Záhada hlavolamu
Záhada hlavolamu (první vydání jako vkládaná příloha časopisu Mladý hlasatel z let 1940–1941) je dobrodružná kniha Jaroslava Foglara, jedno z jeho nejznámějších děl. Hlavní roli v knize hraje chlapecký klub Rychlé šípy, již dříve čtenářům známý z komiksů. Foglar v knize představuje záhadnou čtvrť Stínadla a organizaci Vontů, hlavolam zvaný „ježek v kleci“ a ztraceného vynálezce Jana Tleskače. Tyto motivy, použité pak ještě ve dvou navazujících románech, se postupem času staly téměř kultovní součástí české kultury, zpopularizovanou i díky televiznímu zpracování v 60. letech.
Záhada hlavolamu | |||
---|---|---|---|
Autor | Jaroslav Foglar | ||
Ilustrátor | Jan Fischer | ||
Země | Protektorát Čechy a Morava | ||
Jazyk | čeština | ||
Cyklus | Stínadelská trilogie | ||
Žánr | dobrodružná | ||
Datum vydání | 1941 | ||
Předchozí a následující díl | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Děj v příběhu
Rychlé šípy, klub pěti čestných a podnikavých hochů vedený Mirkem Dušínem, začnou vydávat vlastní časopis Tam-Tam, původně jako věstník pro svou čtvrť Druhou stranu. Když jednou kdosi na zeď ohrady nakreslí ježka v kleci, hlavolam opředený řadou legend, motivuje to hochy získat o něm nějaké další informace pro svůj časopis. Rozhodnou se proto vydat do Stínadel, tajemné a starobylé sousední čtvrti, odkud ježek v kleci pochází. Je to odvážný a riskantní podnik, neboť tamní chlapecká organizace Vontů nemilosrdně trestá každého cizího vetřelce. Rychlé šípy si pro větší bezpečnost opatří žluté špendlíky na klopu, vontský symbol. To už jsou ale jen čtyři, protože nejmladší člen Červenáček je mezitím viděn, jak tajně na vlastní pěst do Stínadel jde, a když to pak na schůzce nedokáže vysvětlit, pohádá se s ostatními a z klubu odejde.
Zbylá čtveřice díky své odvaze, důvtipu a jisté dávce štěstí postupně nalezne všechny části Tleskačova ztraceného deníku a objeví i zapomenutou podzemní chodbu z opuštěného kostela sv. Jakuba, využívaného nyní Vonty pro tajné slavnosti a shromáždění. Rychlé šípy z deníku vyčtou, že Tleskač coby zámečnický učeň pracoval na úžasném vynálezu létacího kola a že jeho tragickou smrt pádem z kostelní zvonice možná způsobil jeho mistr, zlý muž označovaný v deníku šifrou „Em“. Výrobní plán létacího kola má být ukryt právě v ježkovi v kleci, který je nyní vrcholnou vontskou insignií, drženou vždy aktuálním Velkým Vontem. Pouze Rychlé šípy však díky deníku znají postup, jak ježka dostat z klece ven a moci ho rozšroubovat. Během dalších výprav do Stínadel se seznámí a nakonec i spřátelí s Otakarem Losnou, jedním z kandidátů v nadcházející volbě nového Velkého Vonta. Když se od něj dozví, že ježek v kleci je právě symbolem velkého vontství, rozhodnou se mu Rychlé šípy při volbách pomoct, aby se jeho prostřednictvím k ježkovi dostaly. Rozvážný, slušný a čestný Losna se jim také zdá mnohem lepší než jeho protikandidát Mažňák. Krátce před volbou se ještě stihnou udobřit s Červenáčkem, který se mezitím z nouze přidal ke konkurenční partě Tondy Plíhala a kterého ve Stínadlech zachrání z vontského zajetí.
Losna ve volbě skutečně zvítězí, když rozhodující bod získá díky znalosti návodu na vyjmutí ježka z klece, který mu řekly Rychlé šípy. Ve chvíli, kdy od odstupujícího Velkého Vonta přebírá funkci, však do kostela vtrhne Mažňákův otec, který mu ježka vytrhne a chce s ním utéct. Spadne ale do stoky tekoucí pod kostelem, ježka v ní ztratí a později umírá na otravu způsobenou požitím kontaminované vody. Jeho čin Rychlým šípům objasní, že právě on byl onen „Em“ (M jako Mažňák), který jako jediný člověk ještě tušil, že ježek ukrývá nějaké ohromné tajemství, a snažil se ho získat skrze svého syna. Ztrátou ježka fatálně otřesená vontská organizace se zhroutí, převládnou nesváry způsobené vyhrocenou volební kampaní, a Velkým Vontem se nestane nikdo. Zklamané Rychlé šípy o celé historii alespoň napíšou pojednání do Tam-Tamu (kromě existence plánu létacího kola, kterou si nechávají pro sebe), ale na ježka a Stínadla nikdy nepřestanou myslet.
