikolajevna Gippiusová v mužských šatech, 1897
zleva: Zinaida Gippiusová, Dmitrij Filosofov, Dmitrij Merežkovskij, asi 1914
zleva: Dmitrij Filosofov, Dmitrij Merežkovskij, Zinaida Gippiusová, Vladimír Zlobin, přelom let 1919-1920

Narodila se v německé rodině, která se usadila v Rusku. Její otec byl právník ve státní službě, její matka byla dcerou policejního náčelníka v Jekatěrinburgu. Zinaida byla nejstarší ze čtyř dcer. Po přestěhování do Moskvy se záhy projevila u otce začínající tuberkulóza. Rodina se poté často stěhovala, aby pro něho nalezla příhodné podnebí a co nejlepší lékařskou péči. V roce 1881 otec zemřel. Matka poté žila s dcerami v Moskvě, Jaltě a Tiflisu (dnes Tbilisi). Vzhledem k tomuto častému stěhování měla Zinaida nesystematické domácí vzdělání. Velmi se ale zajímala o literaturu, poezii, hudbu, malířství, tanec a jízdu na koni.

V roce 1889 se provdala za spisovatele Dmitrije Sergejevič Merežkovského. Po svatbě přesídlili do Petrohradu , kde Zinaida vedla ve svém bytě přední literární salon. Jeho návštěvníky byli například: Andrej Bělyj, Nikolaj Berďajev, Alexandr Alexandrovič Blok, Valerij Brjusov, Vjačeslav Ivanovič Ivanov, Vasilij Rozanov, Fjodor Sologub a další. Po roce 1905 odcestovala spolu s manželem na dva roky do Paříže.

Po bolševické revoluci emigrovala v roce 1920 do Francie, kde již zůstala. Zemřela 9. září 1945 v Paříži.

Dílo

Se svou první prací debutovala v roce 1888 v symbolistickém časopisu Severnyj vestnik (rusky: Северный вестник). První literární kritiky jí byly otištěny v časopisu Mir iskusstva (Мир иску́сства) v letech 1899-1901. Spolu s manželem vydávali časopis Nová cesta (Новый путь), ve kterém otiskl své první verše např. Alexandr Blok.

Spisy

Próza
  • Novyje ljudi (Новые люди, 1896, Noví lidé), povídky
  • Zerkala (Зеркала, 1898, Zrcadla), povídky
  • Zlatocvet (Златоцвет, 1898, Zlatý květ)
  • Treťja kniga rasskazov (Третья книга рассказов, 1902, Třetí kniha povídek)
  • Alyj meč (Алый меч, 1906, Rudý meč), povídky
  • Čortova kukla (Чертова кукла, 1911, Čertova loutka)

Básně

Drama

Memoáry
  • Živyje lica (Живыя лица, Živé tváře, 1. díl 1925, 2. díl 1926)
  • Dmitrij Merežkovskij ,(Дмитрий Мережкоский, 1951)
  • Petrohradské deníky 1914-1919 (Петербургские дневники 1914–1919, 1982)

Kritika

Pod pseudonymem Anton Krajnij (Антон Крайний nebo Крайный) vydávala velmi zaujaté kritiky. Výběr z nich vyšel později pod názvem:

  • Literaturnyj dněvnik (Литературный дневник. 1899–1907), výběr kritik, vyšlo 1908

České překlady

Odkazy

Související články

Literatura
  • SVATOŇ, Vladimír. heslo Gippiusová, Zinaida Nikolajevna. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha: Odeon, 1978. Svazek I (A-K). S. 408.
  • Miroslav Staněk: Doslov in: Svatý hřích, 2002

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.