Zdeněk Kolovrat-Krakovský

Narodil se 6. února 1836 v Bratislavě, kde jeho otec Theodor sloužil v armádě u kyrysníků. První léta strávil v Uhrách, pak v Haliči (1842-49), pak znovu v Uhrách u Balatonu. Roku 1850 se přestěhovali do Josefova a o dva roky později do Budkova na Moravě.[5] Gymnázium studoval ve Znojmě[6] a po maturitě roku 1855 odešel do Vídně na právnickou fakultu.[5] Tam žil i v následujících letech; například roku 1867 byl uváděn jako předseda vídeňského českého pěveckého souboru.[7] Roku 1868 se přestěhoval do Prahy, kde se zapojil do kulturního a společenského života.[5] V archeologickém sboru Národního muzea například roku 1870 přednášel o zbytcích hradiště u osady Točná[8] (Oppidum Závist). V dubnu následujícího roku byl zvolen za dopisujícího člena tohoto sboru.[9] Roku 1875 věnoval muzeu římskou cihlu z města Carnuntum.[10] Také psal populární divadelní hry (viz Dílo).

13. května 1875 zemřel ve Vídni generál Theodor Kollowrat-Krakowsky a Zdeněk jako nejstarší syn zdědil jeho velkostatky v Rychnově nad Kněžnou a Černíkovicích.[11] Od té doby se věnoval převážně péči o rodový majetek, což ho přinutilo k ukončení literární činnosti.[5] Krátce po nástupu zvýšil svým lesníkům platy o polovinu.[12]

27. listopadu 1875 se ve Vídni oženil s hraběnkou Olgou Khevenhüller-Metsch.[13][14] Měl s ní deset dětí.[5]

Po roce 1875 zpravidla trávil léto v Černíkovicích a zimu v Rychnově a v Praze.[5] Roku 1886 koupil nynější Kolovratský palác ve Valdštejnské ulici na Malé Straně, přestavěl ho v novobarokním stylu a umístil do něj svou obrazárnu, knihovnu a sbírku mincí.[15] Bavil se cestováním, četbou české a světové literatury, studiem archivních dokumentů a návštěvami divadla (v Národním měl předplacenou lóži).[5] Roku 1887 se stal členem historického spolku,[16] v roce 1891 byl zvolen za člena výboru Společnosti musea království českého (tj. Národního muzea).[17] Roku 1886 přijal čestné předsednictví sjezdu studentského spolku Krakonoš, který se toho roku konal v Rychnově, a poskytl mu zámeckou jízdárnu pro divadelní představení.[18]

Byl také politicky činný. Před volbami roku 1878 se připojil k prohlášení Strany konzervativního velkostatku, jehož šlechtičtí signatáři vyzývali k volební účasti s cílem dosáhnout státních práv českého království.[19] Do českého zemského sněmu byl zvolen roku 1883[20] a mandát obhájil i roku 1889,[21] v obou případech se státoprávním programem. V lednu 1884 byl jmenován dědičným členem Panské sněmovny.[22]

23. října 1892 odjel s manželkou do dolnorakouského Pellendorfu (část obce Gaweinstal) na návštěvu švagra, hraběte Khevenhüllera. Následujícího dne se zúčastnil honu, během nějž ho nejprve postihla srdeční slabost a krátce poté zemřel na infarkt myokardu.[23] Jeho tělo bylo převezeno do Rychnova a tam 31. října pohřbeno v rodinné hrobce.[3] Dědicem panství se stal nezletilý syn Bohuslav[23] (1876-1934).

Byl oceňován jako nadaný spisovatel, obětavý vlastenec a vzorný šlechtic, který se vždy řídil heslem své rodiny: „Věrně a stále“.[24]

Proslavil se převážně jako dramatik – autor populárních veseloher a dalších divadelních her, uváděných zejména v letech 1870-75 mj. v Prozatímním divadle.[5] Např.:

• Libuše (1870) pod pseudonymem Z. K. z K. Byla oceňována jako originální umělecké ztvárnění známého příběhu české mytologie s psychologickým zpracováním lásky dvou hlavních postav, nedostatkem naopak byl přílišný patos a nedostatek poetičnosti.[25]
• Na rozcestí (1870)[5]
• Zmeškal hodinu (1871), rovněž přeloženo do ruštiny[5]
• Trosky (1873)[5]
• Domácí prostředek (1875)[5]
• Dva sousedé (1875),[5] podle M. E. Bandella[26]

• Starouškové (1886), rovněž přeloženo do němčiny[5]

Dne 27. listopadu 1875 se ve Vídni oženil s hraběnkou Olgou Khevenhüller-Metsch.[13][14][5] Hraběnka Olga byla dcerou Othmara Khevenhüller-Metsche, později se stala c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství pocházelo jedenáct dětí:[27]

• 1. Maria Bohuslav Karel Zdenko (1876–1934), dědičný člen rakouské Panské sněmovny, poslanec českého zemského sněmu, c. k. komoří, rytíř Maltézského řádu, ∞ 1927 Antonie hraběnka Khevenhüller-Metsch (1897–1986, II. ∞ 1939 Vilém Jaroslav Krakovský z Kolovrat, Bohuslavův mladší bratr)
• 2. Marie Leontina Cyrila Luisa Olga (1878–1965), ∞ 1905 Oktavián Heřman baron Kopfinger z Trebbineau (1878–1925), JUDr., rada na ministerstvu zemědělsrví, dvorní rada, rytíř Řádu Františka Josefa
• 3. Maria Hanuš Zikmund Otmar Theodor Ignác František (1879–1955), c. k. komoří, rytmistr, diplomat, ∞ 1918 Huberta hraběnka von Wurmbrand-Stuppach (1892–1967)
• 4. Maria Zdeněk Anatol František Ignác (1881–1941), c. k. komoří, rytmistr, rytíř Řádu Marie Terezie a Řádu železné koruny, ∞ 1920 Marie Anna hraběnka Thun-Hohenštejnová (1889–1983)
• 5. Maria Albík August Ignác (1884–1956), c. k. komoří, rytmistr, držitel Vojenského záslužného kříže
• 6. Marie Edina Sophie Ferdinandina (1885–1959), dáma Řádu hvězdového kříže, ∞ 1911 Franz svobodný pán von und zu Franckenstein (1879–1943), c. k. komoří, rytmistr, majitel velkostatků v Horním Rakousku
• 7. Maria Norbert Jindřich Ignác (1887–1950), c. k. komoří, rytmistr, rytíř Maltézského řádu, ∞ 1933 Herta Rudolphová (1908–1996)
• 8. Maria Vilém Jaroslav Josef Ignác (1888–1965), c. k. komoří, rytmistr, držitel Vojenského záslužného kříže, ∞ 1939 Antonie hraběnka Khevenhüller-Metsch (1897–1986, I. ∞ 1927 Bohuslav Krakovský z Kolovrat, Vilémův starší bratr)
• 9. Egon Emil Theodor Ignác (1889–1971), c. k. komoří, rytmistr, ∞ 1940 Eugenie hraběnka Baillet-Latour (1911–1941)
• 10. Maria Otmar Konstantin Alfred (1891–1966), státní úředník, rytíř Maltézského řádu
• 11. Marie Zdeňka Dolores Olga Melanie Josefa (1893–1958), ∞ 1926 Pierre Renouf