Zdeněk Sternberg

Zdeněk Filip Maria Emanuel Jiří Ignatius Sternberg (15. srpna 1923 Praha[1] – 19. ledna 2021[2] Český Šternberk[3]) byl potomek starobylého šlechtického rodu Šternberků a vlastník hradu Český Šternberk a zámku Březina na Rokycansku.

Zdeněk Sternberg
Hlava českošternberské linie Leopoldovy větve konopišťských Sternbergů
Ve funkci:
27. července 1965 – 19. ledna 2021
PředchůdceJiří Douglas Sternberg
NástupceFilip Sternberg
Narození15. srpna 1923
Praha
Československo Československo
Úmrtí19. ledna 2021 (ve věku 97 let)
Český Šternberk
Česko Česko
Místo pohřbeníŠternberská hrobka (Stupno)
ChoťAlžběta, roz. Hrubá-Gelenj (1929–2021)
RodičeJiří Douglas Sternberg (1888–1965) a Kunhuta Mensdorff-Pouilly (1899–1989)
DětiFilip Sternberg (* 1956)
Příbuzníbratr: Emanuel Sternberg (1927–2013)
bratr: Filip Sternberg (* 1929)
bratr: Kašpar Sternberg (1935–2010)
bratr: Jan Bosco Sternberg (1936–2012)
sestra: Terezie Sternbergová, provd. Hrubá-Gelenj (1934–2012)
sestra: Anna Sternbergová, provd. Seutter von Lötzen (1922–2011)
sestra: Karolina Sternbergová, provd. Wratislavová (z Mitrowicz; 1924–2021)
sestra: Marie Viktorie Sternbergová, provd. Kopečková (* 1941)
vnučka: Anastasia Sternbergová (* 1999)
děd: Filip Sternberg (1852–1924)
babička: Karolína z Thurnu a Valsássiny-Como-Vercelli (1863–1944)
praděd: Zdeněk Sternberg (1813–1900)
prababička: Marie Žofie, rozená Stadion-Thannhausenová (1819–1873)
synovec: Jiří Sternberg (* 1968)
prasynovec: Vojtěch Václav Sternberg (* 1996)
praneteř: Isabela Sternbergová (* 1999)
Profesepodnikatel a odbojář
Oceněnímedaile Za zásluhy II. stupeň (2005)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Původ a mládí

Narodil se 15. srpna 1923 v Praze jako druhé dítě a nejstarší syn Jiřího hraběte ze Sternbergu (10. prosinec 1888 Praha – 27. červenec 1965 Bruneck) a jeho manželky (sňatek 6. duben 1921 Chotělice) Kunhuty (Kunigundy) hraběnky Mensdorff-Pouilly (11. leden 1899 – 19. listopad 1989). Měl osm sourozenců (čtyři sestry a čtyři bratry). Do jeho 14 let ho na hradě Český Šternberk vyučoval domácí učitel, zkoušky skládal na obecní škole v Českém Šternberku, později na Arcibiskupském gymnáziu v Praze-Bubenči.

Období nacismu

Ve školním roce 1938/1939 nastoupil do kvarty na smíchovském Vančurově gymnáziu,[4] kde za války odmaturoval. Bydlel v bytě na Malé Straně. Přátelil se tehdy s Josefem Czerninem (9. srpna 1924 Praha – 13. dubna 2015), který bydlel v Thunovské ulici. Po maturitě nastoupil jako referent v Ústředním svazu řemesel v Paláci Koruna na Václavském náměstí[5]. Tam bylo jeho úkolem organizovat odstraňování škod po náletech Spojenců.[6]

Po válce před emigrací

Po 2. světové válce se přihlásil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde studoval do roku 1949, ale nebyl z politických důvodů připuštěn k promoci. Ve středu 25. února 1948 se zúčastnil pochodu studentů na Pražský hrad k prezidentovi Edvardu Benešovi, kteří protestovali proti komunistickému postupu. Aktivně se účastnil nejen druhého, ale i třetího odboje. Pomáhal při organizování nelegálního překračování hranic a odchodu svých sourozenců a přátel na Západ. Na vojnu nastoupil 1. října 1950. Základní výcvik u dělostřeleckého pluku v Litoměřicích trval pouze několik týdnů, poté byl přeřazen k Pomocnému technickému praporu (ve filmu Černí Baroni jej ztvárnil Václav Vydra). Pět let, nejdříve v rámci PTP a později jako civilista pracoval jako horník na Dole Prezident Gottwald v Hrdlovce u Duchcova a později na Velkodole Čs. armády v Karviné. Od roku 1956 působil dvanáct let jako kulisák a zástupce jevištního mistra v Hudebním divadle v Karlíně.