Překlady
- 1958 – překlad do polštiny pod názvem Tajemniczy cylinder („Tajemný válec“)
- 1970 – překlad do slovenštiny
- 1971 – překlad do maďarštiny pod názvem Sündisznó a ketrecben („Ježek v kleci“)
Přehled vydání
Rok vydání | Typ vydání | Nakladatelství |
---|---|---|
1940/1941 | vkládaná příloha | Mladý hlasatel |
1941 | 1. knižní vydání | Kobes |
1958 | polské vydání | Śląsk Katowice |
1968/1969 | román na pokračování | Zář Mladobolevslavska |
1968 | 2. knižní vydání | Blok |
1968 | 3. knižní vydání | Blok |
1968/1969 | vkládaná příloha | OKZ Ostrava |
1969 | 4. knižní vydání | Blok |
1970 | 5. knižní vydání | Blok |
1970 | slovenské vydání | Mladé Letá |
1971 | maďarské vydání | Madách Blava |
1985 | německé vydání - česky | D. Strož, Mnichov |
1990 | Soubor Dobrodružství v temných uličkách - 1. vydání | Olympia |
1991 | Soubor Dobrodružství v temných uličkách - 2. vydání | Olympia |
1991 | slovenské vydání | Mladé Letá |
1992 | 6. knižní vydání | Olympia |
1993 | 1. dotisk 6. vydání | Olympia |
1994 | 2. dotisk 6. vydání | Olympia |
1997 | 7. knižní vydání | Olympia |
1999 | dotisk 7. vydání | Olympia |
2005 | 8. knižní vydání | Olympia |
2005 | Soubor Rychlé šípy ve Stínadlech | Olympia |
Související díla
Knihy
Jaroslav Foglar napsal ještě dvě pokračování:
- Stínadla se bouří (1947)
- Tajemství Velkého Vonta (1986)
Všechny tři knihy dohromady tvoří tzv. Stínadelskou trilogii. Souborně vyšly všechny díly dvakrát pod názvem Dobrodružství v temných uličkách (1990, 1991) a Rychlé šípy ve Stínadlech (2005). Dva díly trilogie – Záhada Hlavolamu a Stínadla se bouří – byly přepracovány do kreslené podoby. Roku 1970 překreslil Marko Čermák Stínadla se bouří. Na obálce tohoto vydání od nakladatelství Novinář byla Fischerova barevná kresba Rychlých šípů. Kniha byla formátu 20 x 8 cm měla 96 stran a vyšla v nákladu 50 000 výtisků. O rok později, tedy v roce 1970 vyšla ve stejné grafické úpravě Záhada. Lišila se pouze úpravou hlavní stránky. Náklad byl 70 000 výtisků. V roce 1990 byl tento komiks znovu vydán nakladatelstvím Novinář.[1]
Foglar v 90. letech ještě plánoval uzavřít cyklus čtvrtým dílem, s pracovním názvem Budou se Stínadla bourat?, ten však zůstal jen v podobě hrubého nástinu. O seriózní navázání na stínadelskou historii se pokusili ještě někteří Foglarovi obdivovatelé, zejména Josef Červinka-Grifin knihou Poselství ze Stínadel (z konce 80. let, znovu vydáno 2003 a 2020) nebo Jaroslav „Kapitán Kid“ Velinský románem Poslední tajemství Jana T. (2002).
Televize a film
Koncem 60. let vznikl televizní seriál Záhada hlavolamu režiséra Hynka Bočana. Role Vontů si v něm zahrála řada známých herců (Jaromír Hanzlík, Jiří Krampol, Jaroslav Satoranský, Václav Sloup, Petr Štěpánek, Jan Tříska, Ivan Vyskočil).
V roce 1993 byl pak uveden celovečerní film režiséra Petra Kotka.[2] Na základě tohoto filmu vznikl i fotokomiks.
Rozhlas a zvukový záznam
Ostravský rozhlas vysílal v roce 1965 soutěžní hru Záhada Hlavolamu a o rok později i Stínadla. O prázdninách roku 1966 vysílalo Záhadu Hlavolamu Československo1. Český rozhlas 2 Praha vysílal foglarovky v Rádiu na polštář (Dominu). Roku 1997 byla poprvé odvysílána i Záhada hlavolamu. Její poslední repríza byla v roce 2004, kdy byly vysílány i Stínadla se bouří. Tyto příběhy pro rozhlas zpracoval Jiří Hromádko. Mluví Alfréd Strejček a na kytaru hraje Štěpán Rak. Roku 1990 natočil Supraphon v Lucerně Záhadu Hlavolamu, která vyšla na dvě gramofonové desky. O dramatizaci a režii se postaral Petr Obdržálek, autorem hudby je Zdeněk Merta a příběh vypráví Ladislav Mrkvička. Roku 1999 byla deska ve zkrácené podobě převedena na CD a to vyšlo v edici „Za dobrodružstvím“.
Desková hra
Vyšla také desková hra Rychlé šípy – Záhada hlavolamu, spolu s ní v jedné krabici vyšla i hra Lov Bobříka síly.
Odkazy
Reference
Literatura
- FOGLAR, Jaroslav. Rychlé šípy ve Stínadlech. Ilustrace Milan Teslevič. [s.l.]: Olympia, 2005. ISBN 80-7033-894-6.
- DVORSKÝ, Miloš: Mýtus zvaný Stínadla. Druhé, rozšířené vydání. NZB, Praha, 2011. ISBN 978-80-904272-5-9