Vasilij Rozanov
Vasilij Vasiljevič Rozanov (rusky Василий Васильевич Розанов; 2. května 1856 Vetluga, Kostromská gubernie – 5. února 1919 Sergijev Posad) byl originální ruský filosof, spisovatel a publicista.
| Vasilij Rozanov | |
|---|---|
 | |
| Narození | 2. května 1856 Vetluga |
| Úmrtí | 5. února 1919 (ve věku 62 let) Sergijev Posad |
| Místo pohřbení | Trojicko-sergijevská lávra |
| Povolání | filozof, literární kritik, novinář a spisovatel |
| Alma mater | Historicko-filologická fakulta Moskevské univerzity Imperátorská moskevská univerzita |
| Témata | filozofie, lidská sexualita, metafyzika, filozofie náboženství, etika a estetika |
| Manžel(ka) | A. P. Suslovová (od 1880) |
| Vlivy | Fjodor Michajlovič Dostojevskij Konstantin Nikolajevič Leonťjev Pavel Ivanovič Melnikov-Pečerskij |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život a působení
Narodil se v rodině malého úředníka a poměrně brzy osiřel. Studoval jazyky na Moskevské univerzitě a ještě během studia se oženil s mnohem starší A. P. Suslovou, bývalou milenkou F. M. Dostojevského, která ho však po pěti letech opustila. Roku 1882 promoval v historii a filologii a pak učil na různých gymnáziích v Rusku a věnoval se psaní. Po neúspěchu své první knihy "O rozumění" (1886) začal psát do různých časopisů, konservativních i pokrokových, a pod různými pseudonymy zastával často i protichůdná stanoviska.
Roku 1891 se podruhé oženil s V. T. Butjaginou, ale protože jeho první žena odmítala rozvod, zůstalo při civilním sňatku, což oba velmi trápilo. Jejich manželství však vydrželo a měli spolu pět dětí. Roku 1893 se odstěhovali do Sankt Petěrburgu, kde Rozanovovi udržovali salon, kam docházela řada významných hostí. Rozanov se zabýval ruskou kulturou, Dostojevským a filosofií náboženství, ale ostře kritizoval církev, psal o manželství a sexualitě, kterou podle něho křesťané na rozdíl od Židů potlačují, ale psal i články vyloženě antisemitské.
Roku 1911 byl v Kyjevě zavražděn třináctiletý chlapec a i když podezření vedlo k zločinecké bandě Věry Čeberjakové, příslušníci Černé sotni rozšířili fámu o rituální vraždě a obvinili židovského dělníka Bejlise. Zpolitizovaný proces skončil roku 1913 fiaskem a porota Bejlise nakonec osvobodila, připustila však, že mohlo jít o rituální vraždu. Když se Rozanov k tomuto názoru připojil, musel na nátlak Merežkovského a dalších opustit Filosoficko-náboženskou společnost a většina přátel se s ním rozešla. Rozanov reagoval čtyřmi antisemitskými pamflety, ale časopisy odmítaly jeho články. Věnoval se pak i egyptskému náboženství a mnoha dalším tématům.
Od roku 1912 vydával své zápisky a aforismy (Solitaria, Spadané listy), které se dodnes vydávají a překládají. Jako přesvědčený monarchista utekl po Říjnové revoluci s rodinou do Sergijeva Posadu (později Zagorsk) u Moskvy, kde napsal Apokalypsu naší doby, výslovně se zřekl svého antisemitismu a roku 1919 zemřel.[1]
| „ | Dotýkal jsem se mnoha témat, ale jen letem a u žádného jsem se nezdržel. Ten let - to je můj život. Na onom světě budu bez témat. Bůh se mě zeptá: Nu, co jsi udělal? - Nic. | “ |
| — Spadané listy I. | ||
Česky vyšlo
- V. Rozanov, Apokalypsa naší doby. Praha: Torst 1997
- V. Rozanov, Spadané listy. Praha: Triáda 1997
- V. Rozanov, Svět ve světle ruské ideje. Praha: Oikumené 1999
Slovensky vyšlo
- V. Rozanov, Solitéry. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2011
- V. Rozanov, Apokalypsa nášho veku. Bratislava: Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov, 2012
Odkazy
Literatura
- Ottův slovník naučný, heslo Rozanov. Sv. 21, str. 1062
- Ottův slovník naučný nové doby, heslo Rozanov. Sv. 10, str. 769
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vasilij Rozanov na Wikimedia Commons
- Osoba Vasilij Rozanov ve Wikicitátech
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vasilij Rozanov
- (anglicky)
- Životopis a bibliografie
Autoritní data  |
|
|---|