Dne 10. května 1955 se oženil s Alžbětou Hrubou-Gelenj. V kostele svatého Mikuláše na Malostranském náměstí v Praze je oddával Hansobald Czernin. Na svatební cestu jeli vlakem z Prahy do Jeseníků, nocovali v Grandhotelu v Hradci Králové. Dne 29. října 1956 se jim narodil syn Filip. Mezi lety 1957 až 1961 působil z donucení jako agent StB, aniž by jí ovšem sdělil cokoliv užitečného, takže s ním nakonec spolupráci sama zrušila.[7]

Emigrace

Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 emigroval s manželkou a synem nejprve do Vestfálska ke svým bratrům a následně do Vídně, kde od 1. prosince 1968 pracoval v potravinářském koncernu; z prokuristy (1973) se vypracoval na zástupce generálního ředitele.[5] Po odchodu do exilu byl odsouzen ke třem letům vězení nepodmíněně. Požádal o prominutí trestu a ten mu byl prominut v roce 1982.

Návrat do Česka

Po sametové revoluci v roce 1989 se vrátil do Československa a v roce 1992 už jako důchodce restituoval hrad Český Šternberk a s ním i v jeho okolí přes dva tisíce hektarů polí a luk (zemědělský podnik Šternov). Asi dva tisíce hektarů zrestituoval také na Rokycansku. Získal zpět a zrekonstruoval také vodní elektrárnu v Ratajích nad Sázavou. Kromě správy svého majetku se dále věnoval ochraně a propagaci českých kulturních památek doma i v zahraničí.

Dne 28. října 2005 ho prezident republiky Václav Klaus vyznamenal medailí Za zásluhy II. stupně.

Rodina

Zdeněk Sternberg se oženil 10. května 1955 v kostele svatého Mikuláše na Malostranském náměstí v Praze s účetní v Kovoslužbě Alžbětou Hrubou-Gelenj (28. února 1929 Červené Pečky – 6. února 2021 Český Šternberk),[8][9] dcerou Josefa Hrubého z Gelenj (22. duben 1866 Červené Pečky – 14. leden 1943 Červené Pečky) a jeho manželky (sňatek 27. dubna 1921 Valašské Meziříčí) Karoly Bukuwkové z Bukuwky (3. červen 1889 Horth, Uhry – 2. říjen 1952 Praha). Po emigraci v Rakousku pracovala pro charitu v táboře pro uprchlíky. Její bratr Bedřich Hrubý-Gelenj (* 8. říjen 1927 Červené Pečky) se 12. září 1960 v Českém Šternberku oženil se Zdeňkovou mladší sestrou Terezií (* 14. únor 1934 Praha). Zdeněk a Alžběta Sternbergovi spolu měli jednoho syna:[1]

Syn JUDr. Filip Sternberg vystudoval na právnické fakultě ve Vídni a na právnické fakultě v Salcburku práva a provozuje ve Vídni advokátní kancelář. Z Vídně zajížděl na Český Šternberk minimálně třikrát měsíčně.

Odkazy

Reference
  1. POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 364. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017.
  2. Ve věku 97 let zemřel potomek šlechtického rodu Zdeněk Sternberg | ČeskéNoviny.cz. www.ceskenoviny.cz [online]. [cit. 2021-01-19]. Dostupné online. (česky)
  3. Parte [online]. Město Benešov [cit. 2021-02-09]. Dostupné online.
  4. Nyní škola existuje pod názvem Gymnázium Na Zatlance
  5. Příběhy české šlechty. Praha a Litomyšl,: [s.n.], 1995, 2001, 2002.
  6. JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 115.
  7. Brutální nátlak StB udělal ze šlechtice Sternberga agenta „Hrabě“ - článek na serveru iDnes.cz
  8. Sternberg, Zdeněk [online]. Historická šlechta [cit. 2021-02-09]. Dostupné online.
  9. KELLNER, Zdeněk. Zdeněk a Alžběta Sternbergovi jsou znovu spolu. Český Šternberk osiřel [online]. Benešovský deník.cz, 2021-02-11 [cit. 2021-02-15]. Dostupné online.

Literatura
  • Aubrecht, Radek a kol. autorů: 130 let a osobností smíchovského gymnázia (1883-2013), Gymnázium Na Zatlance, Praha 2014, ISBN 978-80-260-6169-4, s. 39
  • JUŘÍK, Pavel. Šternberkové: panský rod v Čechách a na Moravě. 1. vyd. Praha: Euromedia Group, k. s. - Knižní klub, 2013. 208 s. ISBN 978-80-242-4065-7. S. 115–118.
  • VOTÝPKA, Vladimír. Aristokrat: život Zdeňka Sternberga. Praha a Litomyšl: Paseka, 2010. 308 s. ISBN 978-80-7432-051-4.
  • VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, (1995, 2001), 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3.
  • GÁLIS, Radek. Moje stoleté Československo. [s.l.]: [s.n.], 2018. ISBN 978-80-907024-8-6. S. 147–175.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.