Jindřich Mánek

Rodák ze slezských Raškovic po ukončení středoškolských studií na místeckém gymnáziu od roku 1931 studoval teologii na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké (HČEFB), kterou absolvoval v roce 1937. V témže roce vysvěcen z jáhna na kněze Církve československé (husitské). Roku 1937 byl ustanoven do Pardubic, rok poté přímo jako farář v náboženské obci Heřmanův Městec (1938–1948). Uzavřel sňatek s Annou roz. Seckou (syn Michael).
V průběhu roku 1946 studoval teologii na anglické University of Durham u profesora novozákonní vědy Charlese Kingsleye Barretta, na HČEFB v Praze byl na základě své obhájené disertační práce Ježíš výrokových studií v témže roce promován doktorem teologie.
V letech 1948–1950 působil ve funkci ředitele bohoslovecké koleje CČS v Praze. Na nově ustavené Husově československé bohoslovecké fakultě v Praze se od jejího založení (1950) stal řádným profesorem a vedoucím stolice Nového zákona, později vedoucím katedry biblické teologie. V období 1956–1958 stál v čele HČBF ve funkci děkana, několikrát byl také proděkanem. Přestože hlavní oblastí jeho obsáhlé vědecké práce byla novozákonní teologie, jako znalec hebrejštiny působil též v oblasti starozákonní vědy.
V roce 1957 byl zvolen řádným členem světové oborové organizace novozákoníků Studiorum Novi Testamenti Societas. Jako jeden z předních ekumenicky zaměřených biblistů své doby pracoval v letech 1962–1977 za Církev československou (husitskou) v mezikonfesní novozákonní překladatelské skupině českého ekumenického překladu Bible, od roku 1972 až do své smrti (1977) jako její vedoucí.