Země Moravská

Po vzniku Československa 28. října 1918 vyhlásili 29. a 30. října němečtí poslanci v pohraničí odbojné autonomní celky požadující nezávislost na Československu a připojení k Německému Rakousku. Na území Moravy zasahovaly tyto celky:

• Sudetenland – severovýchod Čech včetně Orlických hor, severozápad Moravy a západ českého Slezska, s centrem v Opavě.
• Německá jižní Morava (Deutschsüdmähren) – jih Moravy s centrem ve Znojmě. Představitelé tohoto celku deklarovali spojitost s Dolním Rakouskem.

Československo obnovilo územní integritu s těmito celky bleskovou vojenskou akcí, při níž byly během listopadu a prosince 1918 tyto celky prakticky bez odporu obsazeny a přestaly existovat.

Definitivní ústava Československé republiky, přijatá 29. února 1920, se postavila proti stávajícímu zemskému zřízení. Zákonodárnou moc svěřila dvoukomorovému Národnímu shromáždění Republiky Československé, složenému z poslanecké sněmovny a senátu a potvrdila neexistenci zemských sněmů. Tatáž ústava také navrhla nové administrativní členění státu na menší župy, které by zcela nahradily stávající členění na země. Župy v Československu pak určil zákon č. 126/1920 Sb. „o zřízení župních a okresních úřadů v republice Československé“ přijatý téhož dne. Hranice Moravy s Čechami a někdejším Uherskem by však byly i nadále plně respektovány. Toto členění kvůli velkému odporu veřejnosti nakonec vůbec nevstoupilo v platnost a tak země Moravská i nadále existovala.

Do 30. července 1920 byly zemské hranice Moravy identické jako hranice Markrabství moravského v roce 1918, od 31. července 1920 pak bylo území Moravy rozšířeno připojením dosud dolnorakouského Valticka. Došlo tím k rozšíření území spravovaného moravskými orgány (to znamená bez moravských enkláv) na 22 315,12 km²[3]. S moravskými enklávami pak měla rozlohu 22 623,41 km²[4] (moravské enklávy měly rozlohu 308,29 km²[5]). K 1. lednu 1925 na základě vládního nařízení č. 315/1927 Sb. z. a n.[6] ze 23. listopadu 1924, naopak Morava ztratila katastrální území Nedvězíčko (to mělo tehdy nepatrně odlišné hranice a rozlohu 78,2441 ha[7]), které bylo začleněno do země České, čímž se rozloha Moravy zmenšila na 22 314,34 km² (bez území moravských enkláv; s nimi pak její rozloha činila 22 622,63 km²). Roku 1925 pak byl k Československu a zároveň k Moravě připojen Dyjský trojúhelník a došlo k rozšíření Valticka, roku 1926 bylo na úkor tehdejší dolnorakouské obce Kleinschweinbarth rozšířeno území Mikulova.[8] Rozloha správního obvodu moravských orgánů (to znamená Moravy bez moravských enkláv ve Slezsku) činila pak 22 384,1 km², celková rozloha Moravy (to znamená včetně moravských enkláv) pak tedy činila 22 692,39 km².[pozn 1]

• 36 politických okresů: Boskovice, Brno-venkov, Dačice, Hodonín, Holešov, Hranice, Hustopeče, Jihlava, Kroměříž, Kyjov, Litovel, Mikulov, Místek, Moravská Ostrava, Moravská Třebová, Moravské Budějovice, Moravský Beroun, Moravský Krumlov, Nové Město na Moravě, Nový Jičín, Olomouc-venkov, Prostějov, Přerov, Rýmařov, Šternberk, Šumperk, Tišnov, Třebíč, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Valašské Meziříčí, Velké Meziříčí, Vsetín, Vyškov, Zábřeh, Znojmo

• a 6 statutárních měst: zemské hlavní město Brno, Jihlava, Kroměříž, Olomouc, Uherské Hradiště, Znojmo.

Roku 1927 pak byla po vlně protestů a petičních akcí, opuštěna myšlenka nahradit zemské členění župním. Zákonem ze dne 14. června 1927, č. 125/1927 Sb. z. a n., „o organisaci politické správy“,[9] pak byly s platností od 1. prosince 1928 obnoveny v nové formě zastupitelské orgány zemí, přičemž země Moravská byla spojena se zemí Slezskou do jednotné země Moravskoslezské, čímž jako správní celek zanikla. I poté však na území zrušené země Moravské, jakož i na území bývalých moravských enkláv, platily moravské zemské zákony, pokud nebyly zrušeny.[2]