Bob Frídl

Narodil se 13. listopadu 1947.[2] Otce nepoznal, do svých 17 let žil jen s matkou – povoláním zdravotní sestrou, která zemřela na mozkovou mrtvici ve věku 50 let.[3] Učil se slévačem.[3]

Zpočátku se věnoval sportu v Kometě Brno a Zbrojovce Brno[2] a chtěl se stát profesionálním fotbalistou.[3] V důsledku dvojité zlomeniny nohy,[pozn. 1] kterou utrpěl při vojenské službě v Piešťanech,[4] však sportovní dráhu opustil.[2] Později se k ní symbolicky vrátil, když spoluzakládal umělecké fotbalové družstvo Bolkova jedenáctka.[5]

Svoji hudební kariéru začal v roce 1967[6] se skupinou Green Spaedars. O rok později příležitostně hrál zejména v mládežnických a studentských klubech v Brně a okolí, zejména v klubu Šelepova.[3] Po vzoru Boba Dylana hrál na kytaru a na foukací harmoniku. Převzal od něj i umělecké křestní jméno.[6] Jeho dalšími uměleckými vzory byli písničkáři Donovan, Leonard Cohen, Bulat Okudžava[6] či Simon & Garfunkel.[2]

Zpočátku vystupoval sólově, později také několik let spolupracoval s pěveckým duem řeckého původu Marta & Tena Elefteriadu. [pozn. 2] Od roku 1971 začal pravidelně vystupovat doma i v zemích někdejší RVHP a jeho popularita stoupala. Na vrcholu své umělecké dráhy v polovině 70. let 20. století hrál a zpíval s doprovodnou hudební skupinou Jana Sochora. V 70. letech také často vystupoval na festivalech politické písně Sokolov.^[zdroj?!] V té době vydal alba Jen vítr to ví, Abeceda a Všem svým láskám.[6] Od roku 1978 vystupoval opět sólově nebo jako host s různými folkovými skupinami, např. skupinou Folk Team. Působil i ve skupině Ex Libris.[2] Někdejší jeho známost a popularita postupně upadala.[pozn. 3]

V roce 1972 si vzal svoji první ženu Zoju Almetidou a měl s ní dvě děti: dceru Kateřinu (* 1973) a syna Richarda (* 1974).^[zdroj?] Bývalá manželka i dcera žijí trvale v Řecku, syn Richard se roku 2003 vrátil do Brna.

V roce 1990^[zdroj?] se i s rodinou odstěhoval do Řecka,[6] odkud pocházela jeho první žena Zoja.[pozn. 4] Tam začínal složitě, vzhledem k jazykové a kulturní bariéře. Později vystupoval v barech a začal se také věnovat podnikatelské činnosti v cestovním ruchu.[6] Od roku 1996^[zdroj?] se vracel do vlasti častěji, i když stále působil i v Řecku.[2] V Řecku se seznámil se svojí pozdější druhou manželkou Danou a roku 2000^[zdroj?] se definitivně vrátil do Česka.[3] Pokusil se o umělecký návrat a příležitostně sólově vystupoval po různých hudebních a společenských klubech. Po roce 2000 vyšly další jeho nahrávky, povětšinou výběry Divadlo života, Zastav se človíčku, Roky už se toulám.[6] Jediné polistopadové původní album a v tuzemsku také vůbec první kolekci, kde vedle CD vyšlo i DVD, byl titul Sto patnáct havranů.^[zdroj?!] Posmrtně vyšlo v roce 2015 EP Sedmé patro lásky (Carpe Diem Records, 2015), sestavené z jeho nahrávek pro připravované album z poezie Oldřicha Mikuláška. Hudebně ho ve Francii (v Mougins blízko Cannes) dotvořil a dalšími nástroji opatřil francouzský hudebník a skladatel Damien Riba.^[zdroj?!]

Zemřel ve věku 65 let 26. února 2013 časně ráno v brněnském hospici, kde strávil poslední čtyři dny života. Předtím žil s manželkou v Bučovicích.[3][6] Příčinou úmrtí byla rakovina, s níž se potýkal dva roky.[3] Poslední rozloučení se uskutečnilo 5. března 2013 jednak v Bučovicích v kostele a jednak v brněnském krematoriu.[5]

Vydal soubor překladů písní Bulata Okudžavy.[6]

V 70. letech se pravidelně objevoval v první desítce hudební ankety Zlatý slavík,[2][13] nejlépe v roce 1972 na čtvrtém místě (za Gottem, Matuškou a Neckářem).[3][5] Získal také ocenění Děčínská kotva či Bratislavská lyra.[3]

V listopadu 2014 a znovu v září 2016 zastupitelstvo města Bučovic neschválilo návrh udělit Frídlovi in memoriam čestné občanství.[14][15]