Alina Szapocznikow

Alina Szapocznikow se narodila v rodině židovských lékařů v Kalisz v Polsku. Za války byla nejprve internována v ghettech v Pabianici a Lodži, po likvidaci ghetta roku 1942 byla postupně vězněna v koncentračních táborech Osvětim, Bergen-Belsen a nakonec v Terezíně, kde se dočkala osvobození.

Po válce se v Praze spřátelila s Bedřichem Stefanem a učila se kamenosochařskému řemeslu nejprve v dílně Otakara Velímského v Holešovicích. Odtud byla přijata do ateliéru prof. Josefa Wagnera na VŠUP, kde studovala v rozmezí let 1946–1947.[1] V roce 1947 odjela do Paříže a vzdělávala se v ateliéru Paula Niclausse na École nationale supérieure des beaux-arts. Zde se seznámila s polským historikem umění a ředitelem Muzea moderního umění v Lodži Ryszardem Stanislawskim, za kterého se provdala. Roku 1951 onemocněla tuberkulózou a vrátila se do Polska.

Podílela se na pracích při obnově varšavského Starého Města, na památníku v Osvětimi, příprav polského pavilonu pro Expo 58 v Bruselu (autorem pavilonu byl Roman Cieslewicz) a soutěže na pomník Fryderyka Chopina. Roku 1961 se zúčastnila sochařského symposia v St. Margarethen.

V roce 1962 měla sólovou výstavu v polském pavilonu na 31. bienále v Benátkách a následujícího roku se společně se synem Piotrem Stanislawským a druhým manželem Romanem Cieslewiczem usadila natrvalo v Paříži.

V roce 1968 jí byla diagnostikována rakovina prsu. O pět let později, 2. března 1973 zemřela v Praz-Coutant ve Francii ve věku 46 let.

Matka s dítětem (1949)

V roce 1946 se pod vedením Bedřicha Stefana podílela jako kamenosochařka na restaurování Braunových soch v Kuksu.
Z jejích raných prací se zachovaly reliéfy (1946) a menší figurální studie ovlivněné J. Wagnerem (Rybářka, 1947–49). Pomník Matka s dítětem vytvořila v Paříži roku 1949. Po přenesení do Varšavy byla socha roku 2013 zničena vandaly. V Praze poznala dílo Otto Gutfreunda a během studií v Paříži se seznámila s díly Hanse Arpa, Ossipa Zadkina, Henry Moora and Alberta Giacomettiho. Po návratu do Polska modelovala řadu portrétů přátel, figurální sochy jako apoteózu mládí a ženství (První láska, Nesnadný věk, 1956) a několik návrhů k pomníkům. V roce 1955 vytvořila Exhumovaného, sochu v neúplném tvaru a zdánlivě opotřebované hmotě, jako hold maďarskému politikovi Lázsló Rajkovi, který se stal obětí stalinského režimu. V Musée Rodin v Paříži vystavila Pomník pro spálené město (železobeton, 1956). Na konci 50. let odlila menší sochy v olovu a od figurace se posunula směrem k abstrakci (Postava,1959; Nahá, 1961).

Alina Szapocznikow (1961), St. Margarethen

Po roce 1960 se připojila k proudu materiálové abstrakce s odkazy k figuraci (Hlava, Postava) a začala modelovat v plastickém cementu, který kombinovala s kameny, kovem a různými předměty. Po definitivním přestěhování do Paříže (1963) se dostala do okruhu umělců spjatých s Nouveau Réalisme, založeným Yvesem Kleinem a kritikem Pierre Restanym.

Bellies (1968), Kröller-Müller Museum

Tvořila asambláže z částí strojů a automobilů v kombinaci s lidskou figurou. Od roku 1965 používala syntetické materiály, zejména transparentní polystyren a houbovitý polyuretan, pro odlitky částí vlastního těla a tváře (Autoportrét, 1966; Vícenásobný portrét, 1967).

S jejím onemocněním souvisí série Tumeurs personifiers, která vznikala závěrem 60. let. Až do konce života tvořila sochy a instalace, jimiž se vyrovnávala s blížící se smrtí. Odlitky částí těla svého syna v plastické hmotě rozřezala a vylisovala v sérii Herbář (1972). Posledními díly jsou instalace Suvenýr ze svatebního stolu šťastné ženy (1972), expresivní asambláž Popelníček slaměného vdovce (1972) a text Kluziště v kráteru Vesuvu.

Roku 1998 vznikl dokumentární film (48 min) režiséra Krzysztofa Tchórzewskiego In articulo mortis – Alina Szapocznikow (1928–1973). V roce 2007 vyšla publikace Fotorzezby, 20 fotografií děl Aliny Szapocznikow od Romana Cieslewicze, zhotovených roku 1971 za spolupráce autorky a představených na Documenta 12 v Kasselu.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Alina Szapocznikow na anglické Wikipedii, Alina Szapocznikow na francouzské Wikipedii, Alina Szapocznikow na německé Wikipedii, Alina Szapocznikow na polské Wikipedii a Alina Szapocznikow na nizozemské Wikipedii.

• Alina Szapocznikow, 2000, Ladnowska J a kol., ČMVU Praha, ISBN 80-7056-069-X
• Alina Szapocznikow: Sculpture Undone, 1955–1972, 2011, Filipovic E, Mytkowska J, MoMa, New York, ISBN 9780870708244

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alina Szapocznikow na Wikimedia Commons
• Alina Szapocznikow v informačním systému abART
• Polish Cultural Institute NY: Alina Szapocznikow, ang.
• Finearts PL: Alina Szapocznikow, ang. Archivováno 29. 4. 2015 na Wayback Machine
• MoMA: Alina Szapocznikow, ang.
• Polish culture, 2 videozáznamy z ateliéru Aliny Szapocznikow, ang.
• Loevenbruck: kresby a objekty Aliny Szapocznikow