Když Duben přichází

Příběh se odehrává během posledního ročníku základní školní docházky v 37členné chlapecké třídě zvané „Bedna“. Třídní kolektiv příliš nefunguje, žáci jsou roztříštěni do izolovaných skupinek, vládne hrubost a právo silnějšího. Svou vinu na tom má i jejich postarší třídní učitel Havlík, který je „vyhořelý“ a postrádá jakýkoli entuziasmus nebo empatii. Výraznými skupinami ve třídě jsou Jedničkáři (dobře se učí a ostatními pohrdají), Levínova parta sportovců a Ekrtova parta sprosťáků. Povznesen nad všechno je oblíbený a hezký Fanek Jelínek, naopak všemi opovrhovaný a odstrkovaný je ošklivý a plesnivinou páchnoucí Vojta Řezina.

Děj je vyprávěn z pohledu Lubora Klementa, ničím nevynikajícího a s nikým se zvlášť nekamarádícího žáka, který ale situaci ve třídě vnímá úkorně a přemýšlí, jak ji zlepšit. Jistou nadějí se zdá být závod ve štafetovém běhu se sousední třídou přezdívanou „Pekáč“. Během tréninku pod Levínovým vedením se třída dokáže ještě chovat docela svorně. Když ale Bedna v závodě prohraje, vše se zhroutí a chlapci jsou rozhádaní ještě více než předtím. Největším postrachem slabších žáků je agresivní hrubián Draňák, který jednou svede svůj vlastní prohřešek na nesympatického Řezinu. Lubor tuto nespravedlnost nemůže snést a usvědčí Draňáka ze lži, za což je od něj při nejbližší příležitosti surově zmlácen. Řezina však překypuje vděkem za toto nečekané zastání a naváže s trochu se zdráhajícím Luborem přátelství. Zjistí, že oba jsou stejně zapálenými fanoušky „trentovek“, dobrodružných rodokapsů s krásnými ilustracemi malíře Floriana. Lubor zjišťuje, že Řezina je docela zajímavý a inteligentní hoch, který má jen tu smůlu, že má šeredný obličej a navíc žije v plesnivém sklepním bytě. Jejich kamarádství se ale vyvíjí nerovně, Lubor se za něj před třídou stydí a také někdy zneužívá Vojtovy oddanosti a chová se k němu bezdůvodně přezíravě. Ten je však rád i za to, ze se s ním vůbec někdo baví.

Jeho situace ve třídě se opět zhorší, když je přinucen hrát zápornou úlohu ve školním představení a ukáže se, že je to jen nový způsob jak ho šikanovat. Lubor mu v té době už není žádnou oporou, sám je vnitřně rozháraný a Řezinovy stesky ho obtěžují. Po premiéře, kdy je zbit a krutě ponížen přímo na jevišti, se Řezina pokusí o sebevraždu prášky, ale přežije. Vrátí se do školy, ale v hluboké depresi, a všechny ústrky a urážky snáší zcela apaticky. Jednoho dne se rozhodne oběsit se ve školní šatně, ale je vyrušen a uteče. Předtím ve své zadní lavici roztrhá na kousky svůj deník, který nikdy nikomu neukázal, ani Luborovi. Ten si toho všimne, posbírá co se dá, a doma kousky složí. S úžasem se dočte, že Vojta v něm, v Luborovi, kdysi viděl vzorného, ušlechtilého a obdivuhodného chlapce, něco jako hoši v Bedně vidí ve Fankovi. Lubor si konečně uvědomí, jak špatně s Řezinou jednal, a hned druhého dne ho přímo ve třídě vyhledá, za všechno se mu omluví a nabídne mu opravdové přátelství. Je to už druhé Řezinovo vítězství toho dne, protože Havlík jim ráno oznámil, že třídnictví v Bedně přebírá jeho nový mladý kolega jménem Kovář. Ten ihned zasáhnul proti Řezinovu vyloučení do nejzadnější lavice a přesadil ho na volné místo uprostřed třídy.

Příchodem Kováře a usmířením Lubora s Vojtou se věci v Bedně začnou hýbat správným směrem. Rozhodnou se oslovit netečného Fanka, který má u ostatních stále nějakou autoritu, a založí spolek „Rytířů Bedny“, mající za cíl odstranit ze třídy násilí a bezpráví a vlastním vzorem vést všechny ke slušnému a čestnému chování a studijní píli. Vymyslí různé motivační soutěže a aktivity a postupně se jim podaří získat i ty největší hrubce, když nejdéle odolávají zkažení Ekrtovci. Během posledních pár měsíců své existence se Bedna až zázračně promění a hoši se slavnostně rozcházejí za svým dalším životem.

Pokud bylo hezky, sedl po práci na kolo a zajel si do oblíbeného Prokopského údolí, kde v psaní knihy pokračoval. Vyšla rok před koncem války, pod názvem "Když Duben přichází". Proč právě Duben? Tak nazývá Foglar v chronologii dvanácti měsíců roku, představující lidský život, období dospívání chlapců.

—Václav Nosek-Windy[1]

• FOGLAR, Jaroslav. Když Duben přichází. Ilustrace Bohumír Čermák. 1. vyd. Praha – Plzeň: Jan Kobes, 1944. 176 s.
• FOGLAR, Jaroslav. Když Duben přichází. Ilustrace Ervín Urban. 2. vyd. [s.l.]: Mladá fronta, 1970. 222 s. (Edice 13, č. 33).
• FOGLAR, Jaroslav. Když Duben přichází. Ilustrace Marko Čermák. 3. vyd. [s.l.]: Olympia, 1991. 204 s. (Sebrané spisy Jaroslava Foglara). ISBN 80-7033-106-2.
• FOGLAR, Jaroslav. Když Duben přichází. Ilustrace Marko Čermák. 4. vyd. [s.l.]: Olympia, 1995. 206 s. (Sebrané spisy Jaroslava Foglara).
• FOGLAR, Jaroslav. Když Duben přichází. Ilustrace Marko Čermák. 5. vyd. [s.l.]: Olympia, 1999. 206 s. (Sebrané spisy Jaroslava Foglara). ISBN 80-7033-581-5. a dotisk v roce 2002
• FOGLAR, Jaroslav. Když Duben přichází. Ilustrace Marko Čermák. 6. vyd. [s.l.]: Olympia, 2007. 204 s. (Sebrané spisy Jaroslava Foglara). ISBN 978-80-7376-024-3.

• V roce 1957 vyšla v časopise Pionýr (IV. ročník, č. 1, leden 1957) ukázka z knihy – kapitola "Příchod učitele Kováře" [2]
• Knihy byla čtena na pokračování v rozhlase, na stanici Praha v pořadu "Rádio na polštář" v dubnu 1994 (četl Alfred Strejček